Při listování archivem módní policie z tohoto roku jsem si uvědomila sílu průměru, který u nás vládne. Na ulici jej lze pochopit, v kategorii populárních osobností, jež by onu ulici měly inspirovat, mnohdy jsou jejími idoly, zas až tolik ne.
Průměr panuje nejen na poli vkusu, ale též kvality - včetně těch, jež si ji mohou s přehledem dovolit. Průměrná je i kreativita, schopnost zpracovat trendy a dodat jim punc osobitosti. Což se bohužel netýká jen atraktivních, veřejností sledovaných person, ale i jimi najímaných stylistů.
Vybrat desítku TOP outfitů bylo těžké. Samozřejmě se nabízely velké toalety z plesu v Opeře, róby z koberců Karlovarského filmového festivalu, potažmo modely z volby České Miss a jiných opulentních podniků. Jenže tyto akce jsou výjimečné a nepatří k běžnému šatníku ani k oblečení party, jež neuvozuje dress code Black Tie, ale leckdy neuchopitelný, ale o to víc dráždivý kód oblečení zvaný Trés Chic.
P.S.
Jistě, že mnohé ženy z hitparády módní policie Blesku oblékly zapůjčené modely, staly se nosiči stylotvorných značek. Spolehly se na stylisty. Prezentaci měly usnadněnou, chlubily se cizím peřím, mohou namítnout leckteří čtenáři. Ale zapůjčenými kreacemi, službami profíků se jistily i jiné osobnosti, jež v inventuře módní policie mají k hitparádě daleko. A pokud zaujaly, tak v případě zaznamenání hodného průšvihu. Tak nějak to je.
Františka Čížková
