Slavná telefonická mikrohláška »Vydrž, Prťka, vydrž!« byla tehdy ve scénáři Sněženek?
„Ne, tam to nebylo, a je docela sranda, když se lidi, co se natáčení zúčastnili, dodnes dohadují, kdo to vlastně vymyslel. Já osobně si myslím, že to byl Václav Kopta, který mi ve filmu volal a chtěl mě zdržet, aby si mohli jeho kumpáni přisednout ke stolu k Evě Jeníčkové.“
Pořád na vás ještě lidé třeba na ulici tu hlášku vytahují?
„Jasně, navíc zrovna nedávno jsem volal jednomu člověku, kterého jsem neznal, a tam se ozvalo: Vydrž, Prťka, vydrž…, protože to měl nahrané jako obsazovací hlášku! Je to fakt zázrak, když člověk natočí jeden film a já jsem herec jednoho filmu, a táhne se to s ním celý život.“
Jak jste se dostal do Sněženek?
„Na roli instruktora Brťky bylo několik adeptů, mimo jiné Honza Čenský, což byl tehdy už známý herec, ale nějak se to podařilo a dali přednost mně. Tak mě tam přitáhli a užil jsem si krásných pár měsíců na lyžích. Poznal skvělé lidi, a dokonce jsem bydlel na hotelovém pokoji s Radkem Brzobohatým, to všechno byly pro mě velké zážitky.“
A co vaše erotická scéna s Evou Jeníčkovou?
„Jo, to byla na tehdejší poměry velmi odvážná scéna, navíc jsem byl poprvé před filmovou kamerou, takže jsem měl pěknou trému a styděl jsem se…“
Asi u toho bylo také dost čumilů, jak se říká?
„Samozřejmě, to bylo asi to nejhorší, že tam byl celý ten obslužný personál. A člověk musel být v roli přesvědčivý, zamilovaný a rozněžnělý… Za oknem se kluci chechtali a měli děsný kecy. Naštěstí Eva byla fajn, vstřícná holka…“
Hmm, vy jste byl tehdy ale už tuším ženatý? (usmívá se)
„Nemyslím vstřícná, jak si asi myslíte vy, ale nebyla prostě nějaká taková zapšklá, chovali jsme se k sobě vzájemně slušně. A snažili se každý respektovat svoje území. Aby se to natočilo hezky a přitom to nebylo nějaký blbý… A mimochodem, ženatý jsem v té době byl a v tom roce se nám i narodilo dítě. Teď už mám čtyři.“
Vy jste hrál instruktora, ale perfektně jste to prý na lyžích neuměl?
„Klidně to řekněte, já nelyžoval vůbec dobře, natož perfektně. To je právě v uvozovkách prd**, hrát lyžařského instruktora, když neumíte pořádně lyžovat. Tehdy polovina ansámblu lyžovala líp než já. Ale byl jsem obětavý a ochotný se tam kvůli natáčení i vyflákat!“
A stalo se?
„Jasně. Seběhlo se to tak, že zrovna tahle scéna filmu o pokoření sjezdovky na běžkách došla k úhoně v laborkách, takže na konci přišel režisér Karel Smyczek a říká: ‚Pavle, já už tu nemám kaskadéra, ale potřeboval bych to natočit ještě jednou. Můžeš tam zajít?‘ A já na to: ‚Dobře, ale jediný, co pro to můžu udělat, je, že to pustím, zavřu oči a dole pak někde padnu na hubu.‘ Tak se i stalo. Vzali kameru, postavili se dolů a já se opravdu rozjel, dole jsem sebou švihnul a udělal jsem, já nevím, snad 20 přemetů, bylo to strašně rychlý… Lyže zlomený, já naštěstí vcelku...“ (směje se)
Ale pak jste ve filmu ještě frajersky zastavil!
„Ta jízda se udělala a pak se už jen natočila moje zastávka. To jsem ale jel už jen asi dva metry, to se dalo zvládnout. A pak si ze mě dělali srandu, když dělali upoutávku na Sněženky, dali tam ten můj krkolomný pád! To byla fakt bomba, kam se hrabaly všechny ty pády ve filmu. Ale tenhle nemohli ve filmu využít, protože by tak ještě víc dehonestovali moje lyžařské umění, což nebylo u lyžařského instruktora úplně na místě.“
Zemřela herečka Valentina Thielová (†89), učitelka ze Sněženek a machrů. Videohub
V pokračování Sněženek jste sice nehrál, ale prý jste loni zorganizoval sraz herců a štábu po letech?
