18°C
*Aneto, hodně se teď skloňuje téma bodyshamingu, kde si vás často vybírají za příklad kvůli častým titulkům typu XXL moderátorka a podobně. Jak vy sama to vnímáte?
„Ale já tlustá jsem! Kdyby psali, že ne, bylo by to divné. Prostě to ke mně patří. Beru to tak, že se se mnou někteří ztotožní, že si řeknou – i ta tlustá může být v televizi a v showbyznysu. Byly časy, kdy tlustí do televize vůbec nemohli. Ale tlustý neznamená ošklivý, jsme jenom velcí.“
*Vždycky jste měla plnou postavu?
„Celý život ne. Měla jsem to různě, držela jsem i spoustu diet, mohla bych o tom napsat knížku!“
*Ubližuje vám, když se píše o vaší postavě?
„Ne, to mi nikdy nevadilo. Netrápí mě to, mám takovou povahu, a navíc mám školu od své matky. Ta mě sekýruje od embrya. Nebyla jsem tlustá, ale nebyla jsem nikdy ani twiggy, a nebyla jsem podle jejích představ. Zjistila jsem, že spousta lidí zažila šikanu od jednoho nebo druhého rodiče. A od blízkých to bolí víc než od cizích. Máma do mě pořád cpala, že jsem tlustá, s dietami jsem kvůli ní začala ve čtrnácti a stále jsem hubla a přibírala, deset kilo bylo jako nic. Poškodilo mi to i zdraví.“
*Jak?
„Byla jsem jednu dobu bulimička. Tím, jak do mě máma pořád hustila, se to v pubertě nějak vše semlelo. Máte problém, sáhnete po sladkém, tím se uspokojíte, a najednou dostanete výčitky svědomí, že zase bude někdo prudit a jde to ven. Pak se to srovnalo naštěstí.“
*Řešila jste to někdy s mámou?
„Milionkrát. Ona se i rozpláče, ale nemůže si pomoci, moje fyzično ji strašně trápí. Omluví se mi, ale stejně mě sjede pohledem a odsune mísu brambůrků mimo můj dosah.“
*Byla jste někdy i u psychologa?
„To si pište. Řešili jsme, jak to od ní přijmout. Devětkrát to přijmete a podesáté se rozpláčete. I teď v mém věku. My ženské máme z ženských časopisů v hlavě zakódováno, jak bychom měly vypadat, ale tak to není. Základ je prostě milovat život. Ne každý to tak má, ale já mám šťastnou povahu, miluju jídlo, miluju lidi a jsem ráda na světě.“
