Zatímco v hluboké historii spíš souvisel s duchovnem potlačujícím poživačnost, nyní je zejména hnaný touhou dostát nastaveným parametrům krásy, s níž superštíhlé tělo souvisí. Ale vždy se jedná o ideálem vyprovokované sebemrskačství, jež ve vyspělém světě postihuje mnohem více lidí, než si chceme přiznat. Kdekdo počítá kalorie, trpí výčitkami při konzumaci jídla, trápí se váhou. Utrácí majlant za přípravky na hubnutí, ničí se nesmyslnými dietami, duševně strádá mindráky.

Někteří jako Eliška Bučková mají vůli nejíst, trápí se hlady, což je rychlá cesta do pekla. Tou jsou i střeva ničící, potravu z těla vyhánějící projímadla. Devastující drogy, prominentní kokain či lidový pervitin, jež zdánlivě dodají energii a zaženou myšlenky na jídlo. Jiní se raději omezí a intenzivně cvičí jako např. Dara Rolins. To ale neznamená, že i přes euforii z onoho cvičení, jídlo, kila, kalorie neřeší. Nejsou jejich psychickou zátěží.

Ano, anorexie je velký problém, jež nesouvisí jen s branží modelek; nehuntuje pouze tělo, ale i psychiku. Svět se pokrytecky tváří, že jej řeší, ale není to tak. Móda se stále prezentuje na superštíhlých figurách, farmaceutický průmysl vydělává těžké prachy na přípravcích na hubnutí a média sarkasticky komentují každé kilo, které hvězda showbyznysu přibere…