Skladatelův náhlý odchod tehdy šokoval a zaskočil nejen jeho rodinu, ale všechny blízké. Karel Gott, Svobodův celoživotní přítel, si dokonce částečně dával za vinu, že něco neudělal, aby tragédii předešel. „Měl jsem něco vycítit už tehdy, když mi Karel Svoboda věnoval zpátky můj obraz, který jsem mu daroval k jeho padesátým narozeninám,“ trápil se Slavík.
„Není přece normální, když se člověk najednou zbavuje něčeho, z čeho měl předtím velkou radost,“ dodal nešťastný Gott. Domníval se, že mohl třeba přítele pozvat do Prahy do své vily na Bertramce a trochu ho rozptýlit. Podle odborného lékaře by ale ničemu nezabránil, pouze by mohl tragický čin načas odsunout.
