7°C
Ne že by o to nestál, ale Jiřímu Lábusovi nepřálo štěstí. Na jeho dospívání se notně podepsala péče a láska jeho rodičů i prarodičů, kteří mu pár vztahů mnohdy pokazili. „Když jsem si jednou přivedl dívku domů, babička se jí pochlubila, že co je maminka v lázních, krásně piju mléko – a byl konec,“ svěřil se herec před časem v nahrávkách Nevyslovené monology.
S ostatními vztahy to vždy dopadlo podobně. „Jedna holka mi kdysi řekla, že jsem citový mrzák. Možná to párkrát vypadalo, že se ožením, ale vždycky jsem zdrhnul,“ vysvětlil herec, proč nikdy nevlezl do chomoutu.
Herec navíc bydlel se svými rodiči dlouho. Jeho maminka, která byla zdravotní sestra, v něm stále viděla malého Jiříčka. „Když mi bylo pětadvacet, šel jsem s mámou do Domu módy a tam prodavačkám řekla: Tady kabát pro chlapce. Já myslel, že mě raní mrtvice, to byl takový trapas,“ přiznal nezapomenutelný Rumburak či živočichář Béďa z trilogie Slunce, seno…
Jeho otec architekt zase trval na svém, že pokud bude s nimi pod jednou střechou, musí poslouchat na slovo. „Jednou mě na Silvestra zamkli doma, že jsem prý hodně opilý. Tak jsem vyhodil z okna pět tisíc korun a řekl jim, že musím jít ven, protože jsem tam hodil peníze. Oni mi nevěřili a nepustili mě. Ráno tam ty peníze samozřejmě nebyly,“ zavzpomínal Lábus.
Pak už tu pravou nikdy nepotkal, založení rodiny hodil za hlavu a naplno se věnoval herectví. Dnes toho trochu lituje, hlavně z důvodu, že se o něj v případě závažného onemocnění nebude mít kdo postarat. Proto si veškeré peníze šetří, aby si případně mohl dovolit nějaký ústav s nadstandardní péčí, kde o něj bude postaráno. „Z blízkých a kamarádů nechci nikoho otravovat. Vím, jak trýznivé to bylo pro mého otce, který se stále omlouval za to, když jsem mu pomáhal,“ uzavřel s tím, že jeho otec trpěl Parkinsonovou chorobou.
