Julius Lavický má ve filmu syna, který je jeho pravým opakem. Vy jste tátou čtyřleté Miy. Je po vás?

„Má moje oči a čelo a trochu snad i muzikálnost. Tančí, zpívá, hraje na klavír. Zaráží mě, že ve čtyřech letech u toho dokáže sedět třeba i hodinu.“

Hrajete s ní?

„Hraju, ale chce hrát sama. Nebaví ji, když jí do toho zasahuji.“

Umí už nějaké skladby?

„Ano. Zvládá i melodie, ale děti většinou zpočátku mají hodně zájmů a třeba zůstane u něčeho úplně jiného. Budu ji samozřejmě podporovat v tom, co bude chtít dělat.“

Máte představu, co by měla dělat, až vyroste?

„Ne, to mi přijde jako nesmysl. Všechno, co mi bylo v dětství zakazováno, jsem chtěl dělat víc, a co mi bylo doporučeno, jsem dělat nechtěl. Ať si sama vybere, u čeho zůstane.“