Jak svůj věk prožíváte?

„Nechává mě to chladnou, cítím se tak na pětadvacet a moji blízcí si ze mě dělají legraci, že jsem občas jako šestnáctka. (směje se) Spíš mě děsí, jak rychle čas utíká. Moje babička, která se dožila 94 let, mi často říkala: Lucinko, takhle se otočíš a bude konec. A teď bohužel zjišťuji, že měla pravdu.“

Jak to myslíte?

„V mladém věku se člověk pořád těší na to, až bude starší, aby mohl už to nebo tamto, a má před sebou různé mety, kterých chce rychle dosáhnout. Tím pádem mu to utíká pomalu. Zhruba po třicítce už začne víc čas vnímat a po čtyřicítce ho chce zase pomalu zastavit.“

Jaké mety jste v pubertě měla vy?

„Třeba jsem chtěla, aby mě rodiče pustili večer samotnou za zábavou nebo abych už mohla jet sama na dovolenou, protože jsem v tomto směru měla celkem přísné dospívání.“

Velikonoce slavných: Slaná a ošlehaná Borhyová v bikinách, Kostková v zástěře a 55 Jasněnky Kuklové!

Pamatujete si na to, když vás poprvé pustili?

„Ano, když jsem začínala chodit s jedním klukem a šli jsme na rande. Dala jsem si skleničku bílého vína a hned jsem to cítila, protože jsem byla taková ta zodpovědná holka, co nepije alkohol.“

Nikdy jste si po ránu neříkala pověstnou větu: Já už nikdy nebudu pít?

„To zase ano, nějaké ty párty, kde si dal člověk víc, než by měl, proběhly. Ale nikdy to nebylo tak, že bych o sobě nevěděla. Jsem akční typ, který chce sportovat, jezdit na výlety a podnikat různé aktivity, takže se kocovinám vyhýbám.“

Váš partner, podnikatel Michal Smečka, pochází z Brna, a na Moravě se alkoholu holduje více. Ani tam vás to nestrhne?

„Tvrdý alkohol vůbec nepiju, dám si skleničku prosecca nebo bílého vína, občas červeného. Ale příležitostně, třeba na oslavě. Doma si jen tak k televizi víno neotevírám, což je možná dané i tím, že jsem dlouho žila s dětmi sama a člověk musel být neustále ve střehu, jelikož nikdy nevěděl, kdy bude muset řídit.“

Není to tak dlouho, co jste byla se synem Lucasem (14) na noční pohotovosti v Motole, protože měl vysoké horečky. Už dříve jste přiznala, že s dětmi máte různé noční výlety do špitálu...

„Je pravda, že už jsem po těch letech dost odolná. Obě děti měly dost silné laryngitidy (zánět hrtanu), takže naše noční výlety do nemocnice byly celkem pravidelné.“

Panikaříte v takových chvílích?

„Mám pevné nervy. Nestává se mi, že bych vyletěla jako čert z krabičky. Snažím se věci řešit s chladnou hlavou, některé neřešit vůbec. To už musí být, aby mě něco rozhodilo.“

Co vás rozhodí?

„Nemám ráda zácpy na silnici nebo jakékoliv dlouhé fronty. V tomto případě nemám moc trpělivosti. Ale úplně nejvíc mě asi dokáže naštvat lež.“

Jakou největší lež vám kdo v životě řekl?