*Pane režisére, jak se k vám Chalupáři vůbec dostali?

„Dala mi je redakce zábavy Jindřicha Švehly. Přišli za mnou už s hotovými texty. Tenkrát byla se scénáři velká bída, vše co bylo dobré, maso na kosti, jak já říkám, se zlikvidovalo nebo nedalo ani do výroby. Takže redakce humoru a zábavy dala se Švehlou a autory Františkem Borovičkou a Václavem Vlčkem dohromady takové téma, aby vlastně nebylo o ničem, a byly to jen takové legrácky.“ 

*Proč se tehdy jiné dobré scénáře nerealizovaly?

„To byla taková těžká doba tenkrát… Když na mě přišli s Chalupáři, tak jsem se toho zděsil a vyhýbal se tomu. Bylo to krátce po „bratrské pomoci“ (okupace sovětskými vojsky 21. srpna 1968 – pozn. red.), a předtím jsem dělal věci, s nimiž jsem udělal zkušenost, že je lidé s chutí brali. F. L. Věka, Sňatky z rozumu a podobně. Byla to doba, kdy národ potřeboval vnímat přes obrazovku něco, co ho posílilo a vlilo mu naději do života. Jenže u Chalupářů jsem měl pocit, že je to drobné spotřební zboží. A to myslím doopravdy. Že se o nich budeme bavit v rámci projektu Blesku 40 let s Chalupáři, to bych nikdy nevěřil. Stal se zázrak. Pro mě to byl tehdy opravdu sešup dolů. Předchozí práce pro mě byly totiž velké televizní romány, životní pravda. Bylo to o našem národě, o jeho trápení a nadějích, a z Chalupářů jsem cítil plytké, drobné příběhy z vesnice. Všichni si tam říkali soudruhu… teda všichni ne, my jsme se tomu vyhýbali. Byla to prostě taková tíživá doba, a já měl pocit, že se Chalupáři vyhýbáme tomu, co by lidi doopravdy chtěli slyšet.“

VIDEO: Režisér František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře?

Video
délka: 00:45

Režisér František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře? Petr Macek, Jan Jedlička

*A vyhnuli jste se?

„Tenkrát bylo všechno o držku. Když na to přišla cenzura, tak před kamerou vadil i zapalovač, protože to znamenalo plamen, a mohlo by to připomínat Jana Palacha. Dnes to zní směšně, ale tehdy to bylo myšleno smrtelně vážně a muselo se vystřihávat. V F. L. Věkovi my vystříhali skoro všechno, však to bylo až velezrádné dílo! V tom seriálu šlo o národ, který to má spočítané, vymírá, a žije už jen z venkovských sedláků a vlasteneckých učitelů. Promiňte, že takhle skáču od seriálu k seriálu, ale mířím tím k Chalupářům a tomu, proč mě tak zarazili. Když se vysílali, tak jsem potkal jednoho známého, vysokého činovníka FITESu (Filmový a televizní svaz – pozn.red.) a zároveň člena Ústředního výboru strany. Ne že bych v ní byl, ale znali jsme se z toho svazového konání, a ten mi říkal: Tedy Franto, to jsem od tebe nečekal. Měl pocit, že jsem se dopustil šílené zrady. Že když se na Chalupáře dívá, že je to takové veselé a úlevné, že je všechno v pořádku, a při tom ve skutečnosti bylo všechno ztracené v pytli. Já jsem si to uvědomoval.“

*Takže to bylo vyhnutí úspěšné…

„Tenkrát byli všude soudruhové, i prezident na Hradě byl soudruh! Já byl v tomhle trochu stydlivej, já to moc neříkal. Takže také v Chalupářích se soudruh musel někdy ozvat. Třeba bylo vyloučené, aby přišli zájemci o chalupu, a říkali „pane předsedo“.  Mockrát se to tam ale neobjevilo. Jen párkrát. Když přijel taxikář a něco chtěl, nebo podobně. Jinak tam nebyly žádný úlitby režimu, žádné nadšení ani chvály, a nakonec z toho vylezlo cosi úlevného, což mi právě vyčítal ten soudruh. Že jsem zradil, že je to natočený tak, že je na vesnici dobře, zatímco podle něj bylo zle.“

*Jak by tedy Chalupáři vypadali, kdybyste je mohl natočit pravdivě?

„Vesnické prostředí bylo na prd, samozřejmě, co si budeme říkat. Já měl příbuzenstvo na venkově, tam to bylo taky tuhý. Samý funkcionář. My v Chalupářích měli také funkcionáře, Větrovce, ale ona s ním byla sranda. Oni se totiž ti normální lidé nenechají zdecimovat, takže natáčení nebylo navzdory době zdecimované, což byla záchrana. Nakonec se stal zázrak. Tenkrát jsem si ale víc vážil věcí pravdivých, které národ sledoval. Když se vysílal F. L. Věk, tak byly vyprázdněné ulice a lidi to zajímalo, protože to byl symbol existence a jejich nadějí.“

*Jaké bylo natáčení? Ovlivnila jej doba a nálada ve společnosti?

