• Obsah
• Obsazení
• Informace

Obsah filmu Muž jménem Otto

Film, jehož předlohou je celosvětový knižní bestseller „Muž jménem Ove“, vypráví příběh mrzouta Otta Andresona (Tom Hanks), který po ztrátě manželky ztratí smysl života. Otto je připraven všechno ukončit, ale plány mu naruší mladá živá rodina, která se nastěhuje do sousedního domu. Otto se tak seznámí s Marisol, která ho vyzve vidět věci jinak, a vznikne tak neočekávané přátelství, které mu změní život. Dojemný a vtipný příběh o lásce, ztrátě a životě ukazuje, že rodinu lze najít na nejneočekávanějších místech.

Obsazení filmu Muž jménem Otto

Tom Hanks - Otto Anderson

Velice ceněný herec, producent a režisér. Narodil se v manželství jižanského kuchaře Amose Mefforda Hankse a Angličanky Janet Merilyn Fragerové 9. července 1956 v Concordu.

Je jeden z pouhých dvou herců v historii, kterým se podařilo získat Oscara dva roky po sobě, v roce získal 1994 tuto prestižní cenu poprvé za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli právníka Andrewa Becketta postiženého AIDS v dojemném filmu Jonathana Demmeho Philadelphia. O rok později si pak odnesl svého druhého Oscara za nezapomenutelný výkon v hlavní roli filmu Forrest Gump režiséra Roberta Zemeckise. Za oba filmy získal také Zlatý glóbus a za druhý jmenovaný i cenu SAG.

Hanks byl na Oscara nominován také za svůj výkon ve filmu Penny Marshall Velký, za roli ve filmu Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana, za snímek Roberta Zemeckise Trosečník a zatím naposledy za své pojetí role Freda Rogerse ve filmu Marielle Heller Výjimeční přátelé. Za své výkony ve filmech Velký a Trosečník získal také Zlatý glóbus. V roce 2013 si Hanks zahrál ve filmu Kapitán Phillips, nominovaném na Oscara (za který byl také nominován na Zlatý glóbus, cenu SAG a cenu BAFTA), a ve filmu Zachraňte pana Bankse, který organizace AFI jmenovala filmem roku.

O čtyři roky později byl již podeváté nominovaný na Zlatý glóbus a také na cenu za nejlepší mužský herecký výkon od National Board of Review za roli ve filmu Stevena Spielberga Akta Pentagon: Skrytá válka. Film, ve kterém si zahrál po boku Meryl Streep, byl nominovaný na Oscara.

Truman Hanks - mladý Otto Anderson

Narodil se 26. prosince 1995 v Los Angeles, Kalifornie, USA, jeho sourozenci jsou Chester Marlon Hanks, Elizabeth Hanks, Colin Hanks a rodiči Tom Hanks a Rita Wilson.

Truman Hanks je známý z filmů The Cloverfield Paradox (2018), Black Widow (2021) a Wrath of Man (2021). Dospívání strávil na soukromé internátní škole The Thacher School v Ojai Valley nedaleko Los Angeles. Po jejím absolvování pokračoval ve studiu na Stanfordu. Truman Theodore Hanks na Stanfordově univerzitě studoval matematiku. Mladý muž je spíše uzavřenou osobou, která často nezveřejňuje žádné exkluzivní podrobnosti o svém osobním životě.

Přestože je díky své rodině poměrně oblíbeným člověkem, je většinou mimo pozornost, pokud ho srovnáme s jeho staršími sourozenci. Na rozdíl od svých bratrů neprojevil velkou touhu hrát ve filmech. Vystudoval matematiku, což znamená, že má spíše technické sklony. Rád navrhuje figurky a předvádí své dovednosti v programu Adobe Illustrator a ve fotografii. Řekl, že se svým otcem prožil spoustu krásných chvil, jelikož je pojí blízké přátelství a citové vazby. Kromě toho hovořil o svém bratrovi Chesterovi a zmínil se, že mezi nimi vládne silné pouto, i když v dětství k sobě nebyli tak přátelští a často se hádali.

Mariana Treviño - Marisol

Umělkyně narozená 21. listopadu 1977 je jednou z nejvyhledávanějších mexických komediálních hereček. V posledních letech si zahrála například ve filmu Eugenia Derbeze Manžel na zkoušku po boku Anny Faris, ve filmu Polvo Josého Marii Yazpika, za který byla nominována na cenu Ariel, nebo v komediální klasice Manola Cara Perfectos desconocidos.

