O čem komedie Léto s Evženem je?
„Evžen, kterého hraju, je kastelán, který asi jako každý kastelán nemá rád návštěvníky. Pořád do něčeho strkají, sahají na věci, vylévají vodu na podlahu a tak. Myslím, že každý kastelán je nejšťastnější, když skončí návštěvnická sezona. Mám kamaráda kastelána, který mi řekl, že mi klidně poslouží jako předloha. A do toho se mu na hrad nastěhuje jeho brácha, kterému živelní pohroma zničí tábor pod hradem, a z toho se pak vyvine celá zápletka.“
Kdo další se ve filmu objeví?
„Mého bráchu hraje Martin Myšička, je tam Jarda Plesl, Jana Pidrmanová, Mirek Táborský a pak děti.“
Mnoho herců s dětmi natáčí nerado.
„To je pravda, ale v tomto případě musím říct, že jsem byl neuvěřitelně příjemně překvapený. Děti měly koordinátory a byly šikovné, milé a připravené.“
Vaše dcera Anna už sice dítě není, ale pro vás jím určitě bude celý život. S ní byste si chtěl zahrát?
„Proč ne, za pokus by to možná stálo. Moc si to zatím neumím představit, ale nebránil bych se tomu. Jen mám pocit, že bych ji pořád kontroloval a dohlížel na ni... Taky je otázka, kdo z koho by měl větší trému.“
Nedávno mi říkala, že jste ji od hereckého povolání zrazoval.
„To je pravda. Že točí, jsem se dozvěděl úplně náhodou, vůbec nám to neřekla. Chtěl jsem ji vzít na oběd a ona, že nemůže, že točí. Řekl jsem jí: Áňo, celej život ti říkám, že je tohle povolání na prd, pořád jsi na někom závislá, a ty tam stejně skočíš? Ale co nadělám, je už dospělá, je to její život a já jí můžu jen popřát hodně štěstí.“
Mimochodem, Aničku máte z manželství s Bárou Munzarovou, dcerou Jany Hlaváčové a Luďka Munzara. Jaký to byl tchán?
„Výbornej, fakt výbornej! Debaty s ním i s Janou byly hrozně poučné a milé. Pamatoval si spoustu věcí a vždycky, když se rozpovídal, jsme na něj koukali jako na svatý obrázek. Anča mu v podstatě zachránila život, protože už jenom ležel v posteli a přemýšlel o konci světa, a najednou s ní měl každodenní program. I když jí totálně zničil stravovací návyky, protože každý den jezdili na Václavák dávat si klobásu. Pak nechtěla jíst nic jiného, to jsem se trošku zlobil.“
Pojďme z léta do zimy, protože jednou z vašich nejznámějších rolí je čert Uriáš v Andělovi Páně 1 a 2. Točíte raději v zimě, nebo v létě?
„Jsem spíš zimní typ, protože se docela potím, z čehož maskéři nemají radost. Při natáčení Léta s Evženem to bylo pekelný, na tom hradním nádvoří bylo asi čtyřicet stupňů a já na sobě musel mít sametové sako. A když vzpomínám na Anděla Páně, musím zmínit kostymérku Jarmilu Konečnou, která věděla, že se bude točit v zimě na Šumavě, tak mi nechala udělat červený filcový kalhoty a ušít tlustý boty. I když jsme se brodili ve sněhu, nikdy jsme neměli mokrý nohy. Bez ní bychom umrzli a byli úplně namydlený, dej jí pánbůh věčnou slávu.“
Tušili jste při natáčení jedničky, jaký se z ní stane fenomén?
„Ne, však to původně nebylo točené pro kina. Až když zjistili, že to může fungovat, udělaly se kopie pro kina. Tehdy jsme se sešli v kině MAT a sázeli se, štáb a producenti, kolik na to přijde lidí. Kameraman třeba tipoval 35 tisíc diváků. Vyhrál jsem já, tipoval jsem 700 tisíc a byl jsem nejblíž, přišlo jich ještě dvojnásobek. Teď si uvědomuju, že mi za tu vyhranou sázku dodnes dluží prachy!“
Musím se tedy zeptat, jestli a kdy bude třetí díl?
„K tomu se nemůžu vyjádřit, protože jsme podepsali smlouvu o mlčenlivosti.“
Teď se zeptám naopak na něco, v čem jste nehrál. Jste snad jediný herec, navíc původem z Brna, který nehrál v Četnických humoreskách.
