14°C
Iveta Bartošová se vdávala podruhé. A na první svatbu si musela sakra počkat. Otec jejího syna Artura, kapelník Karla Gotta a schopný muzikant Ladislav Štaidl, který z ní udělal hvězdu, si ji nevzal. To udělal až herec a zkrachovalý producent Jiří Pomeje poté, co absolvovala krátkou odvykací léčbu ze závislosti na prášcích a alkoholu, se kterou dodnes neúspěšně s hrozbou deliria tremens bojuje.
Svatební obřad Pomeje a Bartošové se konal na zámku Hluboká, nevěstu přivezlo čtyřspřeží bílých koní v pohádkovém kočáru. Ona měla róbu od kontroverzního návrháře Klíra, on bílý oblek stejně jako syn Artur. Prstýnky byly uvité ze sedmikrásek a byl to kýč jako bič, jenž status stárnoucí princezny popíkové scény potvrdil.
Současné vdavky se konaly v místě nevěstina bydliště, na obecním úřadu v Uhříněvsi. Scházeli bílí oři, kočár i syn Artur. Scházela rodina, scházely celebrity.
Nevěsta si nechala naplést dlouhou hřívu loken, která její image princezny neoprášila. Barva umělých pramenů se s barvou pravých vlasů příliš neshodovala. Účes působil neupraveně. Slupkou peleríny krytá toaleta z půjčovny, která nevěstu zahalovala, představovala decentní hábit. Bílé tenisky, jež nevěsta měla, byly opravdu nestandardním doplňkem róby a těžko říci, zda Bartošová chtěla být originální, nebo neměla na vysoké podpatky kondici. Každopádně zlaté střevíčky držela v ruce a posléze si je i na chvíli obula.
Nevěsta do řad médií, jež její obřad mapovaly, prohlásila: „Nyní si budeme s Pepou užívat společného života a trávit všechny chvíle spolu.“ Což jsou slova, která jen dokazují, jak je od reality Bartošová odtržená, jak moc je nesvéprávná a potřebuje čtyřiadvacet hodin držet za ruku. Když to nezvládne Pepa, přijde zase Macura, nebo šarlatán Saaverda, či někdo další, kdo se na její kontroverzní popularitě přiživí. Každopádně svatba je mnohem lepším dějstvím nekonečného příběhu Ivety Bartošové než její kolapsy, útěky, totální ztráta lidské důstojnosti. I když přiznejme si, že vdavkami never ending story padlé princezny nekončí. Přejme jí hodně klidu, štěstí. Bylo by už na čase…