Na televizních obrazovkách ji můžeme vidět jako hlavní představitelku v populárním latinskoamerickém fotbalovém seriálu společnosti Netflix Club de Cuervos a opakovaně se objevila také v seriálech společnosti Netflix La Casa de las Flores a Narcos: Mexiko. Filmografie Mariany Treviño je důkazem, že se dokáže výjimečným způsobem vypořádat s rolemi komediálními i dramatickými a svým talentem proto budí v Hollywoodu velký rozruch.

Muž jménem Otto - podrobné informace o filmu

Pro Otto Andersona existuje jen jediný způsob, jak se chovat: dělat věci správně. Ať už jde o parkování (pouze s parkovacím lístkem), recyklaci (plechovky patří do kontejneru na plechovky, sklo do kontejneru na sklo), zamykání kola (do stojanu – od toho tam je), řízení (manuální řazení, žádná automatická převodovka) nebo libovolné další všední úkony a činností. Otto vše dělá tak, jak se to dělat má... a každý, kdo to dělá nějak jinak, je pro něj idiot. „Své chování má zažité už od chvíle, kdy se narodil,“ prohlašuje Tom Hanks, který tuto postavu ve filmu Muž jménem Otto ztvárnil.

„Jeho svět je velice černobílý. Funguje jen jedním způsobem, a to podle pravidel – a tahle pravidla si může kdokoliv nastudovat a řídit se jimi.“ Se sousedy Otto udržuje nepsaný status quo – Otto má neustálé komentáře ohledně dodržování pravidel a jeho sousedé akceptují, že Otto prostě takový je... dokud se naproti přes ulici nepřistěhuje nová rodina, která veškeré Ottovy názory na to, jak svět funguje, zcela vykolejí.

Postava Otta se poprvé objevila v mezinárodním bestselleru Muž jménem Ove švédského spisovatele Fredrika Backmana. Kniha, která uchvátila celý svět, se po celkem 42 týdnů udržela na žebříčku bestsellerů magazínu New York Times. Ve Švédsku se pak dočkala adaptace v podobě celovečerního filmu, který se stal skutečným fenoménem. Podle Švédského filmového institutu se jedná o třetí nejnavštěvovanější švédský film všech dob.

Snímek byl nominován na dva Oscary včetně kategorie pro nejlepší cizojazyčný film. Po úspěchu knižní předlohy ve Spojených státech a s ohledem na vysokou popularitu švédské filmové adaptace se producent Fredrik Wikström Nicastro rozhodl vytvořit jeho americkou verzi. Když pak Rita Wilson a Hanks švédský snímek viděli, rozhodli se Nicastra oslovit. Všichni tři spojili své síly jako producenti, Hanks si zahrál hlavní roli a společnost SF Studios (která produkovala a financovala švédskou adaptaci) film plně financovalo.

„Příběh filmu v sobě má mnohé, co mě velice významně oslovilo,“ říká Wilson. „Téma nalezení nové naděje, sblížení s lidmi, u kterých byste to sami ani v nejmenším neočekávali, a schopnost naučit se přijímat ostatní takové, jací jsou, i když se od nás samotných mohou velice lišit, to vše na mě opravdu silně zapůsobilo. K tomu se přidala také skutečnost, že jde o vážná témata, ale stejně jako v každodenním životě se i v těch nejtěžších chvílích dokážeme zasmát. Tyhle paprsky světla, které prosvětlují temnotu, nám dávají naději. A trocha naděje se nám všem rozhodně hodí.“

„Jako producent vždycky hledáte něco, co na vás výrazně zapůsobí – co vás přiměje říct si, že tenhle film zkrátka musíte natočit,“ pokračuje Wilson, která film produkuje spolu s Hanksem a jeho partnerem ze společnosti Playtone Garym Goetzmanem, a také s Fredrikem Wikströmem Nicastrem, který produkoval i švédskou filmovou adaptaci tohoto příběhu. „Který z producentů by netoužil do svého filmu obsadit Toma Hankse, pokud by měl pocit, že má pro něj k dispozici výtečnou roli? A mně přišlo, že Tom by byl pro tuto roli naprosto perfektní.“

Pro Wilson v sobě tato postava kombinovala prvky komedie a dramatu, které chtěla přenést na plátna kin. „Tom začínal jako komediální herec a já se ho už několikrát ptala, proč v poslední době nenatočil komedií více. Má na svém kontě úžasné filmy, ale veskrze dramatické. Řekl mi, že je pro něj velice těžké narazit na filmové projekty, které by měly toho správného komediálního ducha. Tenhle film byl ideální nejenom po stránce toho, co mu jakožto herci může nabídnout, ale také po stránce toho, jaké filmy rád točí, a navíc k humoru přistupoval tím správným způsobem.“ – „Tom Hanks je skvělý herec. Je to ikona,“ konstatuje Marc Forster, který film režíroval. „Je výjimečný. Každou svou rolí vás zcela uchvátí, protože má neuvěřitelně silné emocionální cítění, takže se s jeho postavou dokážete ztotožnit. Začínal komediálními rolemi a je velmi dobrý ve fyzické komedii, má geniální pohybové schopnosti i načasování – ale zároveň je výjimečný i jakožto dramatický herec. Tato role v sobě obě tyto dovednosti spojuje, a právě díky tomu je Otto jedinečný. Vcítíte se do jeho pocitů, smějete se mu, smějete se společně s ním a pláčete nad tím, co mu osud nachystal.“