„Ano, já jsem se prostě zbláznil a udělal sraz Sněženek a machrů po 42 letech, v jednom resortu ve Vítkovicích v Krkonoších, kde jsem jednu dobu působil jako kreativec. Bylo to dojemný a nádherný, ale i velká sranda, jak jsme snad všichni zjistili, že jsme takoví postavami tuleni ve srovnání s tehdejší dobou. Udělali jsme z toho dokument, který šel v ČT. Všichni jsme z toho byli nostalgičtí, bohužel někteří už nejsou mezi námi. Třeba jeden asistent režie slíbil, že přijede, a mezitím umřel…“
A co Eva Jeníčková?
„Ta na sraz přiletěla z Ameriky, ale cestou se tak nachladila, že sice už byla v Praze, ale nemohla dorazit.“
Proč jste se po Sněženkách nevěnoval herectví, co jste pak dělal?
„Přestal jsem prostě mít zájem o to, abych čekal, zda přijdou nějaké nabídky. A říkal jsem si, že se o svůj život musím postarat sám. Tak jsem začal produkovat různé věci, nejprve tady a potom v zahraničí. Založil jsem Fantastiku, z Disku jsme tehdy během 12 let vytvořili divadlo, které má dnes Lucka Bílá. Ta tam vstoupila s Johankou z Arku. Dělal jsem svoje muzikály, které jsem produkoval, či spoluprodukoval, třeba Johanku z Arku nebo Krysaře. Pak jsem si vzal svoje inscenace a odešel do zahraničí. Dělal jsem i koprodukční věci, audiovizuální představení, i opery, třeba Kouzelnou flétnu. Pak jsme čtyři roky jezdili po světě pod americkou společností Columbia Artists. Měl jsem pestrý život, takže mi vůbec filmování a hraní nechyběly.“
A nikdy jste v těch svých představeních sám nehrál?
„Jen občas, když jsem třeba potřeboval postavu nějakého kulhavého starce… (směje se) A teď jsem se po 42 letech nechal ukecat a hraju v muzikálu, který jsem napsal.“
Jak jste k takovému hereckému comebacku dospěl?
„Když přišel před skoro pěti lety covid, tak se trh v zahraničí úplně zhroutil, všechno, přestavení, dotace pro divadla atd. Takže naše cestování po světě, které 30 let plynulo úplně normálně, se najednou zastavilo. Začal jsem samozřejmě dělat jiné věci, pracoval jsem třeba jako kreativec ve zmíněném rezortu. Do toho se ale začala situace konsolidovat, a začali se zase ozývat zájemci o naši práci v zahraničí. A rozhodl jsem se proto, že to všechno obnovíme.“
Kde jste začali zkoušet?
„Objevili jsme nádherný sál takového formanovského typu v Doubku u Říčan. Původně jsme tam jen chtěli zkoušet, ale když jsem tam vešel a začal vnímat nádhernou atmosféru těch prostor, toho baráku s velkou zahradou, a díval se kolem sebe, tak jsem si říkal, že by se toho mělo udělat víc. Vytvořit z toho třeba kulturní centrum.“
Jak jste to rozjeli?
„Začalo to ve stylu country, ten dům má specifický genius loci, začal jsem zvát country kapely a pořádat různé další aktivity. A ono se to hrozně moc chytilo. Udělal jsem třeba k 55 letům Tomáše Linky v country muzice vydařený večer, a tam jsem se s ním dohodl, že bychom dali dohromady country muzikál. Líbila se mi ta myšlenka, navíc mezi kapelami, co tam vystupovaly, hrála jedna, kde byli čtyři kuchaři, kteří vařili v dětských jídelnách a o víkendech vystupovali na koncertech, jak byli zapálení pro věc. Tak mě napadlo, že udělám muzikál o takových stařících, kteří se vrátí do života díky muzice.“
Inspiroval jste se nějakými vašimi příběhy ze života?
