Rok 2019 je za námi, vy jste na jeho konci oslavil sedmdesát…

To je hrozný, co? (směje se)

Vy na ten věk vůbec nevypadáte! Ale jak se jako sedmdesátník cítíte?

Jako patnáctiletej! To tělo si teda občas dělá, co chce, ale hlava se cítí pořád stejně. Bylo by fajn, kdyby se jí i to tělo mohlo přizpůsobit. (směje se) Nedá se nic dělat, je to jenom číslo, člověk o tom nesmí moc přemýšlet. Mýmu tatínkovi je 97 a je bezvadnej, my máme tuhej kořínek v rodině. Moje žena Hanka mi na narozeniny ty číslovky obrátila na 07. Takže se cítím jako takový mladý James Bond. (směje se)

Takže nepociťujete, že by vás osvítila nějaká životní moudrost?

Moudrost? Tak to fakt ne. Jediná moudrost, kterou ctím, je, že by na sebe lidi měli být hodní, hezky se k sobě chovat a snažit se, aby na světě bylo fajn nejen jim, ale i jejich okolí. Kéž by to tak fungovalo. Jinak se ale vážně pořád cítím stejně pitomej jako v těch patnácti. (směje se) Jasně, člověk nabere nějaké zkušenosti…

Jako?

Tak třeba už dneska vím, že je zbytečný se rozčilovat, že za to většina věcí nestojí, nejsou podstatný a je lepší je házet za hlavu. To je docela důležitej poznatek. I když třeba neschopní řidiči, co jezdí jak prasata