18°C
Bohuši, ve vašem životě je spousta důležitých měst. Ať už je to Písek, ze kterého pocházíte, Liptovský Mikuláš, kde jste studoval vojenskou školu, anebo Praha, která se stala vaším domovem. Které z nich je vaše srdcovka?
„Nejvíce v srdci mám samozřejmě Písek, protože jsem tam žil do sedmnácti let. Ještě donedávna jsem tu měl tátu, ten už teda odešel... Nejvíc mě bavily Písecké hory, které jsou asi jen tři sta metrů od města. Ale mělo to zvláštní efekt, že dole třeba pršelo a nahoře byl sníh. Dělal jsem závodně cyklistiku a v rámci tréninku jsem chodil pěšky skoro každý den deset kilometrů tam a zpátky. Takže na prvním místě je rodné město a na druhém Praha, kde žiju už skoro třicet let.“
Poznávají vás lidi na ulici?
„Nedávno jsme se přestěhovali na sídliště v Praze 4, protože žena chtěla velký byt. A to sídliště je plné lidí. Oslovují mě spíše starší ženy – jste to vy, ten zpěvák? A nechtěl byste mě učit zpívat? Jsou strašně milé...“
Babičky se od vás chtějí učit zpívat?
„Ano. A já se jich vždycky ptám – jak mě poznáte, vždyť jsem maskovaný!“
Jste vyučený kominík, a tak mě napadlo, jestli je váš šátek vzpomínka na kominictví?
„To ne. Po základce jsem šel na vojenskou školu v Liptovském Mikuláši. Byla to protiletadlová obrana a byl jsem tam jen půl roku. Nemohl jsem to vydržet. Byl jsem takový maminčin mazánek. Vzkázal jsem rodičům – přijeďte si pro mě! Tak přijeli, ale táta říkal – víš, chlapče, nikde teď v pololetí není místo, a tak než se půjdeš učit na kominíka, musíš ještě na půl roku do Tábora na zedníka... Zpočátku se mi na kominíčka nechtělo, ale pak se mi tam hrozně líbilo. Hlavně proto, že tam byla skvělá paní vychovatelka Sýkorová, která mě pořád posílala na pěvecké soutěže do Berouna a taky mě přihlásila na kytaru.“
Vraťme se ještě k vašemu novému bytu. Jak je velký?
„Asi osmdesát metrů čtverečních. Jsou tam dva pokojíčky – jeden má naše malá Natynka, druhý máme s Lucinkou jako ložnici. A pak je opravdu obrovská kuchyň s obývákem. Natynka tam má hračky a my koukáme na televizi. Teď jsem tam učil hrát Natynku na bubínek a tak se trefovala do rytmu.“
Takže geny se už projevují?
„Hodně zpívá a taky hodně mluví – na to, že jsou jí dva roky! Nechápeme, jak je to možný...“
Plánujete dalšího potomka?
„No tak určitě bychom chtěli ještě jedno miminko. Chlapečka, protože holčičky víc inklinují k tátovi a kluci zase k mamince. Ale nevím, protože Lucinka je po operaci kýly a napoprvé jí to udělali hrozně blbě. A podruhé pan doktor říkal – pořád to není dobrý... Takže chceme počkat ještě aspoň rok. Mám o ni strach.“
A jak je to u vás doma se sladkostmi pro malou?
„U nás musí být všechno bio. Čokoládičky a nic podobného nesmí, zakazuje jí to Lucinka. Říkám – dej jí tu čokoládu, aspoň kousek...“
Takže jste rozmazlující tatínek?
„To rozhodně jsem! Lucie je v tomto směru ale důsledná a ještě víc jsem si ji zamiloval. Stará se takovým způsobem jako málokterá máma. Lucie mě miluje hodně, za což jsem vděčný a jsem tomu strašně rád. Ona nás má doma vlastně dvakrát, dceruška vypadá trochu jako já.“
Zase je aspoň jasné, kdo je tatínek.
„To je.“
Co vy a sociální sítě?
„S manželkou jsme měli na instagramovém účtě ‚Bohuš Lucie‘ tisíce fanoušků, ale já na to nikdy nekoukal. Fanynky tam pořád psaly – pane Matuši, včera jsem vás viděla, nešel byste se mnou někam? Manželka mi to vždycky ukázala a já jí řekl – víš co, tak to smažme! Teď máme nově účet Matušovi, ona to teda pojmenovala moje žena. Máme jen pár sledujících, předtím jich bylo asi třicet tisíc.“
Žárlíte na sebe?
„My se milujeme, takže na sebe občas pochopitelně i žárlíme.“
Jak jste se vlastně seznámili?
„Předtím jsem měl osmiletý vztah a pak jsem si říkal, že už nemůžu dál. No a pak jsem potkal Lucii. Odmala chodila na muzikály s maminkou, no a pak mi moje kolegyně Monika Sommerová z Fantoma Opery prozradila, že mě miluje jedna její žačka. Nějak jsem to nevnímal a pak jednou přišla taková slečna a říká mi – mohla bych vás obejmout? Odpověděl jsem, proč ne. A pak chodila na další a další moje akce. Vídali jsme se i na ulici, protože jsme bydleli asi pět set metrů od sebe... A až jsme spolu zůstali.“
Bohuš Matuš a jeho zázračná dcerka (1,5): Vyzpívá to, co táta! Markéta Reinischová, Elmer Carvalho
Kde vás mohou diváci a hlavně divačky momentálně vidět?
„V Divadle Broadway vystupuji v muzikálu Láska nebeská z písniček Waldy Matušky. Mám tam roli profesora a moc mě to baví. A pak se těším na Noc na Karlštejně, kterou hrajeme v létě. Z Fantoma Opery jsem po domluvě s producentem Františkem Janečkem odešel. Přemlouval mě, abych zůstal a dál hrál milovníka Raola. Říkal jsem mu – Františku, nezlob se, ale vždyť mně už bude padesát! Namítal, že z devíti metrů vypadám skvěle. Ale protože jsem soudný, domluvili jsme se, že Raola přenechám mladším, ale pokud by se znovu uváděl Ples upírů, tak do toho se vrátím rád! No a kromě muzikálů zpívám na koncertech a různých vystoupeních s Charlie Bandem a Magdou Malou, s níž se znám od vůbec prvního uvedení muzikálu Dracula, tedy už skoro třicet let!“
Letos v srpnu vás čeká již zmíněná padesátka. Chystáte k ní nějaký koncert?
„Ano, chci si udělat malou Lucernu.“
V době rozhovoru Bohušova manželka Lucie onemocněla angínou a brala antibiotika, takže jsme se nemohli potkat v jejich novém hnízdečku lásky. Setkali jsme se proto v jedné kavárně v pražských Holešovicích a příjemně si popovídali nad kávičkou.
.