Tato komediální esence v kombinaci s některými zásadními životními otázkami do filmu vnáší skutečné emoce. Jak Wilson zdůrazňuje: „Příběh je díky tomu univerzální. Zabývá se množstvím věcí, které lidé zažívají. Jaký má náš život smysl? Proč existujeme? Co od života chceme? Jak můžeme změnit své vnímání lidí kolem sebe?“

Vedoucí výroby Renée Wolfe, která je producentskou partnerkou Marca Forstera, říká, že právě tato kombinace komedie a zásadních existencionálních otázek režiséra, který se v minulosti ujal režie tak různorodých projektů, jako jsou například filmy Hledání Země Nezemě nebo Bondovka Quantum of Solace, velice silně oslovila. „Marc vyniká při práci s herci, dokáže je motivovat k velice realistickému a upřímnému pojetí dané scény,“ prohlašuje vedoucí výroby Renée Wolfe. „Sledovat, jak společně s Tomem postavu Otta neustále rozvíjejí, a to jak v komediálním, tak i v dramatickém smyslu, byla čirá radost. Tom a Marc na place sdíleli společnou tvůrčí řeč, kterou bylo úžasné sledovat.“

„Není snadné vytvořit příběh, který je osobní a zároveň oslovuje velice obecnou diváckou obec,“ pokračuje Wolfe. „V jistém smyslu postava Otta tak trochu ztělesňuje kohokoliv z nás. Otto poněkud chaplinovsky zprostředkovává divákům právě to, co v současnosti velká část z nich vnímá – pocit, že chceme navzájem navázat komunikaci, ale nevíme, jak s tím začít. To je Marcův výjimečný dar. Hned pochopil, že i když je Muž jménem Otto v jádru charakterovou studií, je to zároveň příběh, který osloví diváky po celém světě.“

„Komediální prvky příběhu oslovují všechny z nás, protože jsou velice vtipné a lidské,“ míní Forster. „Všichni se někdy zlobíme a v Ottovi tuhle svou stránku můžeme vidět. Kolik lidí se například rozčiluje za volantem? To má k Ottovi poměrně blízko.“ Převod příběhu do prostředí Spojených států byl výzvou, ale zároveň zcela přirozenou záležitostí. „Chtěli jsme vytvořit velmi, velmi americkou verzi filmu,“ pokračuje Nicastro. „Je v něm spousta témat, která nám připadala pro naši dobu velmi aktuální – mezilidská komunikace a komunity, odpoutání se od minulosti a radost ze života.“

Otta nerozčiluje měnící se svět, ale to, že jasně vidí, jak by svět mohl být pro všechny lidi na světě lepší, a vnímá také obrovské množství lidí, kteří obcházejí pravidla, jen aby si usnadnili život, a všechno tím zhoršují. „Na rozdíl od mnoha bručounů se nesnaží chránit své hodnoty nebo udržet status quo,“ vysvětluje Hanks. „Otto touží po rovnováze a spravedlnosti pro všechny, kdo sdílejí prostředí, ve kterém žijí, a nejlepší způsob, jak takové prostředí sdílet, je starat se o něj tak, aby jeho výhod mohli využívat všichni.“

„Pokaždé, když si někdo přečte scénář tohoto filmu nebo se mnou mluví o knižní předloze, říká mi, že nějakého takového Otta zná,“ prohlašuje David Magee, který s Marcem Forsterem navazuje spolupráci znovu poté, co s ním na začátku své kariéry spolupracoval na filmu Hledání Země Nezemě. „Mají ve svém životě někoho – bratrance nebo třeba dědečka – kdo dokáže být mrzutý, svéhlavý nebo umíněný, někdy způsobem, který je frustrující, a jindy zase tak, že je to ohromná legrace. Ale je jim i přesto jasné, že pod tím vším se ukrývá člověk, který je velice citlivý a na kterém jim záleží. Co se mě týče, i když můj otec byl úplně jiný člověk, přesto v něm poznávám tu Ottovu stoickou rozmrzelost, když se něco nedaří.“

