Jak jste se připravovala na filmový porod?
„Našla jsem si jednu influencerku, která má asi 14 milionů sledujících, a ta si svůj porod skutečně natočila. Scenáristé to psali jako nadsázku, ale zjistila jsem, že vůbec nebyli tak daleko od pravdy. Jsou ženy, které si svůj porod točí a dělí se o své zážitky s miliony lidmi.“
Koukala jste až do konce?
„Ano. Byla jsem překvapená, jak mě to vlastně emočně zasáhlo. Nejdříve jsem se na to koukala s odstupem, a jak se ten porod blížil, prožívala jsem to s ní, a pak, když se dítě narodilo, jsem byla opravdu dojatá. Takže evidentně vědí, co dělají. Přijde mi sice strašidelné dělit se o nejintimnější zážitek s cizími lidmi, ale byla jsem překvapená, jak moc to na mě zafungovalo.“
Nezačaly u Vás více tikat biologické hodiny?
„Mám ráda děti, ale vlastního potomka je potřeba mít s tím pravým mužem.“
Na kterého čekáte?
„To právě nechci říkat.“
Takže už ho máte?
„Nebudu nic prozrazovat. Prostě si myslím, že když budu mít toho správného chlapa, tak si dovedu představit, že bych dítě měla klidně hned.“
A nebála byste se, že byste kariéru musela odložit na druhou kolej?
„Ne, co se týká práce, tak jsem docela naplněná. A ani si nemyslím, že by ženy musely stále volit mezi rodinou a kariérou. Když se podívám na Terezu Voříškovou, dnes Terezu Rambu, tak ta měla teď s miminkem jeden z nejproduktivnějších roků.“
Hana Vagnerová na zahájení festivalu: Febiofest je pro mě povinnost! Markéta Reinischová, Lukáš Červený
Tereza dává některé fotky ze svého soukromí na sociální sítě. Váš instagram sleduje 85 tisíc lidí. Sdílíte ráda svůj život?
„Já to tak úplně nemám. Svoje soukromí si hrozně střežím a vlastně se o něj docela bojím. Vkládám tam spíše fotky z natáčení nebo občas nějaké momenty s přáteli, ale co se týká křehkých věcí, jako je láska a romantický život, tak to si nechávám pro své nejbližší.“
Myslíte, že se to časem nezmění?
„Nikdy neříkej nikdy. Třeba si za pár let budu točit vlastní porod... Jsou lidé, kteří naopak své soukromí dokážou zpeněžit. Já to neumím a zatím na to tak zpovzdálí koukám. Nedávno jsem viděla dokument na Netflixu o nejvlivnějších influencerech planety a uvědomila jsem si, jak šílený stres to vlastně musí být. Máte něco, co má velkou finanční hodnotu, ale nikdy nevíte, kdy se vaši followeři začnou nudit a odejdou někam jinam. A tak se s každou nově přidanou fotkou obrovsky stresujete.“
Taky to tak máte?
„Ne. Nekontroluji svůj instagram nonstop, ale pořád je to víc, než bych chtěla. To znamená, že když třeba čekám na tramvaj, tak už se koukám do telefonu - a to je hrozné. Takže se snažím sociálním sítím vyhýbat. Odinstalovala jsem si i facebookovou aplikaci z telefonu. Neuvěřitelně to žere čas.“
Jsou sociální sítě zdroj Vašeho příjmu?
„Moc ne. Beru to spíše jako takovou svoji web stránku.“
Takže Vás neoslovila nějaká firma?
„Oslovila, ale kromě dlouhodobé spolupráce s jednou firmou jsem docela opatrná v tom, co propaguji.“
Mnoho lidí se dnes může kvůli bezpečnosti vídat jenom přes internet. V čem Vás omezila nejvíce koronakrize?
„Ubylo mi práce a přerušilo mi to hlavně cestování. Uvědomila jsem si, jak jsme se měli super. Když je člověk v karanténě a nemůže se vídat s blízkými lidmi, tak si uvědomí, jak je to náročné. Člověk to bral jako samozřejmost.“
Vídáte se s rodiči?
