Tatínek vás měl ve věku, kdy se lidé stávají spíš prarodiči než rodiči. Mělo to na váš vztah nějaký vliv?

Mělo, a musím říct, že vesměs kladný. Odjakživa jsem totiž cítila, že má táta za sebou řadu životních zkušeností, které mi může předat. Tím, že byl o generaci starší než tátové mých vrstevníků, měl logicky úplně jiný přehled a mohl mi třeba ve škole snadno pomáhat s němčinou, s latinou… Měl na jazyky obecně velké vlohy, to mám, troufám si říct, po něm. Naopak matematika, to byl oříšek, tam vždycky říkal, že skončil u sčítání a odčítání. (směje se) A to mám po něm tedy rozhodně taky. Ale abych se vrátila k tomu jeho vyššímu věku…

Povídejte.

Je fakt, že tatínkové mých kamarádů s dětmi jezdili lyžovat nebo na kola, to ten můj nedělal. Ale rozhodně mě o tyhle věci neošidil, kolo jsem měla odmala a na hory jsme jezdili každý rok, když to bylo možné, tak třeba i do Alp. Táta se mnou sice na svah nevyrazil, ale zaplatil mi instruktora a celkově se mi to snažil různě vynahrazovat a dopřávat mi stejné radovánky, jaké si užívaly děti mého věku. Mně to ale nikdy nepřišlo zvláštní, nikdy jsem neměla pocit, že by byl snad táta nějak starý. Už jen proto, že