*Mahuleno, kolik vám bylo, když se Chalupáři točili?

„Chalupáři byla moje první zkušenost s kamerou. Ještě jsem ani nechodila do první třídy, takže mi mohlo být nějakých šest let…“

*Jak jste se k natáčení dostala?

„Přes televizní reklamy. Moje maminka byla krásná žena, dělala modelku a neměla pro mě hlídání, takže mě tahala všude s sebou. Tím si mě všimli fotografové a pak i režiséři, že se nestydím mluvit a jsem fotogenická.“

*Pamatujete se na konkurz na Chalupáře?

„Když si mě pan režisér Filip vybíral, tak si to moc nepamatuju, byla jsem malinká. Vím, že něco bylo, ale spíš to bylo o tom, jak se točím ke kameře, jestli jsem průrazná, výbojná. Moc si to nevybavuji. Teď jsem se nedávno potkala s panem režisérem Filipem, a ten si ale dobře vybavuje mě, protože jsme mu na každém natáčení udělala nějaký průšvih. V Chalupářích jsem mu spadla pod auto, na Bohoušově synovi, který se točil těsně potom, jsem si roztrhla hlavu, a při Pra Pra Pra jsem mu otěhotněla.“

*Komu jste spadla pod auto?!

„Točila se scéna s panem Řandou, který jako bohatý Američan přijíždí mercedesem na svatbu, a děti se k němu sbíhají shora po takové betonové cestě. A já jsem byla vždycky soutěživá, chtěla jsem mezi těmi asi deseti dětmi běžet jako první, a přestože to pan režisér nechtěl, všechny kluky jsem předběhla, uklouzla nohou po štěrku a zajela rovnou pod to přijíždějící auto. Když jsem se probrala, viděla jsem nad sebou spodek auta. Z leknutí jsem plakala, nic jiného mi nebylo, ale pana Řandu museli odvézt do nemocnice. Udělalo se mu špatně z představy, že mi mohl něco udělat.“

VIDEO: Výročí smrti Jiřího Sováka: Jak Bohdalová vzpomíná na slavnou scénu?

Video
délka: 01:06.62

Výročí smrti Jiřího Sováka: Jak Bohdalová vzpomíná na slavnou scénu? Petr Macek, Petr Soukup

*Bavilo vás jako dítě stát před kamerou? Prožívala jste to nějak?

„Když jsem poprvé točila, tak jsem si vůbec neuvědomovala, že dělám něco výjimečného. Uvědomovat jsem si to začala až mnohem později, třeba okolo dvanáctého, třináctého roku. Chalupáři pro mě tehdy byla zábava, děcka, kamarádi, natáčení u rybníka, prostě řádění. Navíc to bylo na vesnici, a já jinak žila v Praze, byla jsem městské dítě. Takže výjimečnost profese jsem si neuvědomovala, natožpak to, že se vedle mě pohybují bardi jako pan Sovák, pan Kemr, paní Bohdalová, pan Hlinomaz… A je to dobře, asi bych se před nimi styděla, kdybych to vnímala.“

*Jak se k dětem na place chovali profesionální herci? Nevadili jste jim?

„Třeba pana Sováka jsem se bála, působil na mě strašně autoritativně a třeba bych za ním rozhodně neběžela sednout si na klín. Od jedné herečky, už nevím, která to byla, tak ta mi dávala svoje jídlo, protože jsem byla děsně žravá. Takže od nich byly bonbóny a porce navíc. Hrozně hodný byl pan Hlinomaz. A úplně nejvíc pro mě byl pan Lackovič, na něj jsem úplně zírala, hrál tatínka mého kamaráda Pišty, a já nechápala, že jsou to herci, brala jsem je jako rodinu. A samozřejmě Luba Skořepová, která na mě působila absolutně mysticky. Říkala jsem si, že až budu velká, že bych chtěla vypadat jako tahle paní.“   

*Setkala jste se s někým z nich na pozdějších projektech? Pamatovali si vás?

„Měla jsem možnost potkat pana Kemra, a ten ve mně respekt budil pořád. On měl rád své soukromí, klid, a já měla pocit, že bych mu měla jít z cesty a dopřát soukromí. Točili jsme spolu film Golet v údolí, chtěla jsem za ním jít a říci mu: Vzpomínáte, já jsem ten prcek z Chalupářů, ale netroufla jsem si. Nechtěla jsem, aby měl pocit, že ho obtěžuji. Možná nevypadám, ale jsem dost plachá a stydlivá, co se týče autorit ne moc silná v kramflecích. A setkala jsem se s paní Bohdalovou, která mě ohromně překvapila. Bála jsem se ji, všichni mě upozorňovali, že je velká perfekcionistka, že musím být připravená, jinak mě rozcupuje… A ona se na mě od prvního natáčecího dne smála, chválila mě, že jsem šikovná a v pohodě. Takže jsme si oddechla a měla jsem radost.“

*Nepletli vás svými improvizacemi?

„Naopak! Vzpomínám si, jak v nějaké scéně nesu mísu jitrnic a zastaví mě paní Bohdalová. A já si nemohla vzpomenout na slovo řezník, měla jsem úplný okno, tak jsem plácala něco o masířovi, a ona mě z toho báječně vytáhla. Umí prostě improvizovat. My se jako děti doma s rodiči učily text, a pak jsme ho kazily, protože jsme prostě byly děti. Herecké ikony mají také scénář, ale dokážou ho obohatit svou prací, tím darem, který mají. Já dnes hraju divadlo už třicet let, mám ráda improvizování, ale musí to být jen tak „posolené“. Nemám ráda, když je to takzvaná „cochcárna“, kdy si každý říká, co chce. Ale pokud má herec vnitřní pokoru a inteligenci, tak si improvizaci může dovolit. Což se v téhle sestavě samozřejmě mohlo.“ 

VIDEO: Našli jsme Pištu z Chalupářů! Jak dnes vypadá a co dělá?

Video
délka: 01:53.77

Našli jsme Pištu z Chalupářů! Jak dnes vypadá a co dělá? Petr Macek, Jan Jedlička

*Nenechalo ve vás stopu, že jste v seriálu byla za zlodějku?

 „Věděla jsem, že kradu jenom jako. Jakmile se vypnula kamera, tak jsem na to zapomněla. Těšila jsem se, co bude k jídlu, protože tam hrozně dobře vařili, a že si večer budu hrát s dětmi, že spíme na hotelu, a ne doma. Bylo to jako na výletě. Bylo to dobrodružství!“

*Pamatujete si, kolik jste si natáčením jako dítě vydělala?

„Tenkrát to vůbec nebylo o penězích, ty mi máma začala dávat až někdy v patnácti, šestnácti letech. Vždycky mi to na poště zkasírovala! Myslím, že děti, které nevystudovaly konzervatoř, měly 60 Kč za den, a ty, které studovaly, měly 110. Vím, že za Chalupáře jsem si vydělala na stan. Malý, kam se vejdou dva. Dva zamilovaní.“

Fotogalerie
17 fotografií