„Už je to přes padesát let, ale myslím, že moje první setkání s Kájou proběhlo během natáčení pořadu Vysílá studio A, který režíroval Mirek Vašta. To byl písničkový cyklus, ve kterém jsme se my, pražští zpěváci, potkávali. Tehdy nás totiž nebylo tolik co dnes. Ale byli tam i Dušan Grúň nebo Pavel Novák, kluci ze Slovenska a z Moravy. Tuším, že v rámci tohoto pořadu vznikl i Karlův klip s krávama, slavný Zdvořilý Woody. (smích) Připadalo mi to dobré, dokonce úžasné!“

*Vy jste tehdy byla v angažmá v Divadle Rokoko, že?

„Přesně, a tam vedle mě zpívali Karel Štědrý a Walda Matuška, takže jsem byla ovlivněná spíše tím druhým pěveckým idolem té doby, právě Waldemarem. Přestože byli přátelé, fanynky se tehdy dělily na dva tábory, podle těchto dvou zpěváků.“

*Který z nich se víc líbil vám?

„Já měla úplně jiné starosti, než pokukovat po kolezích nebo je poměřovat. S kolegy to totiž nikdy není to pravé ořechové. Jak se říká, co je v domě, není pro mě.“

*Jaký jeho hit je vaším oblíbeným?

„C´est la vie. Ten hit se mu velmi povedl. Písničku posuzuji podle muziky, a když má ještě zdařilý text, je to o to lepší. A zde se krásně snoubí oboje. Ale měl mnoho krásných písniček.“

*Samozřejmě že ve vašem případě nejde pominout události po roce 1968 a období normalizace. Vy jste se stala symbolem odporu proti režimu a zakázanou zpěvačkou, on se stal tváří socialistické kultury. Mluvili jste spolu někdy o tom?