Jaký největší adrenalin se dá zažít během natáčení pořadu Sama doma?
Martina: To je adrenalin pořád. Nemůžete říct, že je to něco klidného. Přece jen to je přímý přenos, a teď jde o to, zda je to jen ten standardní, nebo se stane něco neočekávaného, a ono se občas něco takového stane, a vy musíte najednou řešit, co se to vlastně událo.
Jana: Třeba když na poslední chvíli nedorazí host, tak se musí vymýšlet, co dál, a tak ostatní témata rozmělňujete a natahujete čas. To je pokaždé adrenalin.
Martina: Nebo se někomu může udělat špatně.
Jana: Jako třeba mně.
Martina: Jana stála a já viděla, že podklesává v kolenou, a do toho už naštěstí šel předěl. Držela se takové tyče a pomalu sjížděla dolů. Viděla jsem to a jen jsem si v duchu říkala, že to je blbý a ať už ten rozhovor skončí.
Jana: Rychle mě tehdy položili, já jsem se nadýchala a pak už to šlo.
Co jste v tu chvíli dělala, Martino? Žádné zmatky nenastaly?
Martina: Já už jsem u toho kříšení nebyla, protože jsem musela vysílat. Jela jsem dál a jedním okem sledovala, že se Jana začíná probírat. Najednou se rozdělíte na milion kousků, sledujete, co máte dělat, jestli ten host ještě mluví a zároveň jestli už je Jana v pořádku… Do toho nemáme odposlechy, takže jsem od režiséra nic neslyšela, žádné pokyny, ale zvládly jsme to.
Jano, co se vám stalo?
Jana: Asi kombinace virózy a