Na slavného režiséra a kameramana nikdo nezapomněl - mezi smutečními hosty bylo mnoho známých tváří, včetně Jakubiskových kolegů z režisérské branže. Ať už měli jistě rozdílné pohledy na svět, přišli se poklonit. Ať již Zdeněk Troška, Jan Hřebejk, F.A. Brabec či Jiří Strach. Ten byl dokonce součástí mše, kdy přečetl pár slov. 

Stejně tak pár slov na mši zaznělo i z úst krásné Martiny Kociánové, konkrétně se jednalo o úryvek z knihy Jób. Kdysi jsme ji pravidelně vídali v televizních zprávách, nejprve na Nově a posléze na Primě. Dlouho už se tomu ale nevěnuje, zběhla k rozhlasu a též k opernímu zpěvu. Na veřejné akci jsme ji tak měli možnost vidět skutečně po dlouhé době. 

Pro někoho by mohlo být překvapující, že se rozloučení zúčastnila i modelka Andrea Verešová. Není to ale náhoda, s Jakubiskem ji totiž pojila spolupráce. Vybral si ji totiž do role v pohádce Perinbaba a dva světy, která zatím ještě stále do kin nedoputovala. Modelka byla tak svým způsobem Jurajovi múzou. Jeho smrt ji viditelně zasáhla, i když se snažila vše maskovat černým kloboukem naraženým do obličeje.

Důmyslná byla i květinová výzdoba kaple, vše bylo personalizováno tak, aby to co nejvíc připomínalo právě Jakubiska a jeho osobnost a tvorbu. Místo obyčejného věnce jsme tak mohli obdivovat z květin vyrobenou kameru. Z ní jako filmové pásky visí bílé stuhy, na kterých byla jména vnuků.

Z květin bylo vytvořeno též bílé srdce, které věnovala milující vdova Deana. Srdce v tomto případě symbolizuje nejen lásku, ale i druhou šanci na život, když Jakubisko dostal nové srdce. Problémy s ním měl dlouhodobě, ale nakonec ho zabila rakovina jazyka.

Na rakvi pak ležel černý klobouk, který velmi rád nosil. 

Ve svém proslovu klobouk zmínil ostatně i exprezident Václav Klaus. „Osobitý černý klobouk  - je úžasné, že tady nechybí,“ ocenil. Zatímco kardinál Duka zesnulého nazval Fellinim východu a doplnil, že to byl částečně i Tarkovskij našeho západu, Klaus to viděl jinak.

„Je to výrok velmi nepřesný. Juraj žádným opakováním Felliniho nebyl, byl sám sebou, byl Jurajem Jakubiskem. Autenticky prožil a zažil náš východní Slovensko, ne Řím či Itálii. Prožil komunismus, ale nenatáčel v něm žádné režimní agitky.“

„Byl velký člověk, úžasný filmař, dobrý přítel. Ani po týdnu od okamžiku, co odešel z pozemského světa, neumím nalézt vhodnější slova. Měnit jejich podstatu není možné ani žádoucí,“ uvedl pohnutě. S Jurajem i jeho ženou ho ostatně pojilo přátelství.

„Jurajovy filmy se pohybovaly mezi snem a realitou. Vlastně nevíme, jestli něco ze svého posmrtného bytí v nich nepředvídal. Přejme mu, aby se se svými poetickými sny setkával,“ přál si Klaus a dodal, že na Jakubiska nikdy nezapomene.

K jednoznačně nejsilnějším chvílím patřila píseň Môj Bože, kterou živě přišla zazpívat Katarína Knechtová. Sama se doprovodila na klávesy a i ona vypadala, že je velmi dojatá. Tato píseň nebyla zvolená náhodou, ale provázela film Bathory, který Jakubisko režíroval. Mocná melodie, skvělý text, jen málokteré oko zůstalo suché.

+ více fotek najdete v naší galerii níže

Fotogalerie

125 fotografií

Mše za Juraje Jakubiska: Srdce a klobouk

Autor: CNC_Martin Hykl, Marek Pátek, archiv Blesku

SLEDOVALI JSME ONLINE: Rozloučení s Jakubiskem (†84): Môj Bože! Proslov Klause a kouř i svěcená voda

Nejen svátek filmu, ale i alkoholu a ostudy: Nejhorší trapasy Českých lvů!

Prachařová se pochlubila krásnými sestrami: Čí jsou to kopie?!