„To má trošku delší kontext. Po škole jsem točil pro televizi inscenaci Případ Salieri o fiktivním soudním procesu, jestli Salieri zabil Mozarta, nebo ne. Měl jsem v podstatě hlavní roli, teď už nevím, jestli to byl žalobce, nebo obhájce, a měl jsem za to dostat 2500 korun. A když jsme podepisovali smlouvu, vedle mě stál Arnošt Goldflam a já zahlédl, že on měl za své dva dny honorář trojnásobný. Já byl drzej, šel jsem za produkční a smlouvu, kterou mi dala, jsem roztrhal. Byl z toho strašný poprask. Ty peníze mi sice o něco zvedli, ale když tahle produkční potom dělala Četnické humoresky, tak jsem byl na černé listině. Až když točili pokračování a neměli už moc koho obsadit, protože tam fakt hrál každej, tak se ozvali, ale já řekl, že ať se nezlobí, že v Brně mají herců dost. Jak říká Ivan Trojan – mám doma na polici několik Českých lvů a Cenu Thálie, a stejně mě znají jen z Humoresek. A já to mám tak, že stejně budu pro lidi pořád čert z Anděla Páně.“
Na jaký svůj film nebo roli jste nejvíc hrdý?
„Mám moc rád Operaci Silver A. Mám vztah k historii, pohyboval jsem se okolo československých legií a v tomhle filmu se to sešlo tematicky, i co se týče tvůrců. A na divadle to byl samozřejmě Cyrano.“
Je vám líp před kamerou, nebo na jevišti?
„Momentálně před tou kamerou. Teď jsem ale udělal takovej hazard, že jsem se po osmi letech vrátil na jeviště v Divadle Bolka Polívky, byl jsem oslovený na takový nádherný titul Oheň a popel s Martinem Hubou. Ale nebylo to psychicky jednoduchý. Herectví je povolání, které se zapomíná. A když člověk ztratí jistotu, když není na jevišti patnáctkrát měsíčně a má takhle dlouhou pauzu, jsou to brutální nervy.“
Hvězda Anděla Páně Jiří Dvořák (57): Munzarovi zachránila život vnučka. Petr Macek
Proč jste vlastně v roce 2015 z Divadla na Vinohradech odešel?
„Z několika důvodů. Za prvé zdravotních, což trochu souviselo s psychikou. Měl jsem těžký reflux a v podstatě mi to rozežralo hlasivky. Hrál jsem Jindřicha IV., což je v podstatě jeden velký monolog, strašně textu, ale hrál jsem to jednou za měsíc a půl. Salieriho jsem hrál jednou za měsíc a Ideálního manžela jednou za dva. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem šel na jeviště se dvěma pocity – ať to všechno řeknu a ať už to proboha skončí. A takhle se to nedá dělat, to se musí dělat s radostí, ne ve strašných nervech. Ten reflux, stejně jako každá nemoc, souvisí s psychikou a dostalo to brutální rozměr. Pořád jsem odkašlával, bylo to blbé, tak jsem toho nechal na rok a pak jsem zjistil, že mi to divadlo v podstatě nechybí. Do toho se také měnilo vedení, spousta lidí z Vinohrad odešla...“
Hlasivky jsou pro vás důležité i jako pro dabéra, však vás slyšíme v řadě filmů včetně bondovek s Danielem Craigem.
„Já už se bráním jít do seriálů, jako byl Dallas. Tehdy to bylo ještě prima, tam jsme byli ve studiu všichni. Když byla scéna, ve které je celá rodina, museli jsme mít před mikrofonem choreografii, abychom se nestrkali. Dnes je člověk ve studiu sám.“
V posledních letech se dabing hodně řešil, byly i stávky, jaký k nim máte postoj?
„Je to hrozně složitý. Nebo hrozně jednoduchý – herci se nikdy nedomluví. Byly dvě stávky, a kdyby se u té první vydrželo a čtrnáct dní do studia nikdo nešel, jsou dnes podmínky úplně jiné. Ale když tehdejší ředitel Herecké asociace v neděli večer v deset zvedne ruku pro to, že se nikam chodit nebude, a sám je v pondělí v osm ráno ve studiu, tak to nemá smysl. Dnes jsme na cenách jako před dvaceti lety, je to strašně podhodnocené. Klidně vám řeknu, že za Skyfall, celovečerní bondovku, prestižní film, jsem dostal pět tisíc korun.“
Co vás čeká v novém roce?
„V lednu nastupuju do jednoho seriálu, o kterém ještě nesmím mluvit, a v březnu jsem měl něco dělat s Jirkou Strachem, ale neslučovalo se to časově s tím seriálem. Kdybych dělal oboje, tak skončím na jipce, a to nechci.“
