Roberte, když prasklo, že se staneš otcem, vzbudilo to velké pozdvižení. Stále to trvá, nebo už si okolí zvyklo?

Markétko, myslím, že si okolí zvyklo a bere to jako samozřejmost. To víš, začátky v centru, v nákupním centru či při procházkách byly těžší, všichni si chtěli Andyho pochovat. Oslovovali ho jménem a zastavovali nás na procházce v mém oblíbeném Průhonickém parku. Čekal jsem to, jsem otevřený, ale někdy nemáš tu správnou náladu, a tak si vezmeš brýle a čepici a myslíš, že tě nikdo nepozná. Myslím si, že to mělo opačný efekt.

Český Ken Paulát ukázal pokojíček novorozeného syna: Středomořský styl a iniciály na povlečení!

Před narozením syna jsi tvrdil, že budeš mít chůvu. Jak to nakonec dopadlo?

Ano, moc jsem si přál mít pomoc a ženský element ve výchově, ale po porodu jsem nebyl schopný nikomu Andyho půjčit. Přebaloval jsem, krmil mlékem každé 3 hodiny. Skoro jsem nespal, asi jako každá matka, ale já byl sám táta v baráku. Později, po šesti měsících, dorazila mamka a kamarádka na pár hodin pohlídat, abych mohl dorazit na moji kliniku.

Od první chvíle jsi zvládal roli otce a v podstatě i matky úplně sám?

Ano, musel jsem. A musím říct, ze to bylo velmi přirozené. Až tak, že si nepamatuji na šestinedělí, nějak mi to všechno splynulo do jednoho roku. A nakonec jsem od prvního nádechu 24 hodin s Andym úžasná parta. Je nádherné, jak se z tak malého tvorečka stává chlap a už si umí říct, co chce. Je to většinou veliká legrace. Chtěl bych, aby byl lékař a pokračoval v tradici mé kliniky, ale vypadá to na fotbalistu, zápasníka MMA nebo herce. Je to velký komediant. Stále se směje. Já nikdy neříkám jako ostatní rodiče, že mám nejhezčí dítě na světě. Já říkám, že mám toho nejhodnějšího. Díky Bohu mé milované Klárce (bývalá přítelkyně, která zemřela - pozn. red.), která tady bohužel není, ale přáli jsme si prcka, stále cítím její energii. Dále úžasná teta, která Andreáska odnosila. Je to kluk, který je vyrovnaný a bude mít v rodině vždy velkou podporu. Je to jediné vnouče.

Proč syn dostal jméno Andreas?