9°C
"V nedožitých 93 letech v nedělních časných ranních hodinách ve spánku odešla emeritní členka Národního divadla paní Vlasta Chramostová. Čest její památce!" uvedl mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Poslední rozloučení s herečkou přitom proběhne právě v Národním divadle v pondělí 14. října v 11:00.
Podle signatáře Charty 77 si zaslouží Chamostová pohřeb se státními poctai. "Po Standovi (Milotovi, manželovi Chramostové) zemřela dnes i Vlasta Chramostová. Opustila nás nejen skvělá herečka, ale i statečná žena, ke které mě vázalo dlouholeté přátelství datované ještě z dob disentu. Pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to nepochybně právě Vlasta Chramostová," uvedl Rychetský v prohlášení. Ministr kultury Lubomír Zaorálek na to reagoval pro Právo slovy: "To není potřeba navrhovat, to už se připravuje."
Chamostovoá podala strhující výkon v roce 1968 v Herzově psychologickém hororu Spalovač mrtvol. Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1970 ji Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka kuráž a její děti. Na dalších sedmnáct let pro ni zůstaly všechny oficiální scény i média uzavřeny.
Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77 a se svým mužem Stanislavem Milotou se živila výrobou a prodejem lamp. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost.
Chramostová před kamerou debutovala v roce 1949 v budovatelském dramatu Veliká příležitost. Dramaticky náročnější portréty žen, které prokážou morální kvality při těžkých zkouškách za nacistické okupace, vytvořila v roce 1950 ve Fričově Pasti a o pět let později ve Weissově snímku Hra o život. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.
Výstížně napsaný článek.Starala se jen o svou "uměleckou dráhu". Strčte si ty chartisty někam. Samé umělecké nuly.
