Moderátor gastronomické televizní stanice Paprika nad stavem hospody kroutí hlavou. "Prostory pro podnik pronajímám, patří mi jen dům, ale tohle samozřejmě musím u nájemce prověřit," reagoval moderátor na zkušenost Blesku.

Fotogalerie
7 fotografií

Reportéři Blesku se navíc do restaurace Káji Maříka vypravili poté, co do redakce přišel dopis s otřesným zážitkem jedné z návštěvnic podniku. "Sedly jsme si s kamarádkou ven, objednaly si a najednou jsme si všimly, že pod vedlejším stolem sedí potkan a vedle další. Když jsme to oznámily číšníkovi, ani se nedivil. Vzhledem k tomu, že tam bylo téměř prázdno, je to asi normální!" sdělila čtenářka Blesku.

"No a vy jste nenarazili na potkana, ale na krysu, abych tak obrazně řekl," reagoval vedoucí restaurace Petr Hanzlík na fakt, že kromě nepříliš čistého interiéru Blesk U Káji Maříka narazil také na, jemně řečeno, kuriózní přístup přítomného číšníka.

Že většina z hotovek kolem 14 hodiny už nebyla k mání, to je pro kuchaře spíš dobrá vizitka a hosty to nemusí odradit. Vrchního věta: "Tu kolu pro tebe nemám," namířená na adresu dvaačtyřicetiletého fotografa Blesku, už ovšem překvapila.

Donesená krmě splnila očekávání. Fotografova rajská s knedlíkem za 75 Kč, k tomu dvě třetinky kofoly, jedna za pěkných 15 Kč, jak sliboval lístek už u vchodových dveří.

Redaktorka si dala kuřecí nugetky na medu za 110 Kč se šťouchaným bramborem s česnekem za 30 Kč, které zapila jednou neperlivou korunní. Jaké překvapení bylo, když fotograf byl zinkasován sumou 145 Kč a redaktorka měla zaplatit rovných 175 Kč.

"V lístku je bonaqua za 15 Kč, to je korunní o 20 Kč dražší?" Číšník však naši otázku přešel pokrčením ramen a soustředil se na cenu brambor, která byla v jednom jídelním lístku dvojí – jednou za 30 a jednou za 35. "Já vám klidně těch pět korun dám," šermoval nám mincí před očima a začal kasírovat fotografa. Nijak mu nevadilo, že ani tady se netrefil.

"Je mi to líto, s tím dotyčným promluvím, a zjednáme nápravu. Tohle je neomluvitelné," přiznal provozní restaurace, do níž se stále ještě lidé vypravují jako do vyhlášeného podniku Jana Rosáka. Tomu tak nezbývá, než popřát, aby si budovu, která už je několik měsíců na prodej, někdo konečně koupil.