Paní Talpová, dabingu se stále aktivně věnujete, je to vaše celoživotní doména, chytlo vás to okamžitě?
„Odjakživa jsem chtěla hrát divadlo a tatínek byl kantor a muzikant, takže jsem šla na konzervatoř. Studovala jsem operní zpěv, ale strašně toužila dělat činohru, a dabing mi to vlastně nějak zprostředkovával. Díky němu jsem si užila role, ke kterým bych jako fyzická Talpová nikdy nepřišla.“
Zmínila jste tatínka... o rodiče jste ale brzy přišla, že?
„O tatínka jsem přišla kvůli politice, neodešel jako fyzická bytost, ale zavřeli ho. A o maminku jsem přišla velice záhy, když mi bylo devět let. Z psychického vypětí dostala tu strašně blbou nemoc a zemřela. Jen díky bratrovi, který byl o deset let starší, jsem nemusela do žádného ústavu pro sirotky. Všechno, co jsem, můj charakter, mé názory, mám z něj. Byl úžasný a já mu do nebe za vše děkuji. Ale bylo to kruté dětství, neměli jsme peníze a byli na tom tak strašně, že jsme na Vánoce měli suchou housku a hrnek čaje.“
Skutečný život Jessicy Fletcher. Dcera ve vražedné sektě Charlese Mansona, syn na drogách Videohub
Stihl si tatínek užít vaši divadelní dráhu?
„Ano, poté, co strávil asi čtyři roky u PTP na Slovensku, kde stavěli letiště Tri duby, se vrátil. Vrátil se asi tři neděle před tím, než jsem dělala zkoušky na brněnskou konzervatoř. Zjistil, že nic neumím, tak mě ještě ve vlaku, kterým jsme tam jeli, maloval na okýnko trioly. Přijali mě, ale když potom do Brna přijel pan režisér Mach, který sháněl lidi pro film Florenc 13:30, a říkal, že bych se mu hodila, z Brna mě ze školy nechtěli pustit. Já byla coby sedmnáctiletý fouňa ale přesvědčená, že na mě čeká celý svět, tak jsem z brněnské konzervatoře odešla a přešla na pražskou. Ale musela jsem si zopakovat čtvrtý ročník.“
Po škole jste byla krátce v angažmá v Liberci, ale potom už se vaší domovskou scénou na mnoho let stalo Hudební divadlo Karlín.
„Když jsem dala v Liberci výpověď, bydlela jsem v Praze v Pštrosově ulici a šla pracovat do Tesly, kde jsem vyráběla žárovky. Byla jsem svobodná a musela se nějak živit. Ale měla jsem sestřenici, operní zpěvačku, která byla spolužačkou Karla Fialy. Jednou jsme se s ním viděly před divadlem, a ona mi pak říká, že z ní furt tahá, co jsem zač. Potřeboval k sobě totiž vysokou ženskou, v Karlíně měli samé mrňavé zpěvačky a já měla metr osmdesát. Pozvali mě na konkurz a jako první mi dali záskok v Divotvorném hrnci. A zůstala jsem čtyřicet let, až do roku 2005.“
Po vašem příchodu do Prahy si vás prý vzali pod křídlo rodiče Josefa Abrháma...
„To je taková zvláštní etapa mého života. Kamarádila jsem se s Bocou, což byla Josefova sestra, která pracovala jako asistentka režie. Jednou mě pozvali k nim domů, a když mě maminka – paní Abrhámová – uviděla, otočila se a odešla. A Pepík mi říká – My jsme ti zapomněli říct, že jsi strašně podobná naší sestře. Ta zemřela asi ve dvaadvaceti, a když se pak paní Abrhámová dozvěděla o mojí mamince a celou tu moji peripetii, poprosila mě, abych jí říkala mamičko. Takhle jsem zapadla k nim do rodiny.“
Dabérka Hana Talpová, hlas Jessicy Fletcherové: Co je v dabingu nejdůležitější Hana Höschlová
Byli jste v kontaktu celý život?
„Jeden čas jsem u nich byla pořád, trávila u nich i Štědrý večer. Potom se Pepík oženil a odešel z domu, Boca odjela do Ameriky a zase se vrátila, a pomalounku se to rozsypalo. Stala se taková divná věc... Dodnes nevím, proč se mnou Boca přestala mluvit. Dlouho jsem jí různě telefonovala, chtěla jsem se dozvědět, co se stalo, proč se se mnou rozkmotřila, ale nedozvěděla se. Mrzí mě to.“
V Karlíně jste musela být i v době, kdy se tam měla vracet Adina Mandlová a hrát Hello, Dolly. Dodnes koluje mnoho legend, proč k tomu nakonec nedošlo.
