30°C
Je to váš první vztah se ženou?
„Ano, LP mi otevřela oči v tom, že to tak je. Když se mi dříve líbila nějaká žena, říkala jsem si: Iveto, jenom s tebou šijou hormony. Nedocházelo mi, že bych byla lesba. Nechtěla jsem si to přiznat.“
Holky se vám tedy líbily?
„To ano, ale zdaleka ne všechny, přeci jen se potřebuji ve vztahu cítit na pozici ženy, nemůžu mít vedle sebe někoho, jako jsem já, a být na tom ‚mužském‘ postu. Možná právě proto jsem si to dlouho nepřiznávala, protože jsem nepotkala nikoho, s kým by to bylo takové. Ale u LP nejde o pohlaví. Zamilovala bych se do ní, i kdyby byla muž. Okouzlila mě na první pohled, charisma z ní úplně sršelo, zářila a naprosto mě tím dostala. Našla jsem v ní pravou lásku.“
Když jste se poprvé potkaly ve studiu Snídaně s Novou, jak se stalo, že jste si na sebe daly kontakt? Vy jste o ní asi věděla, že je lesba, ale ona to o vás vědět nemohla…
„Zpětně mi pak říkala, že si myslela, že jsem vdaná a mám tři děti. Já, ale když jsem ji tam ráno viděla, jsem si řekla: Dobře, tak ty jsi moje budoucí žena. To koketování bylo vzájemné. Následně jsme si vyměnily instagramy a už to šlo samo. Taky jsme se sešly na rande.“
Jste spolu necelý rok. Už jste ji vzala za rodiči do Znojma.
„Jasně! Už ochutnala naše víno i nějakou tu slivovici. Moc se jí tam líbilo a rodiče si ji zamilovali. Jsou šťastní, že mám někoho, kdo se ke mně konečně hezky chová, a jsem spokojená.“
Asi narážíte na to, že jste byla ve vícero vztazích obětí domácího násilí… To vám rodiče nezakázali se s tím dotyčným vídat?
„Moji rodiče jsou jedni z nejtolerantnějších lidí, co znám, a nikdy mi nic nezakazovali. A pak – když vám dcera řekne, že prostě půjde, ať se děje, co se děje, rodiče nic nezmůžou. Jen se modlí, aby se jim dítě vrátilo domů živé.“
Šlo vám někdy o život?
„Nikdy jsem si nebyla jistá, jestli mu náhodou nepřepne a něco se nestane. Ten strach ve mně býval. Každopádně řeknu vám to asi takto: Naši nikdy nevěděli, jestli se jim dcera vrátí domů živá, když jsem za tím dotyčným odcházela. To je vystihující.“
Vyhledala jste odbornou pomoc?
„V tu dobu, kdy jsem zažívala nejhorší chvíle mého života a kvůli čemu také vznikl můj nadační fond Klíč k úsměvu, jsem k psycholožce docházela. A jsem za to moc ráda. Dalo by se říct, že mě zachránila.“
Jak přesně?
„Když zažíváte domácí násilí a ostatní to vidí, snaží se do vás pořád hustit, že musíte odejít, že to dál takto nejde. Pro mě to byla vždy stopka, že jsem si řekla: Aha, tak s tímhle člověkem už se nebudu bavit, nepotřebuju, aby mi radil a rozhodoval, co mám dělat, už se mu s ničím nesvěřím. Tak to mívá většina obětí domácího násilí. Psycholožka mi tohle neříkala, pouze mi nastavila zrcadlo.“
Můžete to specifikovat?
„Najednou jsem viděla sama sebe. Poprvé jsem si uvědomila, že opravdu prožívám domácí násilí. Že není normální, co se mi děje a jak se ke mně ten druhý chová. Proto zastávám názor, aby se nikdo nestyděl vyhledat odbornou pomoc, ať už se mu děje cokoliv. Je krásné, když se o sebe člověk chce postarat a pracovat na sobě a na svém vnitřním já. Oběť si sama sebe neváží, nemá se ráda, protože kdyby ano, nikdy by nedovolila, aby se k ní takhle někdo choval. Když se má člověk rád, takové lidi si do života ani nepustí nebo se mu tam neobjevují, protože má k sobě nějakou úctu a hranice. A na tom přesně je důležité vnitřně pracovat.“
Stejně je to zvláštní, že člověk opustí jeden vztah, protože je mu ubližováno, a skočí do dalšího, kde je mu znovu ubližováno, a znovu si to dlouho neuvědomuje…
„Já jsem měla v sobě hrozné bloky. Některé jsem si vyřešila, ale některé mě provázely i v dalších vztazích. Problém je, že jsem nedokázala být sama. Samota byla pro mě tou nejhorší představou. Proto jsem i skočila do dalšího vztahu, ale tam to jelo nanovo. Bylo ze mě cítit, že jsem snadno manipulovatelná a toužím po lásce, pro kterou udělám cokoliv. Vždycky jsem si na začátku říkala, že to určitě bude už jiné, strašně jsem si přála potkat někoho, kdo mě bude mít opravdu rád a vážit si mě.“
Musela jste ale přece aspoň trochu cítit, že je něco špatně…
„Ano, ale nechtěla jsem si to připustit, omlouvala jsem ho tím, že měl jenom blbou náladu, že se špatně vyspal a druhý den to bude dobré. Prostě jsem neviděla, že tím, co mi dělá, si mě neváží.“
Proč jste se bála být sama?
