14°C
Iveta Bartošová, jak jistě kdekdo ví, je typický příklad prosté dívky, která neunesla slávu, nedocenila pravidla showbyznysu a dosud nepochopila, jak důležité je mít názor a být pokorný. O nedostatku sebekritiky, šatníku závislém na výběru horšího či lepšího stylisty, nemluvě. A nyní - jak se zdá - došla po všech propadech a euforických snahách o comeback na vrchol neumětelství, křiklavého, bezradností umocněného nevkusu.
U kapelníka za úhlednou princezničku
Pokud Iveta žila s otcem svého syna Artura, úspěšným muzikantem Ladislavem Štaidlem, měla vzhled sladce líbivé panenky plně konvenující jejímu repertoáru. Zkušený praktik showbyznysu Láďa Štaidl byl zkrátka Bartošové dobrým profesorem Higginsem. Znal její limity, podstatu osobnosti. Věděl, co si obecenstvo žádá, a vše chytře propojil.
Konzumní produkt princezničky Ivety fungoval i v době, kdy Bartošová dala v polovině devadesátých let národu na vědomí, že to s její psychikou není zcela v pořádku. Tehdy obvinila jistého Romana Třísku, že ji donutil ukrývat se v bytě, vyřadit z provozu elektrospotřebiče, nahou se zabalit do alobalu a souložit s ním, protože tak unikne smrti, o kterou nějací jedinci s laserovými zbraněmi u ní usilovali...
Takové báchorce dokonce leckdo věřil a Bartošová podpořila punc bezbranné micinky. Její fanklub se rozrůstal. A Štaidl chtěl od té doby autorizovat všechny Ivetiny rozhovory. Hlídal její prohlášení. Image, vzhled, repertoár. Čím dál víc mu bylo jasné, že to u Bartošové bude muset dělat do konce života.
Bartošová však profesora Higginse nechtěla. „Ničíš mě,“ řekla Láďovi znenadání jedny Vánoce a se synem Arturem od něj nečekaně odešla. Dalšího pečovatele, který by se o ní finančně a kariérně postaral, už nepotkala. Ještě pár let se v showbyznysu setrvačností vezla a každým rokem měla horší bilanci.
Bezprizorní hra vabank
Rekapitulace toho, co Bartošová po odchodu od Štaidla zažila, je mediálně známa. Zpěvačka ze svého životního story vychází jako oběť osudu. Lehce ovlivnitelná, čím dál víc nesvéprávná naivka, která sebou nechá manipulovat. Bezradně hledá identitu, názor na věc přes druhého. A vždycky končí špatně, a vždycky hůř než tomu bylo minule.
Nic jiného nelze od slabé osobnosti ani čekat. Iveta vždycky potřebovala a bude potřebovat někoho, o nějž se opře, kdo ji nasměruje, povede. Bohužel muži, kteří se vedle ní po odchodu od Štaidla objevili, žádnými vůdci nebyli. Většina z nich se přihřála na výsluní její bulvární popularity. Většině z nich scházela síla, dobrá vůle anebo schopnost vrátit Bartošovou zpět k normálu.
Ale o jaký normál by se vlastně u Ivety jednalo? Přijala by fakt, že jako zpěvačka dávno vyhořela, že v profesi nemá šanci na comeback? Neboť k návratu je zapotřebí houževnatost, disciplína, skvělý tým profíků – hitmakery počínaje, stylisty konče.
Co by tedy Bartošová dělala, když vlastně nic neumí? Obstála by jako manželka postaršího podnikatele, který by ji měl jako společenskou trofej a hospodyni zároveň? Zřejmě ne. Nejspíš by si přišla jako zneuznaná umělkyně. A jako umělkyni ji zase povinnost uživit sebe a dítě už předem odrovnává... Je to zkrátka bludný kruh...
Zoufalství jménem Shimi
Poslední pokus o návrat Ivety do showbyznysu je svázán s neúspěšným a nesmírně ambiciózním homosexuálem Jarkem Šimkem zvaným Shimi, který Ivětě k této příležitosti složil song Heja, heja. K písni napsal hudbu i text a obojí z toho, lze označit za křečovitě efektní, kolotočově podbízivé a nesmírně diletantské.
Heja, heja v podání Ivety, Shimiho plus suity jeho zženštilých parťáků, kteří o servis a image hvězdy Bartošové pečují, jistě leckoho pobaví a jiného degustuje. Větší šmíru za účasti mediálního zájmu si těžko představit. Nicméně tento mizerný a nadmíru provinční průnik na scénu má svůj velký půvab. Něco takového se hned tak nevidí.
Pakt zoufalců hořících kreativním nadšením je rozhodně dojemný. A Iveta svým novým, liposukcemi a dalšími kosmetickými zákroky vylepšeným vzhledem, napletenými vlasy a sexy lacinými outfity tenhle výkřik veselé beznaděje dotahuje k maximu.
Módní nesvéprávnost
Lacině provokativní minisukně z vybledlého denimu, v níž Iveta prodává liposukcí odtučněné, ale nikoli pevné nohy s celulitidními ďolíčky. Volná rustikální halena, která má kamuflovat problematické partie čtyřicátnice... Velké kabely – křiklavé fejky (plagiáty) stylotvorných značek. Zřejmě laciný úlovek z Dubaje, který se s outfitem neslučuje.
Také bundička s kýčovitě zdůrazněným logem značky D&G, v níž Iveta nahrává Shimiho hit ve studiu. Každý módy trochu znalý člověk pozná, že tento kousek v butiku D&G nevisel. Široký úsměv, výraz euforie. Opuchlá, po návratu z estetické kliniky poněkud nepřirozeně působící tvář...
Černé kožené šortky, silné punčocháče stejné barvy, ona oblíbená halena a laciné ordinérnosti nahrávající boty na podešvi s vysokým jehlovým podpatkem. Takový je zase outfit pro klip songu Heja, heja. Upachtěné, stylově nedokonalé retro, kolotočářská snaha o sex appeal...
Taková je Iveta dneška, která chce popřít svůj věk, vyhořelost, trendy doby i odžitou minulost. Obsah s formou jsou v dokonalé souhře. Vynikajícím způsobem jdou na dřeň zpěvačky. Vypovídají o tom, jaká Bartošová je. Což je frajeřina. Skvělá práce, která se ani slavným image makerům hned tak nepodaří. V případě Bartošové zřejmě jde o kouzlo nechtěného, dokonalou harmonii názorově příbuzných kreativců. To však neubírá podniku na váze.
