Třicátnice Jana Doleželová, která se tváří jako decentní jemně načatá panna a v zasvěcených kuloárech má pověst náročné ženy, jež si muže pečlivě (nejlépe podle bankovního konta) vybírá, po mediální popularitě permanentně touží. A udělá pro ni ledacos. Pozvání na akce s radostí přijímá, s něžným úsměvem zde ochotně pózuje fotografům s nadějí, že se ocitne v těch správných společenských rubrikách.

Slečna Jana se zkrátka snaží pomocí elegantní image živit jméno, protože věhlas atraktivnost zvyšuje. Bohužel někteří profesionálové z módní branže včetně fotografů soudí, že nudí. Chybí ji nutná jiskra, jedinečnost, šmrnc. Což vysvětluje fakt, že se Doleželová nikdy hvězdou společenské scény, ikonou módy nestala.Karel Janeček jí zřejmě vnímal jinak. Toho uměla její ženskost sejmout. Alespoň si to myslela.

Krásné sny večerů pod lampou

Každopádně Janeček byl pro lékárnici darem z nebes. Panem Božským, jenž má snové konto, navíc geniální mozek matematika. Také dobré srdce filantropa a je navíc veřejně známý muž. On a ona budou ideální pár. Ona mu v pozitivní evoluci pomůže. Jako Miss ČR má k tomu ostatně pouvoir.

Nemohla se dočkat, až tuhle pohádku hodnou romantického čtení pro paní a dívky svěří médiím. Stalo se, i když občas s dodatkem, že zlatokopka konečně narazila na správnou žílu… Ale lidé jsou závistiví, zlojedi vždy dokonalé štěstí pošpiní. Ale ona na zlojedy v náruči Karla zapomene. Jedou o Vánocích do Špindlu, bude tu i televize, VIP zprávy jejich dokonalé, tak inspirativní štěstí jistě natočí...

Brak reality

Pan Janeček je podnikatel, který se (s jistou nadsázkou řečeno) ke svým miliardám dopracoval díky mozku matematika. A matematici nesní. Ti si hrají. S čísly, pravděpodobností, se štěstím, s ženami. Mimochodem v kuloárech se mimo jiné tvrdí, že Janeček si v rámci experimentů chtěl pohrát i s veličinou zlatokopek. Zvolil Doleželovou. Bez ohledu na tuto tezi platí, že v před kamerou, bez varování po jejím boku přiznal další ženu. Dlouholetou družku, s níž sdílí ideály, lože, domácnost.

Hrdinka love story tzv. červené knihovny vyloudila po takovém prohlášení muže svých snů povinný úsměv profesionálky. Poté jej vyhodila ze společně sdíleného hotelového pokoje. Nic jiného v rámci společenského dekoru, cti udělat nemohla. Konstatování, že Janeček o zmíněné družce mluvil, ale ona těmto řečem nepřikládala žádnou váhu, když se přece milují, byla první stupidnost, jíž si Doležalová uštědřila krutou ránu. V rámci šoku by se to snad dalo pochopit, ale ona v harakiri pokračuje dál!

Holky, takhle ne!

Pro některé je Karel Janeček borec, pro jiné (zejména ženy) miliardami tuněný kretén, který má nějaký komplex a s ženami si zahrává. Jistě se najdou tací, kteří to svedou na dominantní matku, vývoj v děloze… A různorodý je i pohled na Janu Doleželovou.

Každopádně čelit trapasu, jehož se před kamerou Doleželová dočkala a ihned na něj reagovat, není lehké. Emoce, ponížení válcují rozum, noblesu. Jana Doleželová v téhle zkoušce neobstála, vyšla z ní jako stupidní naivka. Hájená naivka, neboť utrpěla šok.

Nejdřív byl krásný sen. Netrval dlouho a v rámci primitivních počtů má dáti – dal, skončil zlomeným srdcem. Prý se přidala i chřipka. Není divu – zlomené srdce imunitu oslabí. Nicméně dny plynou a zhrzené krásce dávají šanci uvědomit si realitu, uspořádat myšlenky, zvážit co říci novinářům. Jak tragikomický příběh uzavřít.

Vendeta, kterou praktikuje zpleněná Jana, je cestou do pekla. „Mnohoženství a s tím spojená zdravotní rizika nebudu tolerovat, to dělá jiný typ žen,“ nasvědčuje, že i vysokoškolsky vzdělané ženy mají uvažování pipiny. Sny ochranu nepotřebují, ale kondom je u zhrzenosti nutný! A co dál ještě slečna lékárnice předvede? Milé dámy, každou z nás někdo zklamal, každá byla ponížená, ale takhle ne!