„Je velmi těžké trávit čas sám se sebou, když se nemáte ráda. Když je člověk sám, najednou má čas jít do hloubky sama sebe, pozorovat ty hnusný a nevyřešený věci, hrabat se v nich, a není vám to příjemný. Vlastně je »jednodušší« být v roli oběti, než začít ta jednotlivá témata sama v sobě řešit.“
Předpokládám, že s partnery jste nebyla jen zavřená doma. Když už jste vyrazili mezi lidi, jak se dotyční chovali?
„Skvěle. Ve společnosti jsou to největší baviči. Exkluzivní manipulátoři. Ale i agresor po čase upustí páru a lidi si všimnou, že něco není OK. Na preventivních přednáškách našeho nadačního fondu vždy říkám: Pokud máte na začátku vztahu intuici, neupozaďujte ji. Když cítíte, že tam něco není v pořádku, neříkám, že se musíte s tím dotyčným hned rozejít, ale dejte si na to pozor. Když udělá něco, co vám je už na začátku nepříjemné, měl by to pro vás být v hlavě takový vykřičník, a když se to bude opakovat, přestože řeknete, že je vám to nepříjemné, pak by měl už ten vykřičník křičet a jděte pryč. Člověk, který vás skutečně má rád, vám nebude opakovaně dělat něco, co vám ubližuje.“
Jak vám bylo, když jste si konečně uvědomila, že už tohle nebudete trpět, a odešla z toho posledního a nejhoršího vztahu?
„Vlastně hrozně. Přeci jen zažíváte rozchod a to nikdy není příjemné. Strach sice polevil, ale přišla bolest. Jak se nemáte ráda a nechcete být sama, zažíváte pocity prázdnoty. V minulosti jsem tohle právě vždy řešila tím, že jsem si našla někoho nového a všechno se opakovalo. Po tom posledním mi ale velmi pomohla právě psycholožka a také videa od Báry Englishové, která radí, jak pracovat se strachem, a vede vás k sebelásce. Všem doporučuju! Zařekla jsem se, že už takhle žít nechci, a začala jsem na sobě usilovně pracovat.“
Dá se říct, že dnes už se máte ráda?
„Je to celoživotní cesta, ale mohu říct, že je mi krásně a dokážu si konečně uvědomovat svou pravou hodnotu. Každopádně vše beru úplně z druhé stránky – jsem ráda za všechno, co se v mém životě odehrálo. Bez toho bych sama sebe nikdy nenašla a nikdy bych nebyla tam, kde dnes jsem. Co mi pomohlo, je opravdu se ponořit sama do sebe. Každý by si měl denně pro sebe udělat svých deset minut. A kdo říká, že nemá čas, tak kecá. Na záchodě nebo v koupelně jsme přeci každý den. Nebo třeba i než člověk usne. A v těchto minutách si zhodnotit den, koho jsem ten den udělala šťastným, poděkovat sám sobě za to, co dokázal, být k sobě laskavý, spojit se sám se sebou a »obejmout sám sebe«.“
Jste velmi štíhlá a napadá mě, zda jste jakožto modelka, dokonce vítězka Miss 2018, a ještě oběť domácího násilí měla někdy problémy s poruchami příjmu potravy...
„To je jediná oblast, v níž mi moji bývalí pomáhali. Samozřejmě jsem v určité době blbnout začala, nechtěla jsem jíst nebo jsem se snažila jídlo ze sebe nějak dostat, všechno jsem si vážila, jídlo jsem schovávala a vyhazovala… Nikdy jsem se ale nedostala do fáze, kdy bych musela třeba do nemocnice. Když viděli, že blbnu a hubnu a nejím, tak mě nějakým způsobem donutili jíst. Za to bych jim mohla být vděčná.“
Dnes už jste s jídlem kamarádka?
