Jmenuji se Veronika Žilková a nechci už žít v osamění. Rozhodla jsem se proto každé pondělí, s vámi společně, probrat pár drbů, novinek, prostě to, co mě NAštvalo, PŘEkvapilo a způsobilo TŘES mých rukou. Dnes to je... Budu se vdávat Svatba je jediný obřad, který se dá za život mnohokrát a bez omezení zopakovat. Proč o naší svatbě "jako první" mají bulvárně napsat jiní, když si to na sebe můžu prásknout já sama. Ženicha mám, dítě už taky, ale co nemám, jsou šaty. Vešla jsem do nejbližší půjčovny svatebních šatů a od dveří rozechvěle špitla: "Potřebuji šaty na svatbu." "Jistě," ochotně přispěchala majitelka. "Tady máme vhodný černý kostým nebo snad tento fialový?" "Chci bílý!" "Bílá se na matku nehodí, v bílém musí být nevěsta!" Větu: "Ale ta nevěsta jsem já!" jsem radši nahlas neřekla a rychle odešla, než bych se dozvěděla, že se nehodím ani na tu nevěstu. Jsem sice stará nevěsta, ale proč bych se nemohla vdávat celá v bílém! Ostatně i všemi pomlouvaná Camilla, když si brala prince Charlese, odhodila smutek po Dianě a pořídila si bílý klobouk se závojíkem. Nikdo neurčil první svatbu v bílém, jakože nevěsta je nevinná, druhou v červeném, jakože nevěsta je rajda, a třetí v hnědém, jakože nevěsta uvadá až tleje!!! Budu se vdávat. Letos a tajně na tajném místě. Takže prosím vás, nikdo nechoďte 1. května v 9 hodin na Staromák. A vyřiďte to i těm japonským turistům, co tam pod orlojem postávaj s foťákem. I když ti si mě vyfotit můžou, ale za peníze. Nabídnu jim suvenýr - foto orloje i se strašidlem: "Dvanáct apoštolů and bílá paní". Nějak si na tu svatební hostinu vydělat musím, no ne?!