"Pojďte ke mně blíž, ať na vás nemusím hulákat!" volá na reportéry Blesku paní na lůžku.
Podle hlasu nelze nepoznat: Zita Kabátová, nejstarší žijící herecká legenda. Vedle postele opatruje 95 rudých růží. Dnes slaví 95 let. Hvězda prvorepublikových filmů je nadmíru mluvná. Radost z návštěvy nezapře. Ráda dává najevo, jak jí to pořád 'pálí', ač je po zlomenině klíčku v léčebně pro dlouhodobě nemocné v pražském Motole. Žertovat se musí, aspoň na úvod. Tenhle recept však moc nefunguje.
"Nenudíte se tady?" zní první otázka od 'přepadovky' z Blesku.
"Teda to je dobrá věc, říct Kabátový, jestli se nenudí. To vám řeknu, to bych byla hodně blbá," zpraží oba příchozí hned na úvod. Jak to asi myslela? "Domyslete si to sami. Kdybych se sama v sobě nějak týrala nebo ubahnila... Synovi Jiřímu jsem slíbila, že tady budu žít do sta let. Mně v nemocnici nic neschází. Domů by za mnou horko těžko někdo chodil," libuje si paní Zita.
Mám v duši klid
Když už začala o věku, tak proč se toho nechytnout? Umřel Svatopluk Beneš (89), Radovan Lukavský (88), Josef Vinklář (76)... To člověka asi musí postihnout na duši.
"Když bije čas, nesmíte si ho připustit k tělu. Co si pomůžu, když budu brečet? Nic mě nesmí bolet! Sváťu Beneše taky asi nic nebolelo, ale byl už v kómatu. Točil ještě se mnou Želary! A víte, že umřel na mé narozeniny 27. dubna?" připomíná přesné datum bystrá paní s dodatkem: "Já jsem si to vymodlila. Ne že bych mu přála ten konec. Já mu chtěla přivolat klid. Už to byl pro něj život neživot."
Smrt ji ale nestraší a ráda připomene i svou malou mozkovou příhodu před třemi lety. "Když vás klepne pepka, tak jste rád, že jste rád. Malá mrtvička je na draka." Kdyby ji však nezmínila, nikdo stoprocentně nic nepozná.
"Mozek máte úžasný. Dáte recept?" nabízí se okamžitě praktická otázka.
"Nedám, vy lichotníci. To je genama a od pánaboha," zní pro tazatele 'nepraktická' odpověď.
Tak třeba česnek, cibule, zelenina? Co člověka drží při životě? "Česnek jsem včera dostala v jídle do pomazánky. To vám bylo odporný. Je to v něčem jiném. Musíte mít hlavně duševní klid. Nemáte-li v duši klid, nic vám nepomůže. Když v ní něco je, máte se o co opřít," přechází paní Zita na téma duševní zdraví. Slovo deprese prý nezná. "Když to pustíte k sobě, je to jenom vaše vina. Tak se snažte."
Bouřka mě fascinuje
Radosti z nemocniční postele? Kromě kytek a laskomin? "Bouřka! Bojím se jí. Ale když ji vidím, je to krása. Jak se to tam v oblacích hulí a jak ten blesk vyšívá mezi tím!" netají herečka své zaujetí pro přírodní živly. Po ruce má také knížky. Včetně té, která jí vyšla právě teď. Napsala ji s Marií Formáčkovou a jmenuje se Bez servítků... Hned ji podepisuje a neopomene se zeptat, zda má napsat, že ji věnuje milému panu doktorovi či nebo panu inženýrovi. Když do ní zakrojí prst, chce znovu šokovat! Čte bez brýlí! Ale ani televize se nezříká, třebaže tvrdí: "Filmy jsou nekoukatelný, nemyslíte?" Seriál však kupodivu skousne. "Ordinaci v růžové zahradě nemusím, tam jsou doktoři, těch mám tady dost. Ulice? Jo, Maciuchovou mám ráda. A hlavně lítám po cestopisech. Berou mě zvířátka, divočina a taky indiáni. Začínám mít takové ty dětské chutě," přestane rázem odsuzovat blikajícího 'žrouta času'. Z barevné současnosti si dovede vybrat. Ale ta černobílá minulost na plátně je pro ni stejně víc.
Už to mám spočítaný
Do kolika chcete žít? "Slíbila jsem synovi stovku." Udržujete se v kondici ještě jinak než těmi geny? "Vůlí. Musí být ve mně ten dobrý vůl! To říkala moje němčinářka: Vy se musíte tóbře účila něémecky. Ale músi být fe vás ten sílny vůl!" Chcete ještě hrát? "Vy jste ale dobrák! Vy byste mi to přál? Takovou blbinu! Prokristapána!" Proč ne? "Copak o to, já bych to vydržela. Ale jak jste fyzicky napnutej a potom to povolí. Pak bych si to musela odležet." Dnešní filmy. Vám se líbí? "Koukám. A běsním!" Kdo je dnes nejlepší herečka? Herec? "To se neříká. Je to nekolegiální a nedobré. Ráda mám všecky. Stačí vám to?" Teda, vy všechno okecáte... "Jestli to jsou kecy, tak jděte odsaď." Pardon. "Přijímá se."
Zita Kabátová, prvorepubliková hvězda
Jedna z nejoblíbenějších hereček 30. a 40. let 20. století.
Hrála ve více než padesáti filmech.
Poprvé v roce 1936 ve filmu Světlo jeho očí.
K nejznámějším patří Slavínského film Muži nestárnou nebo Přednosta stanice.
Filmovala výhradně ve vlastních šatech.
Za války měla role hlavně v Komorním divadle Oldřicha Nového.
V poslední době se objevila ve filmech Želary, Zapomenuté světlo nebo Babí léto.