„Ano, ale teď jsem se s nimi moc nestýkala, protože jsem se bála, abych je nenakazila. Chodím často na testy a zjišťuji, zda jsem zdravá. Nechtěla bych riskovat, že bych je nakazila.“
Hodně lidí, kteří seděli doma, ztloustlo. Jak jste se Vy udržovala fit?
„Jsem zvyklá na pohyb. Když ho nemám, tak jsem protivná, takže to dělám pro dobro svoje i všech okolo. Cvičila jsem podle internetu a nyní chodím běhat ven.“
Kolik uběhnete?
„Nepočítám to, protože moje sestra běhá maratony a je schopná ráno jít a uběhnout 20 kilometrů. To bych se ve srovnání s ní cítila jako lenoch. Takže si jdu zkrátka zaběhat třeba na půl hodiny.“
Na mnohem delší vzdálenosti se vydáváte letadlem. Je pravda, že létáte do Ameriky za hereckými příležitostmi?
„Ano. Tento rok to ale nešlo. To mi velmi chybí. Nejen kvůli kariéře, ale mám tam blízké kamarády, které jsem dlouho neviděla a asi je ještě dlouho neuvidím. Jsem s nimi v kontaktu, ovšem není to takové, jako když jsem se s nimi potkávala fyzicky.“
S Američany jste i točila. Co jste měla za největší příležitost?
„S americkým štábem jsem loni v létě točila na Islandu film Fanga. Premiéra se ale odsunula, protože nikdo nechce riskovat, že ho v kinech nikdo neuvidí.“
Když se v Americe chcete dostat k filmu, potřebujete agenta. Je těžké ho sehnat?
„Je to těžké, teď mám třetí agentku, protože ta první to přestala dělat, druhá mi moc nesháněla žádnou práci, nedostávala jsem nabídky. Až ta třetí je skvělá.“
Hana Vagnerová: Už pět let si dávám předsevzetí, že se naučím vařit. Adam Balažovič / bpž
Jak se shání agent?
„Je to složitá věc. Můžete poslat sestřih videí, kde jste hráli, chodíte na akce, kterým se říká showcase, kde si připravíte nějakou scénku pro agenty a manažery, nebo se v Americe promítá film, který získá ocenění, a ti agenti si všimnou, že jste třeba zajímavý typ, tak vás osloví, že by vás rádi zastupovali. Studená válka byl skvělý polsko-francouzsko-britský film a dívka, co tam hraje hlavní roli, Joanna Kuligová, je díky němu zastupovaná nejlepší agenturou na světě. Agenta můžete získat všelijak. U mě to bylo tak, že jsem si sbalila kufry a vyrazila jsem do Los Angeles studovat herectví.“
Čím Vás L.A. překvapilo?
„Není tam jedno náměstí, nejsou tam kavárničky a divadélka. Byl to kulturní šok a zjištění, že lidi někde žijí úplně jinak. Proto pro mě to vycestování z České republiky bylo důležité.“
Říká se, že v L.A. je každý druhý herec. Je to pravda?
„Možná každý první. Nasednete do taxíku a řidič vám řekne, že je herec, režisér, fotograf a dává vám vizitku.“
Když tam je tolik herců, co tedy dělat, aby si Vás někdo všiml?
„Je to těžké. Můžete být dobrý a stejně vás tam nemusí nikdo objevit. Dobré je nevsázet všechno na jednu kartu. Když tam někdo přišel s tím, že se z něj stane hvězda, nebo nic, tak ho to sešrotovalo, protože se neplnilo to, co si představoval. Proto je lepší to brát s nadhledem jako zajímavou zkušenost.“
Vy už máte za sebou dost rolí, kterými se můžete pochlubit. Funguje to na tamější režiséry?
„Tam je důležité, aby vás agent posílal na různé castingy a konkurzy. Pak už to záleží na všem možném. Jestli chtějí holku, která vypadá jako já, nebo jestli chtějí holku, která má akcent.“
Pořád máte akcent? Nepodařilo se ho odstranit, když jste tam studovala angličtinu?
„Myslím, že už to je lepší, než to bývalo, ale rozhodně nemám americký akcent. Některé mé kolegyně dokážou mluvit tak, že to není skoro poznat. Když jsem ale točila na tom Islandu, tak si mě ale režisér možná právě kvůli tomu akcentu vybral.“