„Byla to strašně milá, příjemná, krásná ženská. Vídali jsme ji málokdy, ona chodila zkoušet s panem režisérem sama, strašně se totiž styděla. Nikdy divadlo nedělala a měla mindrák, že to neumí. Jednou jsem ji potkala kolem oběda v divadelním klubu a řekla jí, že vypadá hrozně smutná. A ona – Děvče zlatý, teď jsem sežrala párek a už se nemám celý den na co těšit. (smích) A pak najednou zmizela, ani se s námi nerozloučila. Myslím, že dostala strach a raději to vzdala.“
Další osobností, která je s Karlínem a jednou z pozdějších inscenací Dolly spojená, je Laďka Kozderková. Jak na tu vzpomínáte?
„S velikou láskou. Byla obrovský kumštýř a úžasný člověk. Mnoha lidem pomohla z hrozného srabu.“
Vědělo se o její nemoci?
„Já o ní věděla hned od začátku. Měla dvě fáze té nemoci, poprvé ji překonala a zdálo se, že vše bude v pořádku. A po nějaké době, už nevím, jak to bylo dlouho, jsem ji potkala na vrátnici a viděla, že nevypadá dobře. Zašla jsem za ní do šatny a ona mi prozradila, že se nemoc vrátila. Potom už to bylo blbý. Často třeba ve tři ráno přišla ke mně domů, vůbec o tom nemluvila, jenom potřebovala mít někoho vedle sebe. Nikdy nezapomenu na její poslední představení, kdy hrála Zvonokosy. Přivezli ji tam z nemocnice. Odváděla jsem ji potom z jeviště, držela se mě za ruku a jen šťastně opakovala – Já jsem to vydržela, já jsem to vydržela.“
Pojďme k příjemnějším vzpomínkám. Jste spřízněná třeba se skladatelem Karlem Svobodou, a dokonce jste ho prý seznámila s jeho první ženou Šiškou.
„Je pravda, že jsme byli nějak spříznění, ale sama nevím přesně jak. Ale vždycky, když byl sjezd Talpů, naší rodiny, Karel i jeho bratr Jiří tam byli. Jak se říká – naše kráva se asi napila z jejich rybníka nebo naopak. Měli jsme se s Karlem moc rádi, a když se točil film Kulhavý ďábel, kde jsme se Šiškou hrály, a Karel s Mefistem na tom dělal taky, tak za mnou přišel a hned – Hele, Talpovko, co je to za holku? Tak jsem je seznámila.“
Jak jste na tom byla s láskou vy? Vysoká, uhrančivá, chlapi museli šílet.
„Kvůli tomu, že jsem neměla maminku, tak jsem nevěděla vůbec nic o tom být ženskou. Měla jsem strašný mindrák. S mužskýma jsem byla vždycky spíše kamarádka.“
Ale přesto jste byla dvakrát vdaná.
„Poprvé se do mě zamiloval kluk, který byl o hodně mladší, tak jsme se dali dohromady. Ale vzápětí jsme se rozvedli, protože jsem si připadala divně, to byl zase ten můj mindrák. A podruhé? Táta mého syna byl zase o hodně starší.“
Aby toho nebylo málo, příbuzná jste i s Ladislavem Štaidlem!
„Můj syn David žije s jeho dcerou. My se znali historicky léta letoucí, ale vždy, když jsem přijela k synově rodině a šla kolem Láďových dveří, bála jsem se zaklepat, protože se o něm říkalo, jaký je to samotář. Až jsme se jednou potkali před domem, on rozpřáhl ruce a hned, že musíme domluvit nějakou večeři. A než se to domluvilo, přišel covid a on odešel...“
Máte dvě vnoučata, jaká jste babička?
„Ono po mně babičkovství upřímně není moc vyžadováno. Robin je po tátovi, hraje tenis, takže nemá čas. A Lolinka je takové poupátko, s tou si telefonujeme. Jinak jsem bohužel limitovaná svým fyzičnem, které už mě malinko opouští. “
Jak vznikal rozhovor
Když promluví, okamžitě mi v hlavě naskočí Jessica Fletcherová. A nejsem evidentně sám, když promluví na ulici nebo v obchodě, lidé se okamžitě začnou otáčet. Za dabingové mistrovství má ostatně i cenu Františka Filipovského, za celoživotní přínos obdržela také Cenu Thálie.