A Ottovi se rozhodně věci nedaří. „Žije svým rituálním životem, ale pak se pro něj najednou všechno změní,“ říká Hanks. „Zemře mu žena. Je nucen odejít do důchodu. Vedle se nastěhují noví sousedé. Má pocit, že jediné, co mu zbylo, jsou jeho každodenní rutiny, a domnívá se, že nastal čas na poslední rozhodující bitvu s neúprosností osudu.“

„Otto se potýká s časem – s neúprosným časem, který ubíhá stále pryč – a čas je nakonec padouchem i hrdinou celého příběhu,“ pokračuje Hanks. „Otto nenávidí to, jak čas ubíhá. Bouří se proti tomu, že nastal čas, aby odešel do důchodu. Nelíbí se mu, že jeho žena zestárla, onemocněla tou nejvážnější nemocí a její čas nakonec vypršel.“

„A teď se snaží čas uspíšit, aby už bylo po všem a on se ke své ženě mohl znovu připojit,“ říká Forster. „Ale to nemůžete.“ Proto je tak nevrlý, vysvětluje Hanks. Po úmrtí své ženy Sonyi – jejichž vztah film zprostředkovává v láskyplných vzpomínkových sekvencích – Otto přišel o pocity, kvůli kterým stojí za to žít. „Věděl, že Sonya na něj měla pozitivní vliv,“ podotýká Hanks. „Věděl, že jeho život je díky ní nesporně lepší. Uvědomoval si, že je pro něj možností nahlédnout do zcela jiného způsobu myšlení, mluvení, stravování, který by nikdy sám za sebe neměl chuť objevovat, kdyby tuto výjimečnou celoživotní lásku nepotkal. Dokud si nevzal za manželku ženu, která byla otevřená, nedokázal se sám chovat otevřeně. Nebyl empatický, dokud nepotkal někoho, kdo ho naučil, jak snadné může být se vcítit do něčích pocitů. A když zemřela, domníval se, že o to už navždy přišel. A na začátku filmu se vlastně snaží přimět čas, aby plynul rychleji. Ale čas se na nikoho neohlíží. Nemůžete s ním bojovat. Otto tak prožívá další den a i když ten předchozí byl špatný, ten následující je o něco lepší.”

Čas se na něj neohlíží zejména tehdy, když se objeví noví sousedé – kteří Otta do onoho lepšího dne vtáhnou tak trochu proti jeho vůli. „Jde o tu nejméně pravděpodobnou událost, kterou by si dokázal představit jako něco, co mu zcela změní zbytek život,“ říká Hanks.

Koncept navazování nečekaného přátelství s lidmi, kteří vám jsou naprosto doslovně nejbližší – tedy se sousedy - je podle všeho něčím, co Hankse velice oslovuje. Svůj předchozí film Výjimeční přátelé natáčel v Pittsburghu a ztvárnil v něm nejslavnějšího a nejtypičtějšího amerického souseda Freda Rogerse. „Tím, co vyplňuje prázdnotu našich životů, jsme my sami – a také naši sousedé,“ míní Hanks. „I když je nemáte rádi, i když jsou mezi vámi velké kulturní rozdíly, dělí vás náboženství, původ nebo politika, dříve nebo později budou potřebovat vaši pomoc a vy jejich. Když nevíte, jak odvzdušnit topení, na koho se obrátíte? Když udeří tornádo, co se stane jako první? Sousedé vyjedou s motorovými pilami a stěhovacími vozy. Snímek Muž jménem Otto na tomto principu staví – jde o film o komunitě a film o rodině.“

„Lidé na celém světě se momentálně velice rozdělují a jejich názory se vyhrocují. Prostě nejsme příliš ve spojení se svými sousedy, se svými komunitami. Proto si myslím, že takovýto příběh o mezilidských vztazích je právě nyní opravdu velice aktuální,“ prohlašuje Nicastro. Novou rodinou naproti přes ulici tvoří Marisol (hraje ji mexická hvězda Mariana Treviño), její manžel Tommy (Manuel Garcia-Rulfo) a jejich dvě děti, Abbie a Luna (a další je na cestě). A ať se Otto chová jakkoliv mrzoutsky, stále se k němu vracejí.

