*Jakou hrála roli v Evině životě víra?
„Víra hrála v Evině životě zásadní roli, protože Eva je zrovna jedna z těch osobností, která svou víru žije naprosto přirozeným, neafektovaným způsobem. Nechci říci, že skrytým, protože kdykoliv bylo zapotřebí, tak se k víře hlásila a také ji dokládala na řadě svých různých životních postojů. Právě to mi na ní bylo sympatické – nepotřebovala příliš o víře hovořit, ona jí žila a byla přirozenou součástí jejího života.“
*Byla věřící obecně, nebo byla přímo členkou církve?
„Byla pokřtěná. Když jí to okolnosti umožňovaly, chodívala na bohoslužby. Vím velmi dobře z jejího soukromého života, že se také pravidelně modlívala. Bohoslužby prožívala také prostřednictvím televize Noe. Věděl jsem to velmi dobře, protože mě o mnoha kázáních nebo promluvách informovala. Eva vstávala kolem jedenácté hodiny – do té doby nemělo cenu jí telefonovat. V pravé poledne pak sledovala mši svatou.
*Vy sloužíte na farnosti v Dolní Lutyni, Eva žila v Praze. Kde se vaše cesty protnuly?
„Několikrát u mě ve farnosti koncertovala Lenka Filipová a já se jí ptal, kdo by byl takový dobrý typ, který by mohl oslovit naše společenství věřících. Přišla řeč i na Evu Pilarovou. Musím přiznat, že do té doby jsem vůbec její muziku neposlouchal. Jsem generace, která vyrůstala na Paĺo Haberovi, Teamu, na Elánech a jiných kapelách. Ale okamžitě jsem si uvědomil, že Eva je součástí generace, na kterou naši věřící slyší, pamatují si ji a mnozí ji obdivují. Udělal jsem velmi dobře, že jsem u Evu pozval! Nikdy nezapomenu na náš první telefonický rozhovor, o kterém jsem se domníval, že bude spíše zdvořilostní. Myslel jsem, že mi paní Pilarová, které jsem napsal oslovovací mail, pakliže mi vůbec odpoví, věnuje možná několik vteřin. Ale ona mi sama zatelefonovala. Dodnes slyším její hlas. Objevilo se mi večer cizí telefonní číslo, hovor jsem přijal a slyším: „Chvála Kristu, pane faráři, pěkně vás zdravím, tady Eva Pilarová.“ Už ze samotného oslovení jsem se posadil na zadek.“ (smích)
*Jak dlouho jste se přátelili?
„Myslím, že to mohlo být kolem pěti let. Nebylo to dlouho časově, ale bylo to nesmírně hutné a výživné. Často jsme si telefonovali. Hovořili jsme o mnoha věcech, o našem soukromí, o různých trampotách, bolestech, starostech, ale také plánech a radostech. Velmi jsem si vážil této náklonnosti. K svátku nebo narozeninám mi Eva do telefonu vždy přála zpěvem. A na několikerých vystoupeních jsme spolu zpívali – Tam za vodou v rákosí. Hrdě jsem pak prohlašoval, že jsem zřejmě jediný kněz na území ČR, s kterým Pilarka zpívá. Tomu se vždy velmi smála.“
*Jaké měla třeba Eva starosti?
