Co pro vás projekt Blesk Ordinace znamená?
„Je fajn, že lidi mají možnost přijít a nechat se zdarma vyšetřit. Nemoc je věc, která nerozlišuje mezi mladými, starými, chudými, bohatými, ženami, muži... Prostě přijde.“
Bylo vám někdy v životě úzko ze zdravotních důvodů? Že jste opravdu potřebovala doktory a bála se, že to třeba nemusí dobře dopadnout?
„Právě díky prevenci mi byl odhalen melanom kůže. Podchytilo se to včas, a proto doktory navštěvuju a snažím se chodit každý půlrok na kontrolu. Letos jsem to v létě trochu nestihla, ale napravím to právě na Blesk Ordinaci!“
Díky čemu se »to« podchytilo včas?
„Kamarádka si všimla, že mám na jednom místě znaménko a že mě to svědí. A protože má známou kožařku, hned mě druhý den poslala k ní do ordinace. Jinak bych asi nešla a nevím, jak by to se mnou dopadlo...“
Nejste zpěvačka, která se žene za koncerty. Vystupujete velmi málo.
„Kdykoli jsem šla na pódium s Mekym, byla jsem nervózní. Teď budu nervózní o to víc, protože on tam nebude, ale dám to. A budu zpívat jeho písničky, samozřejmě i náš společný duet. Chystá se i symfonický koncert dvacátého října. Říkali jsme si, že to spojení je dobré – Meky a Blesk Ordinace.“
Meky vás objevil v klubu a přesvědčil vás, abyste se vydala na dráhu profesionální zpěvačky. Sedí tahle verze příběhu?
„Meky mě neobjevil. Byl to Honza Horáček, který produkoval Modrý album. Vůbec jsem nepočítala s tím, že to bude hit a že s Mekym budu přes dvacet let jezdit po koncertech. Zpívání jsem měla vždycky jako koníček, profesionálně jsem se mu věnovat nechtěla. Tohle byla taková třešnička na dortu.“
Po Mekyho odchodu jste zůstala v jeho rodině jako blízká přítelkyně Katky Žbirkové.
„Děláme si z toho legraci, že jsme si zbyly, ale tak to samozřejmě není. Jsme kamarádky a myslím, že jsme se vždycky, když jedna nebo druhá měla nějakou životní krizi, podporovaly. A teď vzniklo i pracovní pouto – začala jsem pracovat pro Miro Agency, což je Katčina firma.“
Říká se, že člověk pozná pravé kamarády až ve chvíli, kdy z nějakých důvodů leží na zemi. Vy jste si takovým obdobím prošla?
„Prošla jsem si rozvodem, což není v dnešní době nic neobvyklého. Když se člověku dějí negativní věci, stává se, že pár přátel ztratí. A já musím zaťukat na Mekyho lavičku, na které sedíme, že se mi to nestalo. Katka mě hodně podržela.“
Půjdete do dalšího vztahu poučená a s vírou, že to může být lepší?
„Hůl určitě nelámu, prostě se to stalo. Myslím, že i negativní zkušenost je zkušenost. Jestli bude nějaký nový vztah, půjdu do něj s věcmi, na které si budu dávat pozor. I já jsem dělala chyby. Mrzí mě to, protože s tím člověkem spolu nemáme dobrý vztah. Věřím, že to čas nějak zahojí.“
Kdyby náš rozhovor četl někdo, kdo má stejné pocity, jaké jste popsala, poradila byste mu sebrat se a utéct, nebo vydržet?
„Je strašně těžké někomu radit. Všude jsou nějaké problémy, ale podle mě je fakt důležitá komunikace. U nás byl problém právě v tom, že se nemluvilo.“
Na všem zlém se vždy dá najít i něco dobrého. Vrátilo vás to zpátky do života, najednou jste volná. Vnímáte to také tak?
„Samozřejmě jsou chvíle, kdy je mi trochu úzko, člověk je na všechno sám. Ale mám dvě skvělé děti a nevnímám to vůbec špatně. I sama sebe jsem díky tomu líp poznala.“
Trávíte hodně času s Katkou. Bavily jste se někdy o tom, jestli je něco mezi nebem a zemí? Že na vás Meky třeba dohlíží?
„My se o tom bavíme pořád. A občas nám přicházejí takové indicie nebo znamení, že tady pořád je. Myslím, že na devadesát procent nám poslal znamení.“
Co bolí, to přebolí je pořád váš největší hit. Uvědomovala jste si při nahrávání, o čem text Kamila Peteraje vlastně je?
„Přemýšlela jsem o tom až po letech. Bavil mě ten podklad – byl takový smutný a zároveň taneční. Ale ten text jsem si uvědomila až později. Sama.“
Takže co bolí, to přebolí... Platí to?
„Myslím, že to funguje. Ale ne všechno přebolí. Myslím, že jsou věci, které úplně nepřebolí – jenom ztratí ostří.“
