21°C
Letos to pro vás musí být hodně zvláštní rok, ne? Třeba v létě nebyly žádné velké koncerty, festivaly… Jak moc vás to po pracovní stránce zasáhlo?
Upřímně? Když to teď zpětně všechno přepočítám, tak vůbec. My jsme hráli mnohem víc, než jsme si na začátku vůbec troufli očekávat. Všichni strašili, jak nebude vůbec nic, konec, tma… Já se ale snažil nepanikařit, neměl jsem tendenci nikde protestovat, stěžovat si, protože ta situace byla stejná pro všechny, muzikanti na tom nebyli o nic hůř než lidi z některých jiných profesí. Tak jsem držel pusu a krok a čekal, jak se to celé vyvine. A vyvinulo se to tak, že jsme hráli dokonce víc než loňské léto. Byly to sice menší koncerty, ale o to příjemnější. Samozřejmě se těším, až se věci vrátí k normálu. Ale do té doby nehodlám věšet hlavu a prostě hraju tak, jak můžu. Tedy s tím, že zdraví je na prvním místě.
Takže žádné proflákané prázdniny?
No to ani omylem. Měl jsem teda jeden volný víkend, což se mi pravda nestalo asi deset let, a hrozně jsem si to užil. S rodinou jsme si koupili elektrokola – čímž se teda moc nechlubím, ale my bydlíme na horách, to nás snad omlouvá (směje se) – a projezdili jsme republiku. Vlastně to bylo fakt moc fajn léto.
Zníte, že jste to všechno bral s ledovým klidem. Vážně jste ani trochu nepanikařil, když ta situace nastala?
Ale tak to víte, že jsem o tom všem hodně přemýšlel, a pořád přemýšlím. Ty první tři týdny v dubnu mě to taky trochu paralyzovalo,
