Po letech konečně vychází vaše autorské album. Proč jste s ním čekala tak dlouho?
„Původně ta deska měla vyjít v roce 2019 a mělo ji vydat Studio DVA a producent Michal Hrubý. Jenže když jsme ji začali natáčet, přišel covid. A tehdy jsem to stopla. Studio DVA je divadlo a víme, jak to bylo v covidu, a já jsem si řekla, že není možné, aby kvůli nějakému mému egu a v době, kdy to má divadlo velmi těžké, mělo dávat peníze do desky, která v podstatě není potřebná. Ani Dalibor Cidlinský, který je producent desky, ani Michal Hrubý to nevěděli.“
Jste s odstupem času za toto rozhodnutí ráda?
„Jasně, ale všechno, co se v životě vždycky děje, neděje se náhodou. Tehdy jsem natáčela show Tvoje tvář má známý hlas. Nazkoušela jsem Lovce bobrů a najednou jsem cítila po tý Tváři, že možná nastal čas, že bych vlastně chtěla něco začít tvořit, ale u mě to je obtížný. Je spousta skvělých interpretů, kteří jsou zároveň autoři. Já tohle nemám, nemám žádný přetlak písní v šuplíku, takže vlastně čekám, co mi kdo napíše. Další problém nastal, že jsem chtěla točit desku s Daliborem Cidlinským, v lednu 2023, ale byl plně obsazen. Točil s Lucií Bílou, pak s Markem Ztraceným, tak se to zase posunulo.“
Na kvalitu se vyplatí počkat.
„Jsem moc vděčná za to, že všichni, kteří se na tom podíleli, to dělali s láskou, a myslím, že to není nadsázka, nebo že to nějak nepřeháním. Je to pro mě podstatný, protože čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, co je nejdůležitější. To mi řekl i můj děda, když jsem se ho v jeho šestadevadesáti, rok předtím, než odešel, ptala, co je pro něj v životě nejdůležitější. Řekl mi, že vztahy, takže se to album jmenuje Láska.“
Album je tedy o zamilovanosti?
„Je tam dvanáct písní a my jsme neměli název, ale když si ty písničky poslechnete, tak to pojítko je láska a je jedno, jestli je partnerská a jestli je o šťastný nebo nešťastný lásce. Jsou tam obě polohy, i ta mateřská. Mám tam dokonce tři písně, který jsou pro mě o mateřství.“
Jednou z těch, která velmi vyčnívá, je Deníček moderní matky. Připadá mi, s nadsázkou, jako antikoncepční píseň.
„Hudbu k ní složil Dalibor Cidlinský a text Dominik Landsman, autor knih Deníček moderního fotra a televizní dramaturg. Vznikla tak, že jsem Dominika oslovila, jestli by mi nenapsal text, a on ho napsal. Když jsem tu píseň pustila doma bratrovi, jen zíral a pak řekl: To jako fakt budeš zpívat? Já na to, že ještě nemá děti a až je mít bude, pak tu píseň teprve pochopí. Na to mi řekl: Já myslím, že po tom, co jsem to slyšel, ani dítě nechci! Všechny maminky, moje kamarádky, když ji slyšely, dostaly záchvat smíchu. Je tam ta syrová pravda, která je ale prostě krásná.“
Píseň Začínáš mi šedivět zase donutí k zamyšlení. Mohlo by se zdát, že jde o velmi osobní zpověď.
„Napsal ji Albert Černý a já jsem moc vděčná, že jsem první interpret, kterýmu tenhle nesmírně talentovaný kluk, kterýho znám léta letoucí, dal svoji píseň, a navíc i v češtině. Napsal jak hudbu, tak text. Přiznám se, že když jsem tu písničku slyšela poprvé, tak se mi spustily slzy. Je pro mě nějak strašně osobní, hrozně citlivá a je teda překrásná a jsem Bertíkovi moc vděčná za to, že mi tu písničku poskytl, a doufám, že se mu konečná nahrávka líbí. Napsal, že ano, tak budu moc ráda, když se bude líbit i lidem, a jsem moc ráda, že poznají Alberta i jinak než jako Lake Malawi.“
Bronzová slavice Monika Absolonová: Zpověď o zlomeném srdci David Turek, Lukáš Červený
Znáte pozadí příběhu té písně?
„Přiznám se, že jsem zvedla telefon, říkala jsem mu, že mě strašně zajímá, jak takhle mladý člověk může mít takovouhle hloubku a jak na to přišel? Vyprávěl mi tedy, proč píseň napsal tak, jak ji napsal. Je zvláštní, jak moc mě jeho příběh zasáhl.“
Dokud bude žít Monika Absolonová, tak se nezapomene na Hanku Zagorovou. Jestli někdo něco dělá pro to, abychom na ni mysleli, tak jste to vy. Ostatně na vaší nové desce je i její píseň.
„Když jsem chtěla vydávat tuhle autorskou desku, Hanka už před lety do mě hučela, ať to nedělám, ať udělám muzikálovou, že ona mě má v tom hrozně ráda a že by mě tak určitě chtěli slyšet i normální posluchači. Ale já byla rozhodnutá, že chci dělat autorskou desku. Jedno odpoledne na Matyldě jsme seděly s troškou šampíčka a Hanka, že mi napíše text na moji desku. To už ale nestihla. A tak jsem aspoň na desku nazpívala její písničku Mít tě ráda, k níž si Hanka sama napsala text. Takže svým způsobem ten její text vlastně mám, i když už tady není...“
Co pro vás při natáčení téhle skladby bylo nejdůležitější?
