Vánoce slavných: 8 hvězd prozradilo svá sváteční tajemství

Andrea Růžičková

Můj táta byl elektrikář. Když jsem byla malá, trávil hodiny ve svém kumbálu, hlavu ponořenou do starých televizorů, které opravoval. Na východním Slovensku to nebylo jako v amerických filmech, kde je holčička tatínkovou princeznou. U nás to bylo drsnější a já jsem se snažila upoutat jeho pozornost. Možná i proto jsem později chtěla být herečkou. Chtěla jsem být v televizi, protože tam, kam táta koukal, jsem chtěla být i já. Nikdy jsme neměli moc peněz, ale jeden Štědrý večer přinesl domů něco, na co nikdy nezapomenu – televizi, kterou sám složil ze zbylých součástek. Nebyla černobílá, byla barevná. A tehdy se mi svět najednou rozzářil.

František Ferdinand Hlavica

Na Vánoce se vždy scházíme u nás doma na statku. Táta je zastáncem tradičních svátků – zpíváme koledy před večeří, zdobíme živý stromeček ozdobami po prarodičích a štědrovečerní stůl je vždy plný tradičních dobrot, jakými jsou kapr, řízky, domácí klobásy. Můj prastrýc na tradice úplně není, takže už chtěl jednou začít hned jíst, ale táta ho upozornil, že si spolu zazpíváme, když máme ten Boží hod. Jenže strejda na to, že už hodujeme, a začal rozebírat řízky i kapra a na koledy se už nedostalo.

Natálie Halouzková

Bylo mi asi osm let a bydleli jsme tehdy v pražských Holešovicích v malém rodinném domku ve vnitrobloku. Na Štědrý den jsme vyběhli ven zapalovat prskavky a jen tak, z dětského nadšení, nikdo ani nepomyslel na to, jestli máme od bytu. Dveře se za námi zabouchly a najednou jsme byli uvěznění venku. Museli jsme zavolat zámečníka, aby nás dostal zpátky dovnitř. A Ježíšek? Ten se tentokrát trochu »plácl přes kapsu«, protože to bylo s příplatkem.

Václav Šanda

Vzhledem k tomu, že reklamní kampaň na Vánoce začíná stále dřív, tak jsem se jednou rozhodl, že svátky strávím prosince v osm ránona dovolené. Odlétal jsem 24.prosince v osm ráno a najednou mi docházelo, co jsem si to vymyslel...Další rok už jsem to vymyslel geniálně. S sebou jsem si vzal filmy Sám doma, Tři oříšky pro Popelku a Pelíšky. Doma jsem poprosil maminku, ať mi usmaží řízky a dá bramborový salát do mističky. Štědrý den jsem strávil v letadle tak, jakobych byl doma.

Barbora Černá

Když jsem byla hodně malá, rodiče mě prý jednou našli, jak ležím pod vánočním stromečkem a chroupu jednu z ozdob. Mysleli si, že budeme muset jet do nemocnice, protože jsem si spletla ozdobu s čokoládou. Naštěstí přišli včas, takže jsem to nestihla ani polknout. Ale nejsem si úplně jistá, jestli se to stalo mně, nebo mé sestře – dvojčeti Lucii. My si totiž často krademe vzpomínky.

Peter Pecha

Loni o Vánocích jsme byli se ženou Káťou na Slovensku, u rodiny. Střídáme to: jeden rok Česko, druhý Slovensko. Bylo asi jedenáct večer, den před Štědrým dnem, když nás probudila ohromná rána. Vyřítili jsme se do obýváku a tam stál táta, ruce na hlavě, zíral na zem… a uprostřed ležel celý vánoční stromek. Nic se nestalo, jen byl špatně postavený a prostě neudržel tu tíhu. Nejvtipnější na tom bylo, že táta, který předtím spal na gauči, se zvedl, zůstal nad tím stromkem stát úplně paralyzovaný a jen koukal, jako by tomu nemohl uvěřit.

Sabina Laurinová

Když jsem byla malá, měli jsme doma kapra ve vaně. Pak zmizel — proběhla večeře a mně nikdo moc nevysvětloval, kam se poděl. Prostě byl pryč. O pár let později jsme měli kapra zase. Tentokrát jsem už všechno chápala a s tátou jsme se domluvili, že ho půjdeme pustit. U Vltavy v Podolí jsme ho vypustili do vody — a za chvíli se stal zázrak. Kapr se vrátil, vystrčil hlavu z vody a třikrát udělal tlamkou takové malé „pápá“. My jsme měli strašnou radost, že nám kapr prostě děkuje. Odplul. Já jsem to někomu pak vyprávěla a on mi řekl, že to bylo to nejhorší, co jsme mohli udělat. Od té doby jsme už nikdy žádného nepustili.

Jan Čenský

Když mi bylo asi dvanáct, poprosil mě pan farář, jestli bych na půlnoční nezahrál na varhany místo pana řídícího. Naučil jsem se pár skladeb a byl hrozně nervózní. Jenže při kázání se táta, který pumpoval měchy, zapomněl. Když farář pokynul, abych začal hrát, varhany byly prázdné. Než se nafoukly, ozvaly se jen pískavé vysoké tóny. Nakonec z toho vznikla úplně jiná, ale překvapivě krásná skladba — prý andělská. Já měl ale pocit, že jsem to celé pokazil. Vánoce jsem tehdy vůbec neprožíval, jen jsem se klepal strachy. Až později mi došlo, že i z malého průšvihu UZIVNĚ 0 může vzniknout něco hezkého.

Fotogalerie

55 fotografií

Barbora Černá a Peter Pecha

Autor: Jan Tůma