20°C
Před časem v televizních talk show prozradila, jak to chodilo na koleji v Brně nebo na prvním angažmá v Českých Budějovicích. A jeden se nestačí divit.
Silné ročníky
Když v roce 1967 zahájila studia na JAMU, padly si do oka s Janou Švandovou. Užívaly studentského života, Bolek Polívka je učil kouřit, protože umělec přece musí umět i kouřit... Školu navštěvoval také Jiří Bartoška, Pavel Rimský, Pavel Zedníček...
„Když po roce přišli Rusové, zpanikařily jsme, že asi zavřou vysoké školy a že bychom měly zmizet,“ líčila Karlu Šípovi před dvěma lety ve Všechnopárty. „Dva spolužáci hned emigrovali, profesoři museli k prověrkám a zpravidla pak následoval vyhazov.“
Hostesky na veletrhu
Rozhodly se tedy, že se provdají za cizince, a odchod tak bude snazší. Vydaly se lovit a měly pochopitelně úspěch. Blondýny, vysoké štíhlé holky. „Dělaly jsme se Švanďou hostesky na brněnském veletrhu. A já potkala Švéda, Henrika. Už se ani neví, kdo koho sbalil. Byla to ale vážná známost, já se tam měla vdávat,“ líčila Eliška Balzerová, tehdy ovšem Havránková.
Jana Švandová zase klofla Švýcara, protože se učila francouzsky. Jmenoval se Pierre, ale nakonec to také nedopadlo. „Zamilovaly jsme se totiž ještě mnohem víc do divadla a chtěly jsme hrát a hrát. A to jinak než česky nešlo. Hrát švédsky, francouzsky? To by asi nebylo úplně ono.“
Slečna Havránková pak potkala barrandovského producenta Jana Balzera, což jí švédského podnikatele s polohovacími lůžky bohatě vynahradilo. „Jsme spolu právě padesát let a je to pořád fajn. Nikdy jsem nezalitovala.“
Asi špatné sazenice
„Když jsme nastupovaly do angažmá do Českých Budějovic, Jana studovala francouzštinu, a když se vrátila ze stáže z Paříže, přivezla semínka marihuany. Chtěla to vypěstovat a ochutnat, že všude v Paříži to jede. Tak jsme si to zasadily do kořenáčků za okno. Když se kolegové ptali, co to pěstujeme, říkaly jsme, že jsou to speciální begonie. Nádherně nám to rostlo. Ostříhaly jsme to, usušily, všechno tajně. Nadrolily jsme si to, koupily si papírky, smotaly, sedly jsme si, nechaly to projít hlavou. A nic. Bylo nám děsně blbě, ale žádnej efekt. Asi špatné sazenice,“ vyprávěla Eliška Balzerová o svých zkušenostech u Honzy Dědka v jeho Sedmi pádech.
Pozoruhodný život Elišky Balzerové Videohub
Mistře, měl byste tu zůstat
Hvězdou se Eliška Balzerová stala během vysílání seriálu Nemocnice na kraji města (1977) díky roli ortopedky Alžběty Čeňkové. „Nemocnice, to byl hit, novinka. Třináct večerů jsme vstupovali do českých domácností a byli jsme jejich součástí.“ Smutnou vzpomínkou je ovšem smrt prvního představitele primáře Sovy. Role byla napsána přímo pro Karla Högera (†67). „Chodili jsme na stáže do nemocnice v Mostě, učili jsme se pohyby operatérů, šití, jak to chodí na sále. Nechali jsme se také vyšetřit, odebrat krev, změřit tlak. A panu Högerovi oni řekli – mistře, vy byste tady měl ale zůstat a lehnout si,“ vzpomíná Eliška Balzerová, A mistr na to s úsměvem odvětil, že rozhodně nemůže, že ho čeká třináctidílný seriál. Uprostřed natáčení podlehl komplikacím spojeným s angínou pectoris. „Třetina scén se pak přetáčela už s panem Chudíkem.“
O roli Vilmy si řekla fackou
V posledních letech má plno krásných filmových rolí, ovšem úžasná byla coby svůdná babička Vilma v komedii Ženy v pokušení (2010) Jiřího Vejdělka. Režisérovi se prý zjevila ve snu, dala mu facku a o tuhle roli si řekla. Poslechl a udělal dobře. Eliška pak za roli dostala Českého lva.