„Nebojí se ho,“ říká Hanks. „Váží si toho, co jeho přítomnost jejich okolí přináší, a chápou, že je to ve svém důsledku velice férový muž. Myslím, že Otto měl neuvěřitelné štěstí, že se Marisol do domu naproti nastěhovala, protože Marisol je zvědavá, společenská i otevřená. A je upřímná ve své náklonnosti, a to dokonce i k někomu, jako je Otto.“

„Ottův vztah s Marisol je jádrem filmu,“ popisuje Forster. „Marisol je prostě úžasná a milá postava. Okamžitě mezi nimi vzniká komediální konflikt, protože mají oba velice výrazné povahy a ani jeden z nich není ochoten něco jen tak vzdát – jsou si podobní, ale současně jsou svými pravými opaky. A protože jsou svými pravými opaky, nacházejí k sobě cestu. Marisol je zcela jednoznačně někým, kdo dokáže najít cestu k jeho citům.“

„Její rodina vnáší do Ottova uzavřeného života všechno to, co souvisí se všedním životem plným lásky, hluku, radosti a rutinních činností,“ popisuje Treviño. „Naléhavě se s ním snaží komunikovat, ale nikoliv násilně, ale tak, aby mu byla k dispozici a mohla s ním naplno komunikovat.“

„Ottův názor na ni se v průběhu filmu mění,“ pokračuje Treviño. „Na začátku si s ní neví rady – je pro něj zcela nekompromisní a upřímně reálná. Ale ve skutečnosti jde jen o to, že je plně otevřená tomu, co život přináší. A on se téhle životní energii začíná poddávat.“

Treviño byla nadšená, že se může na filmu podílet, a to nejen proto, že měla šanci zahrát si po Hanksově boku, ale také proto, že příběh filmu představuje jedinečnou směsici humoru a dramatických situací, které vycházejí ze skutečného života. „Myslím, že komedie jsou většinou postavené na velice vážných a často až bolestných základech – na nějakém osobním nebo společenském problému,“ soudí. „Komediální a dramatická stránka života se vždy prolínají, protože mezi těmito dvěma stavy neustále balancujeme.“

Treviño navíc dodává, že postavy jsou vykresleny tak, aby nebyly příliš cukrkandlové nebo sentimentální. „Jsou pozoruhodné, aniž by si to uvědomovaly,“ říká. „Když pracujete se dvěma herci, kteří jsou skutečně umělecky propojeni, jako je tomu u Toma a Mariany, je to pro vás jakožto pro režiséra obrovský dar,“ dodává Forster.

„Dodávají obsahu scénáře další rozměr a přenášejí jeho kouzlo na filmové plátno. Proniknou vám až do srdce samotného, rozesmějí vás i rozpláčou. Víc si nemůžete přát.“ Do role Tommyho Hanks navrhl herce Manuela Garciu-Rulfa, s nímž hrál ve filmu Greyhound: Bitva o Atlantik. Jako charakterní herec, který často dostává role drsných mužů – což dokonale předvedl ve filmech jako Sedm statečných a 6 Underground: Tajné operace – se chopil příležitosti zahrát si otce od rodiny, IT profesionála s velkým knírem a hustou hřívou kudrnatých vlasů.

„Tu postavu jsem si zamiloval, protože je to hrozně fajn člověk,“ objasňuje Garcia-Rulfo. „Je velice laskavý a velmi oddaný své rodině. Jde o jednoho z těch mužů, co si o sobě myslí, že jsou hrozně cool a skuteční domácí kutilové, ale ve skutečnosti je dost nešikovný a moc toho po manuální stránce nezvládne. Otto si o něm myslí, že je to trouba, ale Tommy Otta nepřestává obdivovat – například když Tommy není schopen k chodníku zaparkovat auto s přívěsem a Otto to zvládne hravě na první pokus. Pro Tommyho je Otto skutečným vzorem.“

Když Ottovi do života vstoupí Marisol, začnou se kolem něj objevovat další, kteří potřebují jeho pomoc. Potulná kočka, která v zimě živoří na ulicích, teenager – jeden ze Sonyiných bývalých studentů – kterého rodiče vyhodili z domova a který nemá kam jít. „Jedná se o způsob, jakým se pokouší smířit se svým životem,“ vysvětluje Hanks.

„Marisol je stejným zprostředkovatelem životních změn, jakým pro něj byla Sonya – je velice benevolentní a jednoznačně mu její přítomnost prospívá, i když se mu ani trochu nezamlouvá, co se kolem něj děje. Když už se domníval, že definitivně skoncoval s nesmysly o tom, že život je jenom řada navazujících situací, připletou se mu do života jeho noví sousedé a on se s tím přece jen začíná smiřovat.“

„Zpočátku je velice zatrpklý - myslí si, že jsou všichni lidé idioti, a na život zcela rezignoval. A v průběhu filmu se postupně posouvá až do stavu, kdy hledá nové přátele a navazuje kontakty s lidmi ve svém okolí,“ popisuje Nicastro. „Uvědomí, že může svůj život využívat k tomu, aby pomáhal druhým.“ – „To sice v praxi znamená, že mu na posteli spí prašivý kocour, ale díky tomu má někoho, s kým si může ráno povídat. Neuvědomoval si totiž, že mu něco takového chybí, a vůbec nevadí, že ho poslouchá jen kočka,“ říká Hanks.

