Základem každého dobrého filmu je kvalitní scénář. Co naznačovalo, že text Marka Epsteina pro Svatou takový bude?
Samotné jméno Marka Epsteina. Troufám si říct, že on ještě nikdy nešlápl vedle. Má mě přečtenou a ví, co můžu nebo nemůžu zahrát. Já na druhou stranu vím, co od něj můžu čekat. A to jen to nejlepší. Kolikrát se stane, že vám v průběhu psaní zavolá a chce konzultovat jednotlivé scény nebo vás požádá o názor na nějaký dialog? Marek je tajnosnubný. Kolikrát z něj tahám indicie, abych si mohla udělat představu o tom, co pro mě píše, ale marně. Konkrétně u Svaté mi pouze řekl, že mi dá něco k narozeninám, k devadesátinám. A to splnil. Dal mi tento scénář, což byl dar největší. Ani briliant by jej nedokázal nahradit. Doufám, že teď já jemu dám ten dar zpět svým herectvím. Snad se mu Svatá bude líbit.
Co přesně musí ve scénáři být, aby vás zaujal?
Už jsem to v nějakém rozhovoru říkala, budu se tedy opakovat, ale pro mě tam musí být maso na kosti. Scénář se mi líbí, když mám možnost příběh uchopit a když už během jeho čtení vidím, že všechno do sebe zapadá. Pak už není o čem uvažovat a samozřejmě chci na takovém projektu pracovat. V případě Svaté mě trošičku rozesmálo, že mě v dvaadevadesáti letech museli v maskérně docela pracně zestařovat. To bylo příjemně úsměvné. Když se dožiju dalších let, už vlastně vím, jak budu vypadat.
Měla jste tedy v rukou skvělý scénář a věděla, kdo vás bude zpoza kamery režírovat. Jak zásadní byla pro vás informace, že to byl Jiří Strach?
S režisérem musím, obrazně řečeno, tančit. Tak jako třeba blahé paměti s Karlem Kachyňou nebo Martinem Fričem a dodnes se Zdeňkem Zelenkou. I s Jiřím Strachem jsem si filmový valčík už párkrát zatančila. Nešlapeme si při něm po nohou, krásně splyneme, známe se, víme, co od sebe můžeme čekat, důvěřujeme si. To je velmi důležité. Spolupráce s ním je ideál, takhle to má na place vypadat. Jeho režijnímu vedení se odevzdávám a naopak vím, že i on slyší na mě. Jsem náturou eruptivnější, on naopak takový zbožnější, ale nádherně se doplňujeme. Víc k tomu nemá smysl říkat, jelikož bych pouze vršila superlativy, až by ta hromada byla skoro neuvěřitelná.
Je ještě někdo nový, komu byste pozvání na parket neodmítla?
Ještě mám jednoho režiséra vo vrecku, jak by řekli bratři Slováci. Nechci ho jmenovat, aby to nevypadalo, že ho poňoukám. Ale je jeden, se kterým bych opravdu ráda točila. Ten dotyčný je režisérem, scenáristou, a dokonce i hercem, což je tedy silná kombinace. Čekám, že si mě třeba do nějakého svého nového filmu vybere, ale víc už vážně neprozradím. A určitě to neberte tak, že už s Jiřím Strachem nechci pracovat! Náš vztah je léty prověřený a výsledky jsou dobré, ba dokonce maximální.
Při natáčení dramatu Klec jste říkala, jak je pro vás důležité mít na jevišti či před kamerou dobrého hereckého partnera, partnerku…
V Kleci to byl Kryštof Hádek. Vybrala jsem si ho a byla to dobrá volba. Ráda si vybírám své herecké partnery, pokud mi to tedy tvůrci umožní. I u Svaté to tak bylo a do role své filmové dcery jsem chtěla výbornou Lenku Vlasákovou. Herecky si naprosto rozumíme a jsme si i trochu podobné. Máme stejné tmavé oči. Do další výrazné ženské role obsadili režisér s producentem Pavlu Beretovou. Neznaly jsme se a velice příjemně mě překvapila. Takže ve filmu Svatá hraje trojice hereček, které jsou sice od sebe věkově vzdáleny, ale podle mě jsme do sebe ohromně zapadly.
Bohdalová na premiéře filmu Svatá: Dostala záhon! Blesk TV
Kdo je ta žena, kterou v dramatu Svatá hrajete? Je to někdo, komu dokážete porozumět?
To je těžká otázka. Ona mi nijak sympatická není, ale mám pro ni pochopení. Musela jsem ji mít ráda, musela jsem si říct, že pro všechno to, co v příběhu vykoná, má svůj důvod. Neměla v životě štěstí na chlapy, na práci, na nic. Tak jednou ke stáru chtěla být šťastná, užitečná. Máme právo ji soudit? To krásné na tomhle dramatu je, že je to film s otazníkem.
Do scén, ve kterých vaše postava při besedách vypráví o životě v sovětských pracovních táborech, jste dostala mimořádnou dávku autenticity. Kde se vzala?
Je všeobecně známé, že jsem měla tátu v padesátých letech odsouzeného na patnáct roků. Naštěstí byl v komunistickém kriminále jen něco přes šest let. I to byl obrovský kus života. Ale nerada vzpomínám na špatné věci. Jdu pořád dopředu a to, co se mi nelíbilo, potlačuji. Chci být šťastná a nápomocná štěstí šířit. Ještě nikomu se nevyplatilo, že si v sobě hýčká staré křivdy. Jenom si tím ničí svůj život.
SVATÁ
Olga Térová (Jiřina Bohdalová) je vitální devadesátiletá důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svou dcerou, učitelkou angličtiny Hanou (Lenka Vlasáková, 52). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom vypráví na besedách a píše knížky. Prezident jí dokonce chce udělit státní vyznamenání. Jednoho dne se ale objeví novinářka Zuzana (Pavla Beretová, 40) a s ní i poněkud všetečné otázky. A v příběhu Olgy najednou některé věci nesedí…
