9°C
Snil jste už jako malý kluk o tom, že budete hercem?
Věděl jsem to velmi rychle, už asi od desíti let. Ale nesnil jsem o tom, být ve filmu. Už ve škole, kde jsme měli divadlo, mě fascinovalo vše kolem jeviště. To dřevo, jeho vůně, kterou mám dodnes vrytou do paměti, publikum, ženy v zákulisí, kostýmy, prostě všechno. Takže mě vždy lákalo divadlo, ne film. Protože jsem začínal v divadle, jsem divadelní herec. A možná i proto, že jsem nikdy neměl rád sám sebe.
Děláte divadlo stále aktivně, nebo byste se k němu do budoucna rád vrátil?
Ano, hrál jsem divadlo v Paříži. To divadlo bylo vyprodané.Teď pracuji na jednom projektu s Matthewem Broderickem. Je to velmi složité produkovat divadelní hru, stojí to hodně času, ale pracujeme na tom. Každopádně teď budu hrát v divadle na Broadwayi asi dva tři měsíce, je to nová hra, ale zatím o tom nechci mluvit.
Jean Reno převzal Cenu prezidenta festivalu. Blesk - Luboš Procházka
Je nějaká role, kterou byste chtěl a naopak nechtěl hrát?
Co bych nechtěl hrát, to fakt nevím. Nechci říkat, že jsem vyloženě klaďas. Samozřejmě můžu říct, že bych si zahrál filozofa nebo hudebního skladatele, ale takhle nepřemýšlím. Ale možná bych si chtěl zahrát v něčem, co má co do činění s hudbou. Vždy mě fascinovali lidé, kteří vidí a slyší něco, co my normální smrtelníci neslyšíme, a jsem pak velice překvapený, jak tu hudbu napíšou a jde jim rovnou z hlavy.
V Čechách už jste poněkolikáté, jak se vám tu líbí?
Jsem tu šťastný a loni v létě, když jsme tu natáčeli, se mi tu moc líbilo. Strávili jsme tu dva a půl měsíce. Zdejší lidé tu mají určitý způsob života, který je velmi vřelý, necítil jsem tu žádnou agresi nebo napětí. S mým asistentem, se kterým jsem patnáct let, se sem rádi vracíme, protože tu jsou krásné ženy, milí lidé a velmi dobré jídlo.
Já a kamenná tvář? Reno na tiskovce předvedl, jaký má smysl pro humor! Blesk TV
Jaký máte program do večera, než převezmete ocenění?
Musím vyřídit nějaké e-maily, pak mám konferenční hovor a pak už se musím obléct a připravit na večer. Jsem poctěn, že takovou cenu obdržím. Kvůli tomu jsem také přijel, jinak bych zůstal doma se svými dětmi.
Působíte jako muž s kamennou tváří, jako sfinga. Smějete se často?
Já se směju pořád, když pracuji. Je to velmi překvapivé, ale směju se. Smál jsem se dokonce i italskému režisérovi Michelangelu Antonionimu,který se tehdy nemohl hýbat a špatně mluvil a já, když jsem s ním mluvil, jsem ho napodoboval a on se tomu smál. A ostatní mi říkali, co děláš, nemůžeš se smát, vždyť je to Michelangelo Antonioni. A já jsem říkal, no a co, já se chci smát.
Jaký jste otec?
Příště až přijedu, přivezu s sebou jednoho z mých synů a dceru, ti vám řeknou, jaký jsem otec.