„Jeden filmovací den Chalupářů připadl na 21. srpna. A všichni herci dostali chuť… měli sucho v ústech. Jenže tenkrát byly všechny hospody zavřené. Musely, protože byl strach, že to dá lidem příležitost se sejít ve veřejném lokále a že by mohla vzniknout nepřístojná atmosféra. A když jsem viděl ty hochy, teda hochy, kamarády jako byli Sovák, Menšík, Zázvorková a další, kteří mě lákali, ať s nimi někam zajdu… Věděl jsem, že to je o držku. Poněvadž jak se takhle korporativně půjde do hospody a dáme si sklenku, že by to mohlo udělat průser. Tak jsem z nouze navrhl, že zastavíme u mě na chalupě na Sázavě, celá ta parta, páč jsme jeli přes. Nepředloženě jsem je pozval, samozřejmě jsem musel něco nabídnout. Moje žena chudák byla zrovna v Praze, kde jí dělali něco se zubama, něco nepříjemného, a vrátila se, a tam to zrovna žilo. Strašný. Žena to dodnes těžce nese. Bylo veselo, ne že by to bylo protistátní, ale bylo to veselé. A stejně tak v Chalupářích lidé neplakali, že jsme porobený národ. Možná do nich cosi problesklo. Že to nebyl debakl, vzdání se života, nálady a optimismu. To v lidech zůstalo, a v nás a v hercích taky. Něco z toho právě do Chalupářů proniklo. Nebyli jsme podělaný, jako národ a lidi. Furt byla sranda, a ať bylo sebehůř, bylo dobře.“     

Sovák a Kemr? Divili se, že mají být ve dvojici! 

*Klíčem k úspěchu tedy byli herci?

„Naštěstí se to podařilo skvěle obsadit. Klika byla, že herci byli tak pestří a hlavně dobří, komedianti, že to bylo únosné. Neměli jsme před kamerou pocit trapnosti, i když nějaké soudruhování a starosti budování socialistického zemědělství tam byly… ale udělali jsme to lehké, člověčí. Ti lidi točili navzdory době, měli smysl pro srandu.“

*Scenáristé prý chtěli do hlavní role Jaroslava Marvana nebo Josefa Pivce, je to pravda?

„Vhodný představitel se samozřejmě vždycky hledá, ale já hned pomyslel na Sováka. Ale když jsem Sovákovi řekl, že jeho partner bude Kemr, tak se zarazil a podivil. Kemr byl pro něj pochopitelně jinej typ herectví, dramatickej, hlubokej herec, zatímco Sovák byl komediální. (Oba herci už spolu měli zkušenost ze seriálu Eliška a její rod – pozn.red.) Já jsem si říkal, že to něco hodí, a jak se nakonec ukázalo, hodilo. Kemr byl ten upřímný poctivec, a Sovák opak. To už vím dávno, že když se točí komedie, a oba dělají srandu, tak je to smutný.

*Josefa Kemra se vám prý pokoušeli rozmluvit…

„Toho mi ale nikdo nerozmluvil! Takových nápadů a rozmlouvání bylo, ale o Kemrovi jsem nepochyboval. Naštěstí to nebyl nijak závažně hlídaný seriál, jako třeba Gottwald, tam by asi tlačili víc na obsazení.“

VIDEO: Maciuchová o Chalupářích: Jak vzpomíná na legendární seriál?

Video
délka: 00:19

Maciuchová o Chalupářích: Jak vzpomíná na legendární seriál? Petr Macek

*Jaká byla chemie mezi oběma pány, když byli tak diametrálně odlišní?

„Cítili, že jsou oba dobří. Nejhorší je, když jsou dva velcí srandisti vedle sebe. Jednou mi Pivec vyprávěl, jak narazil u Wericha, když začínal v divadle u Vlasty Buriana. Spletl text, lidi řvali smíchy, a když vylezl z jeviště, tak mu Werich řekl, že na srandu je tam on. Takže dát vedle sebe dva komiky, kteří se trumfují, je špatně. Každý musí být osobitý, jedinečný. A hlavně to musí být přirozené, pravdivé. Jak začne někdo tlačit na pilu… To si mohl dovolit Vlasta Burian. Ale kdyby byly dva Burianové vedle sebe, tak by to přestalo fungovat.  Takže oba byli profíci. A oba pravdiví. To pak nemůže nastat, že to nebude fungovat. Když jsou oba osobnosti, každá jiná, tak se to nemůže stát.“

*A co další role, musel jste někoho do seriálu přemlouvat?

„Všichni, které jsme oslovili, přijali. Já měl vůbec v životě kliku na obsazování. Většinou jsme se dohodli, nebyl jsem typ režiséra, který by byl náročný časově. Když měl někdo ještě nějaký další závazek, tak jsem vždycky řekl: Neboj, to dáme dohromady, a dal jsem to dohromady. Nepáral jsem se s tím. Nepotřeboval jsem, aby si dělali rok volna. Byl jsem zvyklý pracovat svižně, a když něco nešlo, tak jsem to přeonačil, aby to šlo. Takže všichni věděli, že se mnou to jde rychle. A také věděli, že všechno, co jsem natočil, že nebyly průsery, takže si říkali, že i v té blbé době, kdy není co dělat, mají jistotu, že je natlačím do nějakého ideového debaklu. Všichni jsme o sobě věděli, co jsme kdo zač. A věděli, že budou mít rychlou, pohodovou práci.“   

*Třetí hvězdou Chalupářů byla Jiřina Bohdalová, ta nechyběla ve většině vašich seriálů.