„Poznává dobré stránky života, na které se mu poštěstilo neúmyslně narazit. To ostatně zcela jednoznačně charakterizovalo i jeho vztah se Sonyou.“ Příběh seznamování mladého Otty se Sonyou je vyprávěn prostřednictvím vzpomínkových scén, v nichž Sonyu hraje Rachel Keller a Ottu syn Toma Hankse a Rity Wilson Truman Hanks.

Najít odpověď na otázku, kdo bude hrát mladého Ottu, bylo pro Forstera zapeklitá. „Marc říkal, že jednou z věcí, které ho vždycky z filmového prožitku spolehlivě vytrhnou, je situace, kdy se objeví scény, ve kterých nějaká postava vzpomíná na své mládí a její mladší verze není nikdy původnímu herci dostatečně podobná nebo se nechová dostatečně jako on,“ vysvětluje Wilson.

„Dotazoval se na Tomovy syny a Colin a Chet jsou sice herci, ale jsou na tuhle roli příliš staří. Truman je z nich mladšímu Tomovi v odpovídajícím věku podobný nejvíce, ale není to herec. A Marc nás požádal, abychom mu s ním domluvili schůzku.“ – „S Trumanem jsme se setkali v New Yorku a mně přišlo, že proti mně sedí Tom z konce 80. let,“ vzpomíná Forster.

„Bylo to úžasné. Byl velice okouzlující a součástí toho kouzla bylo i to, že jednoznačně upozorňoval, že není herec – ale zároveň prožil celý život v přítomnosti kamer, takže nemá trému. Velice ho baví práce za kamerou – hodlá se stát kameramanem. Dokonce jsme s Rachel a Trumanem zkusili přečíst jednu scénu ze scénáře – a působilo to ohromně přirozeně, bylo to krásné. Působilo to přesně tak, jak to působit mělo, bylo to velice přirozené.“ – „Šlo o jedinečnou příležitost,“ přiznává Truman.

„Jsem členem odborového svazu kameramanů Local 600 a Marc mě vytrhl z kameramanského světa a postavil mě namísto toho před objektiv. Když jsem se rozhodoval, jestli do toho jít, požádal jsem o radu několik přátel a ti přišli se zajímavým nápadem, jak se k tomu postavit: pokud bych tu roli přijal, pomohlo by mi to i při práci kameramana. Věděl bych, jaký je to pocit, stát před kamerami. Protože filmová tvorba je velice kolektivní umění, je velice poučné stát se na chvíli hercem a vyzkoušet si vše na vlastní kůži.“

Ostatně, kdyby snad tento začínající herec potřeboval něčí radu, kdo jiný by mu mohl poradit lépe než právě jeho otec? „Bavili jsme se například o různých způsobech stání a chůze,“ poznamenává Truman. „Rozebírali jsme také určité charakteristiky chování té postavy, jako třeba Ottovy sklony na všechno ukazovat, které do své postavy zapracoval. Pomohlo nám to zajistit, že se naše společná postava chová jednotně.“

Rachel Keller, která si zahrála Sonyu, říká, že spolupráce s Trumanem pro ni byla zajímavou a vítanou změnou. „Scény jsme natáčeli velice realisticky a autenticky, prožívali jsme nádherný milostný příběh,“ říká. „Prostě jsme spolu trávili příjemné chvíle.“ Role Sonyi byla pro Keller příležitostí vytvořit energickou a okouzlující postavu, která následně Ottovi jako staršímu muži v životě chybí.

„Je velice sebejistá a sebevědomá,“ míní Keller. „Právě to ho zaujme - vidí, jak je bystrá a krásná, a zcela ho okouzlí.“ Jedním z klíčových tvůrčích problémů bylo pro tvůrce filmu vytvoření vzájemného kontextu pro sekvence retrospektivní a ty ze současnosti. „ Museli jsme přijít na způsob, jak si pohrávat se dvěma různými světy, se vzpomínkami na jeho minulost a vzpomínkami na radost ze života se Sonyou,“ říká výtvarnice Barbara Ling, která nedávno získala Oscara za svou práci na filmu Tenkrát v Hollywoodu. Pro potřeby natáčení snímku Muž jménem Otto Ling musela navrhnout výtvarnou podobu dvou časových období – rezavě oranžovou a mléčně zelenou paletu 70. a 80. let použila ve scénách, které divákům představují Otta mladšího, a světlejší, přirozenější odstíny stejných barev pak použila pro scény ze současnosti.

