Jessii je už neuvěřitelných 55 let. Je pravda, že právě tehdy vás začal Kája Saudek uhánět?
„Ano, jen jste mi tím číslem připomněl, jak ten čas neuvěřitelně letí, tehdy mi ještě nebylo ani patnáct let. Bylo to v létě a my jsme se seznámili na plovárně u Vltavy, kam jsme všichni chodili. Mimochodem, Kája tehdy netušil, kolik mi je, byla jsem na svůj věk, jak se říká, hodně vyspělá.“
Na to si on potrpěl, že?!
„Měl rád obdařené ženy, proto jsem mu asi padla do oka. A co se týče zmíněného, mimochodem moc vydařeného a roztomilého filmu, tak nastaly dvě velké náhody. Jednak mi Kája při prvním setkání řekl, že právě dostal zakázku na komiksové kresby k Jessii od scenáristy Miloše Macourka. A druhá náhoda spočívala v tom, že jsem zrovna jela na soustředění na vodní lyže, které bylo, tuším, na Slapech. Tam mě oslovili filmaři, kteří na Jessii pracovali, jestli bych nechtěla ve filmu hrát!“
Místo sexbomby Olgy Schoberové, která pak ztvárnila titulní roli?
„Přesně tak, ona nakonec tu roli vzala, ale když se mnou filmaři mluvili, nebylo vůbec jasné, zda ze zahraničí, kde měla nějaké natáčení, vůbec na filmování přijede.“
Jak jste filmaře zaujala? Předpokládám, že to nebylo perfektním sportovním výkonem na vodních lyžích…
(usmívá se) „To určitě ne, byla jsem totiž v tomto sportu úplná začátečnice. Bylo to dost vtipné… Startovala jsem ze břehu, kde bylo bahno. A protože tehdy nebyl v obchodech moc velký výběr plavek, natož pro holky s větším objemem horního dílu, měla jsem trochu upravenou podprsenku. Takovou samovýrobou, což se záhy projevilo…“
Už tuším… Materiál nevydržel?
„Uhodl jste. Jak to se mnou na tom špagátu z motorového člunu trhlo, lekla jsem se, podprsenka praskla a odlítla! Ani jsem si nevšimla, že na mě ti filmaři zírají. Plácla jsem sebou do vody a všichni civěli, jak se pak hrabu polonahá z jezera.“
A pak vám nabídli roli…
„Nabídli mi, ať přijdu na kamerové zkoušky, že přesně takovou dívku potřebují. Hledali do role holku »komiksového typu« a já jim asi padla do oka. Velká prsa, útlý pas a dlouhé štíhlé nohy, přesně to potřebovali, a to jsem měla. Ostatně tehdy na skladě něčeho takového zase tak moc nebylo!“ (směje se)
Co jste jim řekla?
„Představa kamerových zkoušek mě vyděsila, byla jsem slušná, nezkušená holka, navíc asi mnohem mladší, než si všichni mysleli. Tak jsem jim řekla NE. Nevěřili, že do toho nejdu! Ale tím to neskončilo. Večer jsem pak přišla domů, bydlela jsem tehdy samozřejmě ještě u rodičů, a zazvonil telefon. A tam se ozvalo: Režisér Václav Vorlíček, nešla byste na kamerové zkoušky na Jessii? Filmaři ze Slapů už mu zjevně referovali o našem setkání a nehodě na mém prádle. No a já zase odmítla. V té době jsem zrovna byla přijata na střední zdravotnickou školu, byla jsem nadšená, a nějaký film pro mě nebyl důležitý. Tak jsem to odmítla. Pitomá, no…“
Takže vás na roli nedoporučil Kája, jak by se nabízelo?
„Kdepak, takhle to proběhlo úplně nezávisle na setkání s Kájou, paralelně.“
Nelitujete, že jste tehdy odmítla?
„Ne, i když bych to asi zvládla, protože tohle nebyla role pro herečku, ale pro dívčinu, která se měla ukázat. Olina byla nádherná holka, také žádná herečka, a jak jí to šlo! Každopádně jsem byla později hrdá na to, že mi to vůbec nabídli, že mě chtěli vybrat. Podle mě bylo osudové, že jsem odmítla. Celý život jsem totiž věnovala své zdravotnické profesi, kterou jsem měla už tehdy a mám dodnes ráda nadevše. Jsem zdravotní sestra se specializací chirurgie a porodnictví a brala jsem to vždy jako poslání…“
Přitom z vás mohla být filmová hvězda…
„To nevím, i tak jsem si pak zahrála v nějakých filmech. Drobné role u výjimečných režisérů Kachyni, Kachlíka, Lipského. Ale určitě to nebyla moje parketa, jen jsem si to zkusila, třeba v dalším Vorlíčkově filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku!. Takovou malou roli holčiny. Měla jsem asi 13 natáčecích dnů, ale asi mě z většiny záběrů vystříhali! (směje se) Měla jsem krásný kostým od Theodora Pištěka, prostě velký zážitek. Tak jsem si ochutnala filmový chlebíček a poznala, jaká je to těžká řehole. I technika byla jiná než dnes, v době miniaturizace. Tehdy byly velké kamery na kolejnicích a vypadalo to, jako když se na vás řítí vlak!“
Vraťme se ještě na pražskou plovárnu, na lavičku, kde vás v roce 1964 poprvé oslovil Kája Saudek…
„Tam se ráda vrátím. Sednul si vedle mě a řekl: Milostivá slečno, mohu vás pozvat na drink? Byla tam hospoda a drink bylo pivo. A já na to: Ježiš, já ještě nesmím pít. Profláklo se tak, že mi ještě není ani 15 let, což