„Naprosto a už nikdy víc! Uvědomila jsem si, že žiju jen jednou a život je třeba si užít! Přeci se nebudu rozčilovat a omezovat. Jím všechno – pizzu, čokoládu i fastfoody. Taky do toho cvičím, ale celkově jde o to, že už znám tu vlastní hodnotu a už by mě ani nenapadlo si někdy ublížit něčím takovým, že bych nejedla. Miluji svoje tělo takové, jaké je, a děkuji mu za to, že to se mnou všechno zvládlo. Víc ho trápit nehodlám.“
Cvičíte pravidelně?
„Před covidem jsem byla denně v posilovně. Mě cvičení uklidňuje, dává mi pocit relaxu. Ale jelikož často nemám čas, tak jsem si teď udělala svůj rituál a cíl, že si každý den udělám aspoň deset dřepů a sklapovaček. Je to skvělý, protože většinou jich člověk udělá víc, když už je v tom, ale ví, že když stihne jen deset, tak je to v pohodě, protože to byl jeho minimální limit. Je fajn dávat si menší a splnitelné cíle. Člověk má pak ze sebe radost, že to opravdu splnil, a ještě ke všemu dělá něco pravidelně.“
Vaším momentálním cílem je Los Angeles, kam odlétáte za přítelkyní. Co spolu rády děláte ve volném čase?
„Cvičíme jógu, cestujeme, chodíme na ústřice… To je náš společný rituál, LP mě je naučila milovat. Ona je vegetariánka, ale ryby a mořské plody jí. Milujeme pláže, setkáváme se s přáteli, koukáme na dobré filmy…“
Předpokládám, že častěji jste spolu asi v Americe?
„Záleží, jaké máme pracovní povinnosti. Na začátku roku byla třeba ona víc v Praze, protože jela turné po Evropě. Teď jsem zase já častěji v Americe. Pro mě už je ale Amerika takový druhý domov, neskutečně jsem se do ní zamilovala. Energie v Los Angeles je výjimečná. Mám fakt pocit, že tam mohu lítat, že tam mohu všechno.“
Máte ráda výstřední styl, takže předpokládám, že i v tomto směru se tam cítíte lépe.
„Přesně tak. Tam si mohu vzít na sebe to, co mám tady na focení, a nikomu to nebude připadat divné. Každopádně jsem vždycky říkala, že nevím, zda chci do budoucna žít v Česku, pořád mě to táhlo ven. Už kdysi jsem například chtěla zkusit zahraniční modeling, ale sobě i rodičům jsem slíbila, že pro mě studium bude vždy priorita, takže jsem se k tomu nikdy nedostala.“
Maurerová od LP ve Varech: Slova o svatbě! Markéta Reinischová
Teď k tomu máte příležitost…
„Je to tak, rozhazuji sítě, tak uvidíme, jak to dopadne. Víc to zatím nechci komentovat.“
Donedávna jste byla moderátorkou Snídaně s Novou, kde jste ale dostala výpověď. Jak jste to nesla?
„Velice pozitivně. Byla to krásná životní etapa, za kterou jsem opravdu moc vděčná. Dalo mi to do života mnoho zkušeností, a hlavně pravou lásku a přátele. Zažila jsem tam víc, než jsem si vůbec vysnila. A mělo to tak být, něco končí, něco začíná. Momentálně jsem už namotivovaná na další pracovní dobrodružství. A když mám nějaký sen, tak se do toho pustím po hlavě a jdu si za tím. Ideálně bych to asi chtěla zatím tak, že tady v ČR bych si ukojila svou moderátorskou duši a za oceánem modelingovou. Ale uvidíme, všechno je to zatím v procesu.“
Je v procesu i třeba svatba nebo zakládání rodiny?
„Je ještě brzy to řešit, ale děti bych jednou chtěla. Teď jsem ale ráda, že se všechno vyvíjí postupně a přirozeně, netlačíme na sebe. Myslím, že i ve vztahu má všechno svůj čas, a já se těším, co všechno společného nás čeká dál.“
je plná kachních tváří, nahého masa a tak dále. Iveta nemá práci. A rozhodně potřebuje někoho, kdo by zafinancoval její krásný život. LP bylo dost hloupé, aby padlo do této pasti. Nebo prostě používá dívku jako panenku. 
))))