Aby tyto dvě barevné palety mohly na plátně koexistovat, spolupracoval Forster s Ling a kameramanem Mathiasem Koenigswieserem na zobrazení vzpomínek prostřednictvím odrazů a osvětlení. Základní myšlenka je taková, že v Ottovi může vzpomínku vyvolat jakákoliv maličkost. „Mathias pracoval s principem odrazu, tedy s tím, jak se věci v jiných předmětech odrážejí,“ říká Ling, „takže můžeme sledovat dění v jedné době a díky odrazům ve skle nebo v zrcadle zahlédnout barevné tóny jiné doby. Mathias měl skvělý nápad, jak tyto přechody ve filmu navozovat a jak můžeme pracovat současně se dvěma barevnými paletami.”

Pro film, který je do značné míry o navazování přátelství se sousedy, byl výběr lokace Ottova domu (a samozřejmě i domu naproti, ve kterém bydlí Marisol a Tommy) zcela klíčový. „Našli jsme úžasné místo v Pittsburghu,“ popisuje Ling. „Jde o čtvrť, která je krásně postavená ve stylu takzvaného vzájemného bydlení – domy nebo byty jsou propojené dohromady, ale působí naprosto samostatně. Jde o zcela jedinečné prostředí, které se velmi niterně váže k městu.“

Pro Ottu jde o další připomínku toho, jak se věci mění, aniž by to měl pod kontrolou, protože se staví nová řada městských domů. „Je to další z věcí, které ho rozčilují. Má pocit, že se ztrácí atmosféra daného místa, že se bourá to dobré a staví se nové domy, které jsou podstatně hůře postavené, mnohem méně se dbá na životní prostředí a obecně se zkrátka staví co nejvíce bytových projektů,“ poznamenává Ling.

Pro retrospektivní scénu, v níž se Otto na první pohled zamiluje do Sonyi, která právě spěchá na vlak, tvůrci filmu hledali nádraží, které by stále mělo kouzlo uplynulých desetiletí. „Nádraží je místem, kde se poprvé setkají – bylo proto důležité, aby mělo romantický nádech,“ popisuje Ling. „Ale dnes už je těžké najít někde nádraží. Většina z nich byla nahrazena bytovými  komplexy nebo sportovními halami.“ Vytouženou nádražní budovu našli několik hodin cesty od Pittsburghu, v Toledu ve státě Ohio. „Byla postavena v roce 1950 s velkými vyhlídkami na rozvoj obchodních aktivit, ke kterému ale v této oblasti nikdy tak docela nedošlo.

Vypadá, jako by se jí od roku 1950 nikdo nedotkl. Bere vám dech, jak je krásná. A Toledo bylo naštěstí nesmírně velkorysé a s radostí nás zde nechalo natáčet.“ Lokace jsou jen jednou složkou celého výsledku – natáčení dobových scén vyžaduje nejrůznější dekorace a kostýmy, včetně aut. Z pohledu Ling to znamenalo, že se muselo nejen jednat o Chevrolety (Otto by s autem žádné jiné značky nejezdil), ale musela také odpovídat barevné paletě zbytku filmu. Dostupné vozy, kterých bylo jen poměrně málo, byly obvykle ve vlastnictví velmi opatrných majitelů, ale ukázalo se, že pokud sháníte pro natáčení filmu klasické auto, existuje způsob, který vám jako mávnutím kouzelného proutku zajistí prakticky jakékoliv.

„Zeptali jsme se, zda si můžeme půjčit jejich auto, a oni na to jen nevrle zavrčeli a prohlásili, že oni jsou jediní, kdo s ním může jezdit. A my jim na to opáčili, že oni s ním ve filmu zkrátka skutečně sami jezdit nemohou, ale aby se nebáli, že s ním bude jezdit Tom Hanks. A existuje snad na světě důvěryhodnější člověk, než právě Tom? Takže na takovou informaci opáčili, že to zní zajímavě, a souhlasili.“

Autorem hudby je na Oscara patnáctkrát nominovaný Thomas Newman. Klíčovým prvkem Newmanovy hudby je původní píseň „Til You're Home“, o jejíž napsání a nazpívání požádal Forster producentku Ritu Wilson. Newman pak klíčové prvky melodie začlenil do samotného hudebního soundtracku filmu.

Wilson měla zpočátku jisté obavy, protože se jako producentka filmu zdráhala postavit Forstera do situace, kdy by se cítil nucen použít píseň, kterou napsala a nazpívala jeho technicky vzato šéfová. „Skládám písně už deset let a už v minulosti jsem napsala několik písní pro nezávislé filmy a Marc také znal moje alba. Byla jsem takovou příležitostí velice poctěna a vděčná, ale zároveň jsem ho požádala, aby mi slíbil, že pokud ji použít nebude chtít, řekne mi to zcela upřímně,“ popisuje Wilson.