„Zachovat Hanku a podstatu té písně. S úctou k autorovi hudby i interpretovi. Hanka ji zpívala radostně o hezké, naplněné lásce a já ji zpívám o té nenaplněné. Je zvláštní, jak se jeden text dá vyložit dvěma způsoby. Štefan Margita mi dokonce řekl, že je moc rád, že bude žít dál. Když nahrávka vznikla, tak jsem brečela. Taky myslím, že na hlase v písničce je to znát. Opravdu mi při jejím nahrávání tekly slzy, bylo to pro mě hrozně silný.“
V písni Dvě srdce zpíváte: V bulváru jsem se mihla, tak vám ho možná prásknu, že polámal mi křídla, zapálil mě a zhasnul. Sebrat jsem se stihla, až sama nad tím žasnu... To jste prožívala poslední roky?
„Protože to je pravda, protože to prostě se stalo. V bulváru jsem se mihla, věřím na strašidla, věřím na nesmrtelnost. Každá ta písnička je o něčem, co jsem zažila. Všechno je to osobní, je mi to vlastní. Mapují můj život a všechno v nich je pravda. Že jsme se rozešli, že to pro mě bylo nepříjemný a že jsem se z toho sebrala, to je všechno pravda. Když se podívám vlastně teď zpětně, když vidím moje kamarádky, jak se dostávají z rozchodů, tak jsem na sebe hrdá, jak jsem se stihla sebrat.“
V této písni zazní i hlas vašich synů. Jak k tomu došlo?
„Já o tom vůbec nevěděla! Jela jsem v lednu halový turné Třicet let s Drákulou a Ondra Izdný se zatím domluvil s mojí mámou a s klukama, aby na desce byli, a bylo tak jednoznačný, že ta dvě srdce v názvu písničky jsou oni dva. Nikdo mi to neřekl a pustili mi až výsledek. V první chvíli jsem vůbec ani neslyšela, co říkají. Mně normálně vyhrkly slzy! Na konci tam ještě i Tadeáš namluvil stejný vzkaz, jaký mi řekl před Slavíkem: Mami, zázraky se dějou. Musím říct, že to je pro mě nejsilnější moment z celý desky.“
Poslední je ukolébavka, píseň o mateřské lásce.
„Vnímám ji jako vzkaz mým dětem, až tady jednou nebudu. Je tam všechno, co jsem klukům chtěla říct.“
Přemýšlíte tedy hodně dopředu. Řešíte, že by se třeba něco mohlo stát?
„Mám závěť, jsem připravená a jenom bych nechtěla, aby se to stalo. Říkám si, že díky tomu tady budu strašně dlouho, a velmi se inspiruju u Jiřinky Bohdalový. Její přístup k životu mě inspiruje a baví a hrozně si přeju, aby tady byla Jířa co nejdýl. A taky si říkám, že mám dlouhověkost v genech, protože babička tady byla skoro do 87, děda skoro do 98. Já počítám, že tady budu dlouho. A tou závětí jsem to zpečetila.“
Zpíváte o lásce, jste krásná, mladá, atraktivní žena. Od rozchodu s otcem vašich dětí se stále po vašem boku nikdo neobjevil. Čím to je?
„Dostala jsem tolik nabídek od kamarádů, a i neznámých gayů, že by se mnou hned bydleli, že jsem opravdu perfektní... Takže mám na sebe frontu, ale musím říct, že heterosexuální muži jsou ke mně velmi laskaví a ti na mě frontu nestojí. Na druhou stranu je to i tak, že na některý věci vlastně vůbec nemám čas.“
Bude k desce i turné?
„Každý měsíc od února příštího roku bude v nějakém městě koncert »Láska«, postupně se k tomu nějak dopracujeme. Do tady toho cédéčka jsem dala veškerý emoce, který mám. Naštěstí jsem to neplatila já, ale moc děkuju Studiu DVA a Michalu Hrubému. A také Františkovi a Alence Piškaninovým a rodině Štochlů za nesmírnou podporu. Dala jsem do toho všechno, co umím a co mám, a jestli to lidi neosloví, tak se přiznám, že bych se fakt stáhla a s dovolením bych nic nenatáčela, protože už víc nemám, a zjistila bych tak, že to nejde.“
Kde lidé desku koupí?
„Na stránkách divadla Studio DVA a všech streamovacích platformách. Budu šťastná, když se vám bude líbit.“
Jak vznikal rozhovor
I když album Láska vyšlo teprve v pátek, dostali jsme veškeré zpěvaččiny písně s předstihem, a bylo tak možno si o nich povídat. Monika na rozhovor dorazila s velkou zvědavostí a očekáváním první reakce. Podle mého názoru jde o album, které donutí přemýšlet o lásce i ty, kteří se jí už dávno vzdali. S každým dalším poslechem objevuji novou myšlenku či poselství a pokaždé se při tom vynořuje jiný pocit.
