Jak jste reagoval na zprávu o úmrtí Evy Pilarové?

„Musím říct, že mě to velice zasáhlo. To byla ta sobota, kdy se taky u nás všech lámal přístup k pandemii. A do toho mě zasáhla tahle smutná zpráva. Je pravda, že už jsem měl určité informace od jejího manžela Jana Kolomazníka přes Vojtu Dyka. My jsme si i s Vojtou volali, že bychom Evičku zašli pozdravit, ale bylo nám naznačeno, že se její zdravotní stav výrazně zhoršil a že se s ní budeme loučit. Ale to už potom vzhledem k situaci nešlo.“

Co pro Vás znamenala?

„My jsme ji měli s Vojtou nesmírně rádi. A myslím, že ona měla i hodně ráda nás. Samozřejmě mě mrzí, že už se spolu na pódiu nepotkáme. Vzpomínám na společné chvíle strávené s ní. Byla to naprosto fantastická zpěvačka, nesmírně zajímavá, opravdu výborná, jedna z nejlepších, kterou jsme kdy měli. A zároveň to byla naprosto báječná ženská, která měla neuvěřitelný smysl pro humor. Byla pořád svěží a mladistvá v hlavě. To podle mě také přispělo k tomu, že se dožila takhle vysokého věku. Člověk si hned řekne, že takoví lidi by tady měli být minimálně do sta let. Opravdu mě to velice zasáhlo a je to velmi smutné. Jenže tak už to na světě, bohužel, chodí.“

Čeho jste si na ní nejvíce cenil?

„Ona byla jedna z mála lidí, kteří podepsali Antichartu a po změně režimu se k tomu přihlásili s otevřeným hledím, omluvili se a nesnažili se to skrývat. To se mi na ní líbilo. Říkala, že v té době nebyla odvážná a že se tomu nedokázala postavit. Jsem rád, že jsem jí ještě stačil říct, jak moc byla statečná, když o tom po letech promluvila. Byla to skvělá ženská, opravdu.“

Kdy jste s ní mluvil naposledy?

„Mluvil jsem s ní naposledy telefonicky na podzim. Říkala mi o velkém narozeninovém koncertu, který chystá. Ptal jsem se jí na zdraví a říkala, že je to snad lepší a že se snad dá do příštího podzimu dohromady. Nemohla tušit, že přijdou další zdravotní komplikace, které byly asi úměrné jejímu věku.“

Měl jste na tom koncertě vystoupit?

„Ano. A další věc je to, že jsme spolu plánovali nazpívat duet. Dokonce jsme plánovali, že uděláme věc, kterou dlouho nikdo neudělal – tercet. To znamená, že jsme chtěli písničku, kde bychom zpívali já, Vojta a Eva společně. Mrzí mě, že k tomu nakonec nedošlo. Ale i tak jsem rád za chvíle, které jsem s Evou na pódiu zažil.“

Kdy jste se prvně potkali?

„To bylo v roce 2009. Na trutnovském rockovém festivalu jsme spolu zpívali Tam za vodou v rákosí. Z toho koncertu měla tenkrát trochu bázeň, protože byl rockový, undergroundový a dramaturgicky se to tam jakoby trochu nehodilo. Ovšem umělci jako Petr Spálený nebo Ivan Mládek to tam nakonec vždycky »zbourali«. A Evička z toho vystoupení měla trochu strach, protože nevěděla, jak ji přijme publikum. Fungoval jsem tak trochu jako oslí můstek, protože jsem před ní ještě vystupoval s Monkey Business. A já s ní na úvod zazpíval ten duet, abych ji tam jakoby podpořil. Byl to krásný koncert. Bylo krásný, že nás tenkrát ještě plný sil a svěžesti sledoval pan prezident Václav Havel. A následně mě Eva vyzvala, abych s ní shodou okolností vystoupil na posledních narozeninách Václava Havla. Bylo to několik týdnů před tím, než zemřel... Toho vystoupení si také nesmírně vážím.“

Vzpomenete si na nějakou historku, kterou jste spolu prožili?

„Často jsme spolu řešili naši trému. Ona ji měla taky poměrně velikou jako já. Ale oba jsme se shodli v tom, že z nás spadne, když vlezeme na pódium. Opačně by to bylo horší. Vtipný bylo, když jsme měli aférku se skupinou Neruda v Karlových Varech, kde jsme z okna hotelu vyhodili ven pár věcí jako chuligáni. Mně potom přicházela spousta zpráv a jedna byla od Evy. Psala mi – nic si z toho nedělej, taky jsme byli mladí a řádili jsme, ale my jsme to dělali v Puppu, a tam to bylo dražší!“

Abychom se dostali k současnému dění, dražší to nyní bude mít spousta lidí. Co říkáte na současná opatření vlády kvůli koronaviru?