„Prvně jsem Jiřinu viděl, když jsem ještě asistoval Ivovi Paukertovi, režisérovi, mému spolužákovi, který točil svůj studentský film. Byla to taková obyčejná holka, bylo to na Jungmanově náměstí před filmovým klubem, stál tam kiosek, a ona tam jedla buřta, ale takovým způsobem, že se na něj nedá zapomenout. Olizovala hořčici z papíru. Takhle si ji pamatuji a vidím dodnes. Bezvadná, přímá ženská, herečka a komička s ohromným nadáním.“

Schmitzera doporučil táta Sovák 

*Hodně v souvislosti s Chalupáři mluví o hereckých improvizacích, které scénáři dodaly jiskru… Improvizovalo se hodně?

„Ne, jelo se podle scénáře. Ono jít točit, a nevědět co, to bysme nikdy nedali dohromady. Musí to mít řád. Ale Sovák nebyl recitátor, který by recitoval tak, jak je napsáno. Kemr byl přesný. Scénář se pochopitelně dodržoval, ale tak, že všichni byli pravdivý. Láďa Menšík také dodržoval scénář, ale na druhou stranu nikdy neřekl tu samou větu dvakrát stejně. Protože se styděl opakovat. To je, jako bych vám řekl vtip, kterému se zasmějete, ale když vám ho řeknu podruhé, potřetí, tak už nereagujete, a já to budu cítit. Takže se drželi scénáře, ale přitom byli bezprostřední.“  

*Jak se takovéhle scény, kdy nevíte, co toho či onoho herce za chvíli napadne, režíruji?

„Byla scéna, kdy jsou na zábavě, a tam jsem ani nemusel zastavovat kameru. Tu jsem jel na dvě kamery, celých 300 metrů filmu skrz. Nic jsem nezastavoval, naopak to dostalo špurny. Lidi mohli hrát volně živě, a nikdy nebyli trapný. Když se pořád zastavuje, opakuje, tak si pak většinou dává každý záležet, a tím to ztratí tu přirozenost a pravdivost. Nebyli sešněrovaní, byli člověčí, nebyli falešní.“

*Je to stejné, jako když se režírují děti, kterých bylo v seriálu požehnaně?

„Tam hrál i můj syn, a jeho kamarád. Člověk děti nesmí znásilňovat, pak jsou přirozené. To je také výhoda natáčení na dvě kamery. Když jsem věděl, že dítě hraje blbě, tak jsem střihnul na Sováka nebo na Kemra, a nemuselo se opakovat.“

VIDEO: Zemřela Gabriela Vránová (†78): Jak vzpomínala na Menšíka? Pil všechno, co teklo!

Video
délka: 00:41

Zemřela Gabriela Vránová (†78): Jak vzpomínala na Menšíka? Pil všechno, co teklo! Petr Macek, Petr Soukup

*Pan Sovák byl známý jako bonviván, projevoval se tak i na natáčení?

„Vím, s kým dělám, a koho obsazuji. Já jsem se byl schopen přizpůsobit. Když vidím, že je Sovák v náladě, tak to natočím, jako že je v náladě. Točil jsem s ním seriál Byl jednou jeden dům, kde hrál Sovák uhlíře. A točila se scéna, kdy Karel Höger dává protipožární školení, a Sovák byl úplně mimo. Nevěděl, kde je. Já říkám: Výborně, a natočili jsme to tak. Sovák tam jen seděl, Höger nebyl tak blbej a viděl, že je tam opilý Sovák, tak na něj jen vždycky kouknul, ale Sovák tam jen brumlal, ani nevěděl, co dělá. Ale já to tak jel. Tyhle bezprostřední životní situace vítám, naopak mám radost, když se objeví.

*V Chalupářích hrál i se svým synem Jiřím Schmitzerem, jak k tomu došlo?

„Sovák byl ten, který ho doporučil. A já souhlasil. Ale nikdo nedával nikomu najevo, že je tam z protekce. Oba dva jsou, tedy byli profíci. Většinou každý někoho někomu doporučí, tak to prostě chodí a je to normální. Naopak je dobře, když se herci znají, rozumějí si a člověk na to musí slyšet. Jsou typy režisérů, kteří mají svoji představu, a nesleví z ní. Já slevuji furt. A někdy se mi to i vyplatilo.“

*Pamatujete si, kolik vlastně seriál stál? Jaký měl rozpočet?

Tenkrát bylo všechno mnohonásobně levnější, ale nějaký milion to hodilo. Rozpočet si už přesně nepamatuji. Vím, že co stálo milion tenkrát, dnes by stálo deset.“

Fotogalerie
36 fotografií