Z reproduktoru zní hlas Waldemara Matušky: „Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku a to se přece nedělá a já vás varuju, tak abyste to věděla, tak já vám vyznám lásku…“

„Waldu jsem měla nejradši. Moc ráda mám od něj i skladbu Tam za vodou v rákosí, kterou nazpíval s Evičkou Pilarovou. Možná i proto, že její autor, skladatel Karel Mareš, bydlel v našem domě a často jsem ho potkávala,“ vzpomíná stoletá dáma, která je už necelé tři roky obyvatelkou Alzheimer Home Zátiší v pražských Kunraticích. „Nejdůležitější je, že jsme tu dobrá parta. Hodné sestry i spolubydlící,“ komentuje zdejší prostředí.

Na svůj věk nevypadá, je svěží, hodně chodí, na otázky reaguje okamžitě, jen se sluchem a zrakem by to prý mohlo být lepší. Zatím se potýká jen s počáteční fází obávané Alzheimerovy choroby, a co bude dál, bere s nadhledem. „Co nadělám, svůj život jsem si užila a byla tu dost dlouho,“ usměje se a prozrazuje svůj recept na dlouhověkost. „Střídmost a pracovitost. Nikdy jsem nekouřila, málo jsem pila alkohol, hodně jsem vždy spala, ale pak hodně pracovala. A také jsem vždycky milovala sport, chodila jsem cvičit a vedla tělovýchovný kroužek pro děti. Sokol, to bylo moje. A kdy jsem odpočívala? Při zahrádkaření.“

Narodila se dva roky po první světové válce, a protože paměť jí dosud dobře slouží, může vzpomínat i na konec první republiky. „Nebylo to lehké žití, ale byla to krásná doba. A elegantní, kdy ještě chlapi chodili v oblecích. Všichni! Na fotbal, na rande, na šichtu do továrny, na úřad…“ Vyučila se krejčovou. „A až do 80. let jsem šila pro celou rodinu,“ říká vitální žena, která má dceru, vnuka, vnučku a několik pravnuků. O manžela přišla před 32 lety, od té doby byla sama. „Babička je stále energická a skvělá. Hodně se o mě celý život starala a mně připadá stále stejná, jako když jsem byl kluk,“ svěřuje se padesátiletý vnuk Petr, který bydlí hned v sousedství Alzheimer Home Zátiší, kde je ubytováno 153 klientů.

Navštěvuje ji denně a seděl vedle ní i během oslavy, kam jí přišla popřát i Yvetta Blanarovičová. Ta zdejší dům pro seniory navštěvuje v rámci studia své role v seriálu Ulice, kde hraje matku Zdenku Procházkovou, která trpí Alzheimerovou chorobou. „Moc příjemná a hezká. Znám ji jako čerta z pohádky. Jsem ráda, že si na mě udělala čas,“ usmívá se paní Eleonora Ballíková, která měla, protože zažila hrůzy v letech 1938 – 1945, celoživotně největší strach z války. „A naopak. Největší radost mi vždy udělalo, že je klid a mír a nemusím se bát.“

Eleonora Ballíková se snaží žít naplno i v centru, kde se o ni starají. „Nejraději má tréninky paměti, dobře si pamatuje čísla, data, města rozřazuje podle krajů. Ráda maluje a jako bývalá švadlena má ráda manuální činnosti, pomáhá například při pečení. Je to velice pozitivní člověk, takhle bych chtěla ve 100 letech také vypadat a žít,“ komentuje vitalitu nejstarší obyvatelky ředitelka Alzheimer Home Zátiší Miluše Horváthová.

Nevadilo vám, že vás jubilantka oslovovala čertíku?

Yvetta: „Vůbec. Je legrační, jak staří i mladí postavu čertíka z Princezny ze mlejna znají, na koncertech si se mnou zpívají Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn… Už jsem si zvykla, že kromě mého jména mne oslovují čertíku, a v poslední době ještě slýchávám: Zdeňko!“

Právě role Zdeňky, která v seriálu Ulice trpí alzheimerem, Vás sem přivedla poprvé?

Yvetta: „Před natáčením jsem mluvila s odborníky na tuhle nemoc ve vinohradské nemocnici, pak jsem přijala pozvání do Zátiší Home. Vyptávala jsem se lékařů, sester a nakonec jsem dnes tady jako gratulant.“

Také vás překvapilo, v jaké kondici ve sto letech oslavenkyně je?

Yvetta: „To ano! Bylo zajímavé poslouchat její ohlédnutí do minulosti. Říkala: Mladí by se měli ptát nás, pamětníků. Protože historie se překrucuje, jak se komu hodí, a my už tady za chvíli nebudeme, abychom řekli pravdu.“

Vy sama to děláte?

Yvetta: „Ptám se mámy na válku, bombardování Maďarska, německou nebo ruskou armádu, 50. léta. Doteď říká: Když chce někdo znárodnit majetek, měl by se hned zavřít do klece a dát na náměstí na hanbu.“

Mnoho lidí má o Alzheimerově nemoci zkreslené představy. Byl to i váš případ?

Yvetta: „Ano. Třeba jsem si myslela, že se jedná o nemoc starých lidí, ale postihuje i čtyřicátníky. A čím mladší člověk je, tím může mít choroba rychlejší průběh.“

Prozradíte, co čeká v Ulici vaši postavu?

Yvetta: „Vstupuje do třetího stadia choroby, kdy často zapomíná, ztrácí kontakt s tím, co se stalo před chvílí, ztrácí orientaci. Já tomu říkám blackouty. Najednou střih a začíná žít v minulosti. Ulici už točím rok a spolu se Zdeňkou se budu touhle nemocí ještě chvíli prokousávat. Když mám denně jednu psychicky náročnou scénu za druhou, nikdy cestou z natáčení nezapomenu ,tam nahoru' poděkovat za zdraví.“

VIDEO: Yvetta Blanarovičová promluvila o alzheimeru: Pravidelně docházím do jejich centra!

Video
délka: 07:01.08

Yvetta Blanarovičová promluvila o alzheimeru: Pravidelně docházím do jejich centra! Markéta Reinischová, Aleš Brunclík

Fotogalerie
62 fotografií