„Myslím, že se mnozí na chvíli zastavili a pár sekund sledovali tuhle výjimečnou společnost – sestavu, kterou byl schopen dostat na jedno místo jen on,“ pronesl, zatímco se porozhlédl po obřadní síni, zaplněné Patrikovými kolegy a přáteli.

„Možná vás napadlo, co by tomu všemu tady a teď řekl. Nejspíš by se zasmál, pokynul, srdečně pozdravil a s potutelným úsměvem se kochal tím, co se mu znovu podařilo spojit. A s velkou pravděpodobností, hraničící s jistotou, by začal uvažovat nad tím, jestli se přece jen nemělo vybírat vstupné,“ komentoval s humorem, jaký by Patrik jistě ocenil.

„Nedá se vůbec snadno přijmout fakt, že na setkání s tebou se musíme vydávat už vždy jen zpátky do minulosti,“ komentoval s tím, že si navždy zapamatuje okamžik, kdy se o Patrikově odchodu dozvěděl.

Přes moderátora vzkázala přítomným několik slov i Patrikova manželka Nikola: „S obrovskou láskou chceme s Oliverkem říct, že náš manžel a tatínek byl člověk, který nám dával jistotu, klid a pocit domova. Jeho láska, upřímná, hluboká a vždy přítomná, byla tím, co nás drželo pohromadě. I když nám teď chybí víc, než dokážeme říct, jeho láska v nás zůstává a bude nás provázet celý život.“

„A pak je tu další rodina, s nadsázkou řečeno, protože tento termín nepoužíval. Chátra, láska, tým, lidi z rádia – tak nám říkal. Během roku se propracoval na nejlepší vysílací čas, stal se průvodcem rána pro obyvatele naší země. Jeho hlas zná opravdu každý v této zemi, daleko podstatnější je ale to, čím byl, když mikrofon zhasl, pro nás,“ vzpomínal Bouček na svého kamaráda.

„V každém z nás dokázal Patrik vyvolat iluzi, že jsme kamarádi, ti nejlepší. Třeba, když mi říkal láskyplně šuline. K jeho stolu rádi sedali všichni. V jeho přítomnosti se mazaly rozdíly a mizely banální starosti. Dokázal spojit rozdělené. Koukněte se, vedle koho sedíte. Takovou kombinaci byste možná ani nečekali,“ vtipkoval.

„Vytvořili jste si mikrosvět. Svět, který odolal zkouškám a byl plný radosti. Svět, v němž zářila Nikola. Říkali jsme si – jak tohle dokázal? Ale kdo jiný než Patrik,“ popisoval Bouček. „Před šesti lety do tohoto harmonického světa přibyla nejkrásnější odměna, dar nejcennější, který není samozřejmostí – Oliver, Olík. A s ním i nová dimenze Patrikova života. Rázem vše dostalo smysl. Mikrosvět byl kompletní,“ dal najevo, že největším smyslem života byl pro Hezuckého jeho vymodlený syn.

V závěru už jen Bouček dodal: „Patrik Hezucký opravdu byl ministrem spojů. Rodina si váží vaší přítomnosti a nechce sebe ani vás vystavovat dlouhým kondolencím, proto se jich zdržme. Zavřete oči a vybavte si alespoň jednu společnou chvíli s ním. Jednoho dne se s ním všichni znovu setkáme. Sbohem, kamaráde.“