18°C
Dlouho se ke svému osobnímu životu nevyjadřovala. Teď se ale zdá, že se Klára Trojanová znovu nadechla a začíná od začátku. „Vzhledem k tomu, že jsem měla život nějak naplánovaný a jela jsem podle schématu, ale osud tomu chtěl jinak, jsem začala směřovat k tomu, že něco zkrátka naplánovat nejde a je lepší nechat to trochu plynout,“ vyjádřila se poprvé veřejně o svém životě po loňském rozchodu s manželem Ivanem Trojanem (59).
Nejdřív se Klára přestěhovala z Košíř, kde s Ivanem a syny žila, do svého bytu na Smíchově. V listopadu se pak s Trojanem sešli u notáře, aby vyrovnali majetek. Dohodnout se ale museli také na péči o dva mladší, neplnoleté syny Antonína (14) a Václava (11).
Posouvá hranice
Sama Trojanová o sobě říká, že ostatním pomáhá někdy až nezdravě. „Pokud má člověk samaritánské sklony, je to sice fajn, ale také to nikam nevede a je to ubíjející,“ uvědomuje si Klára, která se nyní učí, jak s touto vlastností zacházet. „Musím říct, že jsem se opravdu ocitla ve velmi zajímavé životní fázi a jsem za ni přes všechny bolesti vděčná,“ svěřila se.
Smrt není tragédie
Tento názor si sestra olympionika a lékaře Lukáše Pollerta (53) potvrzuje poslední dobou i při práci v Nadaci rodiny Vlčkových, kde se věnuje paliativní péči. Často se tak setkává se smrtí těch nejmenších. „Přístup Vlčkových je, že na každé chvilce záleží a že i smrt může být hezká, veselá, že patří k životu,“ svěřila se synovi, který ji v rozhovoru zpovídal. Obdobnou zkušenost už má Klára z odcházení svých rodičů. Nejdříve se starala o nemocného otce, vzápětí i o matku. „Vždycky jsem si myslela, že to nejhorší, co člověka může s rodiči potkat, je utírat vlastnímu tátovi zadek. Zjistila jsem ale, že na tom vůbec nic není,“ přiznala herečka. „Tím, že jsem byla s tátou až do úplného konce, jsem zjistila, že smrt není nic tragického. Zkrátka to přijde,“ dodala.
Chce obnovit kariéru
Kariéra byla pro Kláru poslední roky až na druhém místě, věnovala se hlavně výchově svých čtyř synů. To se ale teď mění. „Nikdy jsem práci neobětovala tolik, kolik by si zasloužila,“ uvědomuje si. Jakmile tedy odroste i nejmladší syn Václav, jsou hereččiny plány jasné. „Ráda bych zkoušela v divadle, a pokud by byla i nějaká filmová role, bylo by to fajn. I když já jsem v tomhle opatrná, protože to před kamerou moc neumím,“ svěřila se Klára Trojanová s tím, že by se také ráda víc věnovala zpěvu, se kterým už ostatně v posledních letech začala.
Únava, deprese, prášky
S odstupem času Trojanová také zavzpomínala, jak na své dva starší syny Františka (24) a Josefa (22) křičela při jejich výchově mnohem víc než na jejich dva mladší bratry. „Bylo to dané tím, že jsem byla v té době extrémně unavená, že jsem musela zvládat spoustu věcí najednou, a do toho jsem brala prášky na depresi,“ přiznala otevřeně herečka, která depresemi trpěla od roku 2001. „Pak to děti odnášely tím, že jsem na ně někdy křičela z vyčerpání, z únavy, ale to tak bohužel prostě je,“ řekla.
Trojan namluvil audioknihu Hrdinové a společně s Panenkou a Bergerem promluvili o dění v českém fotbale iSport TV