„Jako producentce mi záleží v první řadě na samotném filmu a na tom, jak si ho představuje režisér.“ Když Wilson přemýšlela, jak témata filmu v písni vyjádřit, vzpomněla si na útěšující poznámku svého přítele. „Když mi zemřel otec, poznamenal jeden můj blízký přítel, že můj rozhovor s otcem ale stále pokračuje a neskončil, a to mi navždy utkvělo v paměti. Chtěla jsem napsat píseň, která by právě tohle evokovala – píseň, kterou by bylo možné chápat jako rozhovor, který spolu mohou vést dva lidé, i když zrovna nejsou ve stejné místnosti.“

Výslednou píseň nakonec Wilson napsala společně s Davidem Hodgesem. „S Davidem jsme vždycky byli podobně naladěni, pokud jde o to, co chceme sdělit po stránce hudební i textové,“ prohlašuje Wilson. „Jedná se o film o hloubce lásky a o tom, že naše láska pokračuje i poté, co někdo tento svět opustil. Jedním z nápadů, které se nám neustále vracely, byla touha vyprávět někomu o tom, co se vám dnes přihodilo, zatímco čekáte, až se vrátí domů – přičemž domov je zde symbolem útěchy a klidu.“ Wilson píseň nazpívala jako duet se Sebastianem Yartou. „Říkala jsem si, že by Otto mohl tuhle píseň zpívat své ženě, ale že by ji stejně tak mohla zpívat také ona jemu,“ objasňuje Wilson. „Jednalo se o způsob, jak mohou být prostřednictvím písně opět spolu.“

Protože jsou postavy Marisol a jejího manžela Tommyho nedílnou součástí příběhu filmu a vývoje, kterým Otto v jeho průběhu prochází, napadlo Wilson, že má jedinečnou příležitost tyto postavy v písni evokovat tím, že požádá Yartu – jehož výkon v písni „Dos Oruguitas“ ve filmu Encanto ji okouzlil – aby s ní skladbu nazpíval jako duet.

„Souhlasil, ale měl volný jen jediný den, kdy se tomu mohl věnovat. Naštěstí ten den trávil shodou okolností v Los Angeles. Osud nám přál.“ Hodges zpívá akustickou verzi této písně, která ve filmu zazní. „Podílet se na tvorbě hudby pro film je vždy výjimečné, a obzvlášť pokud jde o tak krásný film, jako v případě snímku Muž jménem Otto,“ říká Hodges. „Když jsme na něm s Ritou začali spolupracovat, každé slovo a každý tón písně Til You're Home jako by na nás čekaly, připomínaly malé krůčky na cestě k tomu, co příběh vyžadoval. Jsem velice nadšený, že se konečně mohu s ostatními podělit o jednu z mých nejoblíbenějších písní, na jejichž tvorbě jsem se kdy podílel.“

Fredrik Backman je švédský spisovatel, známý především svými romány a novelami, které se často zabývají tématy lidské laskavosti, empatie a společenství. Narodil se 2. června 1981 ve Stockholmu ve Švédsku. Backmanovo psaní se vyznačuje humorem, srdceryvnými příběhy a hlubokou citovou odezvou. Je autorem řady bestsellerů magazínu New York Times: Muž jménem Ove, Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín, My proti vám, Vítězové a Úzkosti a jejich lidé. Napsal také dvě novely a jedno dílo literatury faktu. Jeho knihy vycházejí ve více než čtyřiceti zemích. Žije ve švédském Stockholmu se svou ženou a dvěma dětmi.

Backman pokračuje v psaní několika dalších románů, mezi něž patří "Medvědín" (2016) a jeho pokračování "My proti vám" (2017). "Medvědín" je silný příběh odehrávající se v malém městě ponořeném do hokejové kultury, který řeší složité otázky, jako je loajalita, ambice a důsledky mlčení. Jeho styl psaní často zahrnuje kombinaci humoru a hlubokého emocionálního vhledu, díky čemuž jsou jeho postavy a jejich příběhy velmi blízké čtenářům po celém světě. Backmanova schopnost zachytit složitost lidských vztahů a důležitost laskavosti si získala čtenáře i kritiky. Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků, díky čemuž se jeho příběhy dostávají k celosvětovému publiku.

Viděli jste film Muž jménem Otto? Podělte se o své dojmy v diskusi

Fotogalerie

27 fotografií

Muž jménem Otto

Autor: Falcon