Jakožto mluvčí vlády asi nemáte klasickou osmihodinovou pracovní dobu...

To rozhodně ne. Jsou to brzká rána, pozdní večery, víkendy… Trávím tady hodně času, ale naštěstí mě to vážně baví a doma se to i beze mě zvládá.

Vážně? Děti máte přece jen pořád docela malé.

Synovi je třináct a dceři deset let, to je věk, kdy hlavně potřebují taxikáře – odvézt do školy, ze školy na kroužky, domů… Taky zaplatit, co je potřeba a samozřejmě najíst. Tím, že mají docela dost aktivit, vrací se domů běžně okolo páté, šesté, takže je zas o tolik neokrádám. A rozváží je manžel anebo mí rodiče, to je vyřešené. Myslím, že tu změnu režimu děti nijak zvlášť nepocítily.

Takže už vám nevolávají do práce?

Tak to pořád ano, několikrát denně. Syn už to relativně pochopil, ale dcera je opravdu hodně vytrvalá. Odpověď ‚teď nemůžu mluvit‘ pro ni prostě není odpověď. Ona volá, dokud se nedovolá. To ale není dáno tím, že by to nechápala, to je spíš tím, že zdědila nějaký »defektní« gen po tatínkovi. (směje se)

Jak to zvládá váš manžel? Působí na mě jako hodně dominantní muž a teď byl pasován do role…

…hospodyňky. (směje se) Máte pravdu, je dominantní, a to na všech frontách, i v domácnosti. Ale tak aspoň má možnost vyzkoušet si to z druhé strany. Zatím si zvyká, stoprocentní to ještě není, protože rodinnou dispečerku jsem vždycky dělala já. Věděla jsem, kdy a kde mají děti být, co potřebují mít s sebou, a tak. O tomhle on neměl ani ponětí… A že těch mimoškolních aktivit je. No tak teď prostě občas na něco zapomene, odveze tam dítě pozdě nebo vůbec. Naštěstí se zatím nestalo, že by to dítě zapomněl přivézt domů. Takže si myslím, že beznadějné to není…

Říkala jste, že vás manžel podpořil, když jste tuhle pracovní nabídku dostala. Opravdu? Vždyť mu muselo být jasné, co to pro něj bude znamenat.

Já myslím, že mu to tenkrát naplno nedocházelo. A taky se trochu domnívám, že počítal s tím, že se budu z práce ulejvat, jak to jen půjde. A ono ne. Dost ho překvapilo, že to beru tak vážně. Ale jinak ano, podpořil mě, protože ví, že v sedmačtyřiceti život nekončí a že tohle byla možnost něco znovu začít, něco nového se naučit. Byla to nabídka, která se neodmítá.

Takže jste tu nabídku vůbec nezvažovala?

Zvažovala jsem ji z jednoho jediného důvodu, a to proto, že jsem rok moderovala na České televizi pořad Sama doma, což pro mě byla srdcovka. Dlouho jsem po tom pořadu toužila, byla jsem šťastná, když mě po absolvovaném konkurzu vybrali. Navíc jsem k sobě dostala skvělou kolegyni, Veroniku Bohuslavovou. No, a když se ty věci postupně zajely, vyladily a všechno si to tak nějak sedlo, musela jsem jim říct, že odcházím. Bylo mi z toho tenkrát hodně smutno, potkala jsem tam neuvěřitelně báječné lidi a dodnes na ně vzpomínám. Ale vysílala jsem jen jednou za čtrnáct dní, ta frekvence prostě nebyla taková, jakou bych potřebovala. Chtěla jsem opět pracovat naplno.

VIDEO: Jana Adamcová: Syn bude režisér po tátovi! A dcera je nová Bohdalka!

Video
délka: 03:06

Jana Adamcová: Syn bude režisér po tátovi! A dcera je nová Bohdalka! David Turek, Petr Soukup

Fotogalerie
35 fotografií