Proč proboha řešit kožichy Dary Rolins a zlaté řetězy Patrika Rytmuse Vrbovského uprostřed bídy romské osady na Slovenku? Tady přece jde o jiný a zásadnější problém, jenž padá na hlavu módního magazínu Elle.

Zcela chápu, že snové modely, přepychový chlup, glamour střevíčky, ony diskutované řetězy na krku Patrika budí mezi kulisami krutého sociálního marasmu kontroverzní emoce. O to víc je dobré podotknout, že se Dara s Rytmusem stali tvářemi jednoho fashion příběhu prestižního life stylového magazínu. Hadříky a všechny propriety ke stylingům na nich byly vypůjčené pro prezentaci trendů v ústředním módním editarioalu.

Jediné, co mohlo být slovenského rappera, jsou ony provokativní zlaté řetězy. Ale ty k image světa muziky, kterou dělá, patří, jsou pro ni charakteristické, i když s elegancí nic společného nemají. Ale takový rapp je.

Poukazovat na glamour kreace Dary Rolins či jejího (pravda, že přepychem často diskutabilně provokujícího) partnera Rytmuse je tedy scestné. Přinejmenším zavádějící. Nápad zasadit luxus do bídy romského ghetta v syrové, civilizací nedotčené horské krajině a jeho obyvatelstvo využít jako kompars, jde totiž na účet magazínu.

Křehká hrana efektu

Zmiňovaný střet velkého světa a společenského dna je jistě profesionály ctěná cesta, jak docílit zájmu, jedinečného efektu, módnímu editorialu dodat potřebné emoce, správné napětí. A magazín se pro takovou strategii rozhodl. Stránky uvedl sloganem: Fotostory, kde žádná barva není divná. United Colors of D. & R.

O tom, že kontroverze ve světě reklamy, módy funguje, nás už v 80. letech přesvědčil legendární kreativec reklam United Colors of Benetton, fotograf Olivero Toscani. Držitel ceny World Press Photo, autor knihy Reklama jako navoněná zdechlina, jenž před třemi lety vystavoval i v pražském Rudolfinu a nebál se tít do živého, otevírat palčivá společenská tabu. Jenže to, co svého času byla úderná revolta, se za generaci změnilo v klišé - byť vyvedené v první lize profesionality. A Toscani, jenž se logicky nechtěl stát voskovou trofejí muzea legend, musel dřív nebo později obsah metaforických sdělení vyčerpat. Stalo se to před čtrnácti lety, kdy pro reklamu průměrné konfekce zn. Benetton nafotil k smrti odsouzené americké zločince. Kampaň Odsouzen k smrti neprošla. Tvrdě narazila na pomyslnou zeď snesitelnosti.

Opravdu světí účel prostředky?

Na odkaz Toscaniho navázala i česká mutace Elle. United Colors of D. & R….Dara i Patrik na tuto výzvu kývli. Být v tomto magazínu je prestiž, která se i v jejich branži počítá. A proslýchá se, že štáb ti dva na place dostali nejen profesionalitou, ale i mírou lidského kontaktu s místními osadníky. Dara se prý i bez povinných záběrů muchlovala s dětmi a někteří gádžové ze štábu trnuli, že dostane vši. Mimochodem ty nosí z prestižní malostranské školky i má vnučka Žofie… Takže co?

Zpěvačka se pak v komentáři k dění zmínila o okouzlující romské bezprostřednosti, nepředstírané radosti. Jak taky jinak, když je navštívil jejich Král (mínila Patrika) a jejímu, jim tak blízkému temperamentu, emotivnosti rovněž rozumí… Vlastně to byla malá velká tatranská romance, chtělo by se říci… Alespoň v jejím podání. Záběry z doprovodných klipů, zveřejněné fotky místních ale spíš svírají srdce, hrotí kontroverzi efektu celého podniku, jenž vzbuzuje otazníky.

Romanci chtěla dostát i Elle. Alespoň úvodní text k módnímu editorialu tomu nasvědčuje. Perex k celé, navýsost profesionálně nafocené a nastajlované fashion story zní: „Necítím bolest, som cigáň, dětská ratolest,“ rapuje Rytmus na první sólové desce Bengoro. Když jsme se rozhodli vyrazit s ním a s Darou Rlins do romské osady na Slovensku u Velké Lomnice, nešlo nám jen o malebnou kulisu pro focení. Dara i rytmus se vypravili mezi lidi, k nimž mají vztah a kteří milují jejich hudbu."

Troufám si tvrdit, že Dara ani Rytmus – stejně jako já, jež jsem stejně poloviční cikán jako Patrik Vrbovský - by nikdy do horské cikánské osady o své vůli nezavítali. A nejsem si jistá, zda tamní obyvatelé jejich hudbu masivně poslouchají. Myslím, že je na ně žánrem příliš sofistikovaná. O tom, že měli z návštěvy radost, o tom, že o cirkusu focení budou dlouho vyprávět, není pochyb. Nicméně střet luxusu a bídy, kupčení se zdánlivou romantikou k diskuzi nutí. O vlečce možných komentářů bezejmenných rasistů nemluvě. Tak proč se strefovat do Rolins a Rytmuse… Znovu opakuji, téma diskuze tkví jinde.