„Nejdůležitější je myslet na to, že zdraví a životy lidí jsou to nejdůležitější. Měli bychom se pečlivě řídit pokyny státních orgánů, kterým věřím, že vědí, co dělají. Doufám, že to odezní co nejdřív a všichni se co nejdřív uzdraví. To je asi nejdůležitější. Měli bychom poděkovat všem státním orgánům, řidičům, prodavačům, lékařům a zdravotníkům, protože právě ti teď nejvíce riskují. Ti jsou v té první linii. Chtěl bych říct, ať jsme hlavně všichni zdraví a k sobě ohleduplní.“

Jak to vnímáte jako zpěvák? Musel jste jako jiní zrušit spoustu pracovních aktivit.

„Nerad bych to vztahoval jenom na nás jako na umělce. Nikdo to nemohl čekat a holt se s tím nedá nic dělat. Máme dvě malé děti, takže trávím čas doma s rodinou. A ono je s tím práce až nad hlavu, protože mladší dcera Maruška má do toho všeho zánět průdušek. Takže už jsme doma hodně dlouho, i když se ještě vycházet mohlo. Ale musíme to přečkat. Netýká se to jen hudebníků, jsme v té situaci skoro všichni.“

Dotkne se Vás tahle krize finančně?

„Tak samozřejmě nemůžeme hrát. Ale mě se to asi tolik nedotýká. Protože mám samozřejmě nějaké finanční rezervy, jenže máme minimálně dva členy v kapele, kteří nemají nic jiného. Zrušili jsme pět koncertů, ale pokud by to mělo pokračovat až do května, kdy máme velký narozeninový koncert Monkey Business, tak by to mohlo být pro ty moje spoluhráče docela problematické. Já to samozřejmě pocítím taky, ten výpadek příjmů, ale jak říkám, nějakou rezervu mám.“

Jaké máte plány, až to pomine?

„Měli jsme s kapelou jeden zásadní plán. S Romanem Holým pracujeme několik měsíců na nové desce. Dokonce spolupracujeme na dálku s jedním slavným zpěvákem zvučného jména z Velké Británie. Zatím je to v jednání, takže ještě raději neprozradím, o koho se jedná. Abych to nezakřikl. Ale jsme z toho velmi nadšení, protože to vypadá velice nadějně. Chtěli jsme jet k Romanovi do studia a na desce pracovat, ovšem vzhledem k situaci se nescházíme raději ani v menších skupinách. Je však otázkou, jak dlouho tohle všechno potrvá.“

Chtěl jste být zpěvákem odmalička?

„To nejde úplně takhle říct, protože když jsem byl malý, tak jsem chtěl být od generála přes policajta, řidiče tramvaje až po tajného agenta. Pamatuji si, že jednu dobu jsem chtěl být dokonce i počítačovým programátorem, což je velmi úsměvné, protože počítač je můj velký nepřítel. V počítačích se totiž vůbec nevyznám a jsem v tom hodně zastaralý. Ale že bych chtěl být vyloženě zpěvákem, na to si nevzpomínám. Mě spíš bavilo bavit lidi, byl jsem ve třídě často středem pozornosti. A taky jsem si často zpíval, třeba po chodbách. Ovšem že bych si řekl: ,Budu zpěvák a půjdu si za tou ambicí', tak to úplně ne.“

Jak jste se vůbec dostal ke zpěvu?

„Je pravda, že už jako dítě jsem zpíval ve folklorním souboru. K tomu mě hodně vedla maminka. Tam jsem získal první ostruhy, co se týká vystupování před lidmi. Už tenkrát jsem měl dost velkou trému, která mi teda zůstala. V pubertě jsme pak s kamarády zakládali takové ty amatérské kapely. A pak jsem dostal lano přes mého kamaráda a nynějšího spoluhráče, basistu Pavla Mrázka. Přivedl mě na konkurz do Monkey Business a zůstal jsem tam dodnes.“

Máte nějaký kuriózní zážitek s fanoušky?

„Jednou se mi stala taková blbá věc, kdy jsem na jednoho fanouška omylem plivl. Byl jsem nervózní před koncertem, přecházel jsem v šatně jako tygr v kleci a odplivl jsem si z okna, aniž bych se kouknul, jestli tam někdo není. A dole byl kluk! Tak jsem se mu běžel omluvit a myslím, že jsem mu dal volňáska, abych se mu revanšoval. A on se smál a bral to s humorem, jenže mně z toho bylo blbě.“

VIDEO: Matěj Ruppert: Karel Svoboda mi dal dárek za statisíce!

Video
délka: 05:01.56

Matěj Ruppert: Karel Svoboda mi dal dárek za statisíce! Veronika Kuželková, Lukáš Červený

Fotogalerie
48 fotografií