V České republice panuje názor, že našinci to s módou zhusta neumějí. Nedokáží být osobití a nevkus je zde v přesile. Že prázdná, zavedenými trendy posvěcená uniformita válcuje svěží jedinečnost, cit pro věc. A znalost etikety chybí nejen mase, ale i tzv. vyvoleným - populárním osobnostem, ctihodným politikům, hvězdám kolbiště tuzemského showbyznysu. Zkrátka elitě.

Máme mít mindráky?

Tohle mínění je sice přísné, možná zbytečně černobílé a můžeme rovněž licitovat, nakolik je plodem frustrace malé, buranskou totalitou léta formované země, která se od mindráku státu za železnou oponou nedokáže odstřihnout. Ale rovněž si musíme přiznat, že tohle rezolutní konstatování si s realitou významných, mediálně VIP prezentovaných akcí mnohdy příliš nezadá.

Stačí si vybavit exhibice outfitů, prezentace vkusu a etikety na médii sledovaných a masivně populárních podnicích jako jsou Český lev, Český slavík, Česká Miss… O tuzemském ekvivalentu hudebních Grammy, Cenách Anděl nemluvě. Úroveň je sice lepší než kdysi, gala rób, inspirativních outfitů na faktických či pomyslných rudých běhounech přibývá. Jenže tristních kreací je stále víc než dost. O standardu řadových hostů, bezejmenného publika, nemluvě. A to je podstatné, neboť vždy jde o celkový kredit, který neudává jen hrstka stylisty vytuněných hvězd ve vypůjčených značkových kreacích, ale celkový dojem, na němž se podílí koncept akce, scéna, ale i úroveň oblečení diváka v poslední řadě. Standard estetiky řadového publika.

Někdy je to paráda

Samozřejmě, že na každém slovutném podniku, včetně vzpomínaných cen Grammy, filmového Oscara se najdou pomníky nevkusu, nezvládnuté touhy zaujmout. Ale jak bylo řečeno, jde o celkovou úroveň, kterou si u nás drží Karlovarský filmový festival a rozhodně slavnostní ceremoniál Výročních Cen Akademie designu ČR jménem Czech Grand Design. Oproti filmovému festivalu není až tak široké veřejnosti známý, masovými médii je stále vnímán jako holka odvedle. Škoda, protože tato holka odvedle umí, je nóbl a naprosto srovnatelná se světem.

Důkazem je kvalita děl nominovaných v jednotlivých kategoriích. Ceremoniál v duchu antického dramatu, scéna s horou Olymp, jíž Maxim Velčovský na jevišti Stavovského divadla vytvořil, moderátor večera, herec Roman Zach v říze božského Apollóna… Předávání Cen Czech Granf Design bylo jako vždy stylově čisté, řadové publikum v drtivé většině dostálo předepsanému creative black tie. Někdo vsadil v rámci dress code na klasiku, jiný na povolenou módní provokaci, pel ležérnosti a v podstatě nikdo nebyl přes čáru, což se hned tak nestává.

Svítá na lepší časy?

Dobře si vedly i populární osobnosti v čele s mediálně atraktivní herečkami; ani ony nezavdaly záminku ke tvrdé kritice, a pokud některé chybovaly, tak v detailu. Potěšitelné rovněž je, že poprvé v historii Czech Grand Designu nejprestižnější ocenění Grand Designer putovalo k oděvnímu výtvarníkovi, konkrétně návrhářce Monice Drápalové za kolekci The Free Circle pro Rose&Mary Fashion a za řadu Sedm ve spolupráci s Františkem Matouškem. A móda dokonce uspěla i v síni slávy, kam se dostala osobnost bývalého salonu Styl, na VŠUP kdysi přednášející Zdeňka Bauerová.

Úspěch oděvního výtvarnictví těší o to víc, že tato kategorie byla v oblasti designu vnímaná spíš okrajově, přestože svou podstatou patří k užitnému umění. Oslovuje linií, tvaroslovím, zpracováním materiálu i výtvarným poselstvím stejně jako nábytek, svítidla, dekor interiéru, spousta předmětů, jimiž se obklopujeme, denně je používáme, patří k našemu životu.