Když Ondřej Brzobohatý poskytl tak osobní rozhovor, jaké to podle vás bylo rozhodnutí?

„Když je člověk v situaci, že někdo o něm uvádí informace, které jsou z jeho pohledu nepravdivé, je namístě poskytnout svou verzi reality. Jak se říká, mlčení znamená souhlas, a pokud s danou verzí nesouhlasím, potřebuji to dát najevo.“

Má to svá úskalí?

„Je zde tenká hranice, zda pouze uvádím svůj pohled, nebo začnu útočit na toho druhého. První varianta mne může podpořit, druhá zamotat do nekončící bitvy.“

A jak z pozice specialistky na vztahy vnímáte jeho vyjádření a odpovědi?

„Z toho, co jsem si měla možnost přečíst, se dle mého drží varianty, že pouze dodává svůj pohled a odkrývá své prožitky, aniž by útočil.“

Co vás v jeho odpovědích - opět z vaší pozice - zaujalo?

„Přijde mi dobré, že nejde do útoku, neosočuje druhou stranu. Myslím, že to je nejlepší strategie, pokud se člověk snaží rozjetou bitvu zastavit. Když už se takhle střílí, ukončení není snadné ani rychlé. Ale každé přilití oleje do ohně, kterému odoláme, nás na konec celé nepříjemnosti dovede rychleji. Jak se rozjede osočování z obou stran, může to být záležitost na roky a roky, které kolikrát ukončí až úplná vyčerpanost obou stran.“

A co všechna ta intimní vyjádření o Ondřejovi pro církevní soud vypovídají o Taťáně Kuchařové?

„Toto si netroufám posuzovat. Ale paní Kuchařová jistě nějaké důvody měla, jinak by v žádosti o církevní rozvod uvedeny nebyly. Za mě je spíš otázka, proč nezůstaly jako soukromá věc jich dvou. Ovšem pořád nevíme, jak na veřejnost dokumenty pronikly, a měla by platit presumpce neviny.“

Aby v tom bylo jasno, Ondřej oznámil, že na svou exmanželku podá žalobu za pomluvu. Neopustil tím původní dobrou strategii?

„To si nemyslím. Dle mého tímto krokem říká: »Toto je pro mě nepřijatelné, není možné, aby se ke mně někdo takto choval.« Což je právě to komunikování vlastních hranic navenek, k čemuž se ještě dostaneme. A možná v budoucnu, když by na něj někdo zas chtěl něco naházet, tak si dotyčný řekne: »No jo, ale Ondřej je v takové chvíli schopen podat trestní oznámení, to by se mi nemuselo vyplatit.« A je šance, že si dotyčný nekalé praktiky rozmyslí.“

Mluvíme o slavném páru, něco podobného se ale děje kdekomu. Jak se zachovat, když má člověk pocit, že ho chce expartner či expartnerka dehonestovat, poškodit, znemožnit?

„To je samozřejmě nepříjemná situace. Co jsem si ale stačila všimnout, zejména mezi rozvádějícími se manželi, na takový scénář musí být vždycky dva. Jeden, co chce dehonestovat, ale druhý, kterému až nepřiměřeně záleží na tom, aby to ten první nedělal. Jinak řečeno - očerňování přisuzuje mnohem větší moc, než reálně má. A čím víc agresor cítí, že očerňování druhému hodně vadí, tím větší má motivaci v tom pokračovat. Když si ale napadený v sobě dostatečně srovná, že moc, kterou ten druhý nad ním má, je ve skutečnosti jen velmi omezená, motivace toho prvního k ubližování často mizí.“

A když budete konkrétní?

„Pokud jsme v roli napadaného, je praktické si pečlivě rozebrat, co nám agresor může reálně způsobit. Tak nás třeba pomluví před přáteli. Dobře, nabídneme jim svou verzi. Může se stát, že se někteří přidají na jeho stranu. Ale byli to tedy opravdu naši přátelé? Nebo půjde do školy a řekne učitelkám, že jsem hrozná matka či hrozný otec.“

To vám přijde málo?

„Tak půjdu do školy a řeknu, že se rozvádíme. Většině učitelů dojde, odkud vítr fouká, a jdou od toho. Když to takhle vezmete položku po položce, mnohdy zjistíte, že moc toho druhého vám reálně ublížit je ve skutečnosti velmi limitovaná. Sice dělá velké bububu, ale většinou jsou ty dopady pro nás sice nepříjemné, ale nikoliv nebezpečné.“

Dá se takové situaci předejít?

„Když se někdo rozhodne útočit, obvykle si vybírá slabšího protivníka. V naší společnosti nezřídka platí, že to, co z nás v takových chvílích dělá slabé, je naše snaha být za každou cenu hodná holka, hodný kluk.“

Proč přesně?

„Nesmírně nás to limituje v reakcích, po jakých si dovolíme sáhnout. Když potenciální útočník ví, že se za všech okolností chováme jako hodní a slušní, kteří se vždy chtějí pěkně domluvit, je velká šance, že se do nás pustí.“