8°C
Ubíhající čas a přibývající excesy zpěvačky Bartošové jen potvrzují mínění, že této čtyřiačtyřicetileté ženě, která je krutě smutnou karikaturou své bývalé image, není nejspíš pomoci.
Z oblíbené princezny sladkého popu konce osmdesátých let zbyla jen naivní infantilnost. Ostatní padlo na oltář přibývajícího věku, depresí z nenaplněných vztahů, promarněných příležitostí. Plačtivých prozření z nereálných, od počátku k zmaru určených vizí, jež Bartošová umíněně zaměňovala a stále zaměňuje za skutečnost.
Léčebna selhala
Cesta ke dnu začíná nenápadně a pozvolně. Bartošová se k němu začala propadat už při odchodu od Ládi Štaidla, otce jejich syna Artura. Ona je totiž typem ženy, která zátěž svobodné matky umocněnou stresem v showbyznysu nezvládne. Potřebuje autoritu silného chlapa, každodenní oporou. Což jí milenci neposkytli. Bez ohledu na to, zda jim k tomu dala šanci, nebo se o to vůbec nepokusili.
Záchranou nebyla ani příliš krátká detoxikační kúra v Kroměříži, kde Ivetu po dvou měsících zpátky propustili do tvrdého, nelítostně zodpovědného života. I tady je zbytečné spekulovat, zda zpěvačka do léčebny odjela kvůli lepší psychické kondici, jak tvrdila, anebo se tu pokusila zbavit závislosti na alkoholu a farmakách. Každopádně nic z toho se nepovedlo.
Vdavky nepomohly
Terapii v Kroměříži vystřídala terapie manželství s Jiřím Pomeje. Hercem a tragicky neúspěšným producentem s pověstí samolibého žvanila s exekutory za zády, jež z něj doživotně činí insolventního ztroskotance. Ale jak už bylo řečeno, Iveta je vůči realitě imunní. Pomeje zpočátku zafungoval. Pomohl Bartošové na nohy. Konečně se vdala, splnil se jí sen, který osudový muž, bývalý hitmaker Štaidl, nezrealizoval.
Svatba byla trapnostmi poznamenanou romantickou bublinou. A nevkus prostoupil i snahu chotě (zároveň manažera) Pomeje o Ivetinu mediální popularitu. Čím víc Bartošová psychicky a profesionálně selhávala, tím víc Pomeje bombasticky žvanil. Poukazoval na domnělá příkoří, komediantsky obhajoval neobhajitelné, směšně si protiřečil.
Vztah těchto emočně vypjatých ztroskotanců nemohl nikdy – i přes vzájemnou vášeň a jistě i lásku – dobře dopadnout. Tohle byl mnohem větší problém než exekucí dané životní minimum Pomeje, který se díky bohatému mecenáši, majiteli kasina Pavlu Páskovi, o existenční nadstandard nefungující Ivety postaral.
Supi se slétají
Iveta Bartošová se nyní, 18. října, s Jiřím Pomeje rozvádí. Hystericky odmítá vyslovit jeho jméno a děkuje andělům, že měla sílu jej ze života vytěsnit. Tam si teď vpustila jalově snaživého zpěváka, textaře a komponistu Jarka Šimka alias Shimiho s celou jeho partičkou. Jarek a další (podle Bartošové navýsost kreativní) hoši prý zpěvačce bytostně rozumí. Díky nim se našla, je zase svá. Zpívá své Heja, heja. Objímá stromy a dny – byť bez koruny v kapse – jsou zase báječné.
Jak je tedy možné, že Shimi, na nějž Bartošová sází a měl by být pro ni hlavní oporou, alibisticky tvrdí, že kritizované, navýsost neumětelské songy píše Ivetě na zakázku a dává od její umělecké prezentace ruce pryč? Jak je možné, že s ní jde choreograf na party TV Óčko na pódium, i když ví, že vystoupení v podroušeném stavu nezvládne?. A proč proboha Shimi tenhle průser zpečetí následným duetem?
Zachrání mámu Artur?
Producent Oldřich Lichtenberg se nechal slyšet, že Iveta je už spíš opičkou než zpěvačkou, i když se tomu zpěčuje ze zbytku sil. „Nikdo seriózní s ní už nebude pracovat. Bude odkázaná jen na odpad z branže, který se na ní bude chtít jen zviditelnit,“ prohlásil tento muž, který dal Bartošové příležitost v muzikálu Mona Lisa, v magazínu Instinkt.
Těžko s takovým prohlášením polemizovat. Shimi a jeho parta pád Ivety rozhodně nezastaví. Ona potřebuje člověka, kterému může dát najevo slabost, křehkost, bezmoc a nechat na něm, jak si s tím poradí. Sama toho schopná není. Nemá čas se dát dohromady - pokud to vůbec jde. Musí vydělávat. O to víc je zoufalá. Zklamaná a osamělá. Tak se tedy uchyluje do světa krásných bludů a alkohol s prášky, lichotící kumpáni jí v tom pomohou. Fiasek přibývá, frekvence útěků mimo realitu se zkracuje.
Iveta přestává skutečnost od klamu rozeznávat, stává se tragickou hvězdou vlastní reality show. Spasit ji může pouze syn Artur. Donutit matku, aby se v hodině dvanácté vzpamatovala. Je to nejcennější a v podstatě jediné, co Ivetě zbylo. Pokud o něj přijde, bude definitivně ztracená. Arturovi je čtrnáct, už není bezprizorní chlapeček. Už má na to, aby Ivetu cíleně ovlivňoval. Apeloval na její mateřství, podržel ji na dlouhé a těžké cestě k normálnímu životu.
Iveta donutila svého Artura předčasně vyspět. Doufejme, že se její excesy na něm osudově nepodepsaly. Psychoterapeutka MUDr. Sládečková, která chování Bartošové v článku Romana Lipčíka pro Instinkt glosuje, sice právem tvrdí, že nikoli dítě rodiči, ale rodič svému potomku by měl být silnou oporou. Ale praxe občas rozdanými kartami zamíchá a role obrátí. Vztah Artura a matky je mimořádně silný, jak už v takových případech bývá obvyklé. Možná pubertální princ milovanou královnu démonů zbaví. Ostatní to těžko dokáží.