(usmívá se) „Pravda, já jsem taky už starší člověk, ale prvotně mě inspiroval rozhovor s jedním kamarádem, který mi sdělil, že ho vyšoupla z práce umělá inteligence. Tenhle docela fundovaný a velice zkušený člověk byl ze dne na den bez práce, a najednou se cítil hrozně zbytečný. Do toho se mi naevokovaly různé zkušenosti a zážitky dalších mých kamarádů s přechodem člověka z aktivního života do bytí důchodce. A vytvořil jsem postavu pana Zbytečného. To je člověk, kterého přesně tohle potká. Nakonec dostane výpověď a nemá ani z čeho zaplatit nájem v bytě.“
Kolik děje ještě prozradíte?
„Snad ještě to, že mu zůstane jen harmonika a vyznamenání od Václava Havla Za svobodu a demokracii. A protože je to starý skaut a tramp, tak si říká: ‚Já se prostě vrátím tam, kde jsem začínal, na osadu k Sázavě.‘ Co ho tam potká a jakou významnou roli v tom sehraje kadibudka, to uvidíte, až když k nám přijdete na představení… Mimochodem nejbližší představení je 11. června. Všechno je to samozřejmě ve vysoké humorné nadsázce a už na prvních představeních se diváci strašně chechtali, z čehož mám samozřejmě radost.“
Hraje tam i již zmíněný Tomáš Linka, je to tak?
„Přesně tak, v muzikálu vystupuje s kapelou, kterou jsme pro tento účel sestavili ze skvělých country muzikantů ( Marian Kadlec, Jan Jack Bártl, Roman Nepraš, Rosťa Bártl) a nazvali Country guláš. Na konec si s nimi zahraje i hlavní hrdina hry. A závěrečná část muzikálu je vlastně koncert téhle kapely, a Tomáš tam zpívá svoje největší hity, takový velký happening, s mottem Nikdy to v životě nevzdávejte!“
A tuhle hru uvádíte ve zmíněném Doubku?
„Ano, celé jsme to tam přebudovali na country saloon, je tam 120 míst na sezení u stolů. A my jsme to udělali jako v Americe, kde je to běžné, zatímco u nás to zatím nikdo neudělal, takže máme Dinner theatre, hostinec v Doubku. To znamená, že součástí večera je i večeře, dinner. Funguje to i jinde ve světě, a tak mají diváci na Panu Zbytečném zážitky tři v jednom: Muzikál, večeři a koncert Tomáše Linky.“
Diváci jsou vtahováni do děje?
„V půlce představení Pan Zbytečný lidem roznáší jako číšník jídlo. A i během představení vtahujeme diváky do děje a třeba na úřadu práce se jich ptám, kdo je poslední… A zažívám neuvěřitelné reakce lidí. Když si tam třeba stěžuju, že mám důchod jen 5375 korun… a jedna paní se ke mně naklonila a zašeptala: No, vidíte, já mám 7,5 tisíce…“ (směje se)
Kolegové vás ukecali, ať si po letech zase zahrajete, dalo jim to hodně práce?
„Ani ne, to místo v Doubku jsem si zamiloval, a chci projekt podpořit i tímto způsobem. A přiznám se, že jsem si to trochu napsal takzvaně do huby. A když vidím, jak se lidi baví a má to tak velký ohlas, vůbec svého návratu k herectví nelituju. Teď nedávno za mnou přišel jeden divák po představení a ptá se mě, jak dlouho jsem seděl v kriminále. A jen těžko jsem mu vysvětloval, že to nebyl můj příběh, ale té postavy, kterou hraju!“
Galerie neúspěšných
V Doubku chce Pavel Marek v rámci Dinner Theatre vybudovat i galerii neúspěšných malířů! „Kolegové a známí mi nadávají, že to nemá být galerie neúspěšných, ale nedoceněných. Já tam nicméně chci dát prostor lidem, kteří normálně nemají úspěch. Co je na tom špatného? Dále plánuju prodejní galerii, dětské divadlo, a folkovou zahradu, nebude to žánrově jen o country. A vlastně nynější muzikál je pilotním představením celého projektu. Mám dost inspirace, jak jsme léta jezdili po světě, a mám nachystanou celou plejádu věcí, jako je Alenka v říši divů, Gulliverovy cesty či Baron Prášil,“ prozrazuje »Brťka Prťka«.
