8°C
Romane, blíží se Valentýn. Co pro Vás tento svátek znamená?
Roman: Já to beru trošku jinak, protože jsem na světě delší dobu než třeba moje Petra, takže si pamatuju na časy, kdy žádný Valentýn nebyl.
Petra: Cože? To nebylo?
Roman: Ne, slavilo se jen MDŽ. Svátek žen, který spočíval v tom, že ženy dostaly v práci karafiát a bonboniéru. Pak ale přišla revoluce, s ní i Valentýn, a já jako mladý člověk, vyhraňující se proti všem klišé, jsem to bral jako typicky americkou záležitost, která u nás nemá žádnou tradici či hodnotu. Až později jsem si svátek zamilovaných oblíbil a dnes už ho mám opravdu moc rád.
Jak se to projevuje?
Roman: My si říkáme takřka denně, že se máme rádi. V tento den si ale člověk více než kdy jindy uvědomí, že mít vedle sebe milovaného člověka je obrovský dar.
Jak prožíváte Valentýna Vy, Petro?
Petra: Já díkybohu nezažila karafiátové MDŽ, takže jsem se do valentýnských oslav už vlastně narodila. Na svátku zamilovaných je fajn, že si na sebe najdeme speciální čas.
Na vás je patrné, že jste opravdu zamilovaní. Co pro vás znamená láska?
Petra: Pro mě je to to úplně nejvíc, co na světě může být, a všichni by se měli o svou lásku starat.
Roman: Já s tím naprosto souhlasím. Láska stojí podle mě úplně za vším, ať už to je přátelství, vztahy, práce. Zkuste dělat práci, aniž byste ji milovali. Buďto se zblázníte, nebo budete pořád na něco nadávat. Takže láska je pro mě nejzákladnější cit a ta nejvyšší pozice na hodnotovém žebříčku. Navíc, já už mám děti, což je další nádherný rozměr lásky.
Jak by podle Vás měl vypadat ideální Valentýn?
Roman: Asi tak, jak by měl vypadat každý den lidí, kteří se mají rádi a prožívají vše spolu. Možná by tam mohl být nějaký speciální okamžik, tak jako to děláme my. Vždy se dá něco hezkého naplánovat, ať už večeře nebo například divadlo. Radost určitě udělají také dárky, které si ten druhý může uchovat.
Jak jste se seznámili? Byla to láska na první pohled?
Roman: Vůbec.
Petra: My jsme to měli docela vtipné. Potkali jsme se při práci na muzikálu Mamma Mia a o rok později se dali dohromady jako partneři.
Roman: Mě Petra tehdy vůbec neznala. I když je z Brna, kde jsem několik let hrál, tak vůbec nevěděla, kdo jsem.
Petra: Já to mám každý den na talíři. No tak ale buď rád, sis mě musel vybojovat!
Roman: Ale abychom se vrátili k seznamování. To proběhlo v jedné karlínské restauraci, před zkoušením muzikálu Mamma Mia, kde jsem měl hrát otce Petry. Říkám si, že budu vtipný a rozloučím se slovy: „Tak pá, dcerunko“. Nakonec to zas tak vtipné nebylo…
Petra: No, mně to přišlo spíš divné. Navíc jsi působil dost namyšleně.
Roman: Ale to já jsem.
Petra: Později se ukázalo, že je s tebou hrozná legrace a jsi vlastně super.
Takže při muzikálu Mamma Mia jiskra nepřeskočila?
Roman: Na to nebyl čas. Zkoušeli jsme, hráli jsme, pak to všechno skončilo, začali letní prázdniny a já natáčel Decibely lásky. Ty se shodou náhod točily v Plzni, kde měla Petra stálé angažmá.
A tam jste se tedy spolu znovu potkali?
Roman: Ano. V jedné ze scén jsem seděl v kabrioletu, objížděl její byt a všiml si, že na jedné zahrádce sedí Petra s kolegy. Jak se scéna dotočila, šel jsem si za nimi přisednout. Nakonec jsme tam skončili úplně sami a já zjistil, že je mi její přítomnost velmi příjemná. Při další návštěvě Plzně jsem Petře zavolal, začal se s ní scházet a takhle to celé v roce 2015 vzniklo.
Petro, jak vycházíte s Romanovými dětmi?
Petra: Děti mají stejnou povahu jako Roman, jsou milé a hodné. Bývají u nás velmi často. Vybudovali jsme si spolu krásný vztah.
Roman: Je jim s námi dobře, aspoň v to doufám. Cítí, že se máme s Petrou rádi.
Romane, máte nějaká kritéria, podle kterých si vybíráte partnerku?
Roman: Teď už to vlastně neřeším. Možná, když jsem byl mladší, tak jsem snil o určitých typech žen. Teď už vím, že nějaké škatulky jsou úplně k ničemu. Já hledal spíš nějaké souznění nebo společné hodnoty. Samozřejmě, když žena vypadá jako Petra, je krásná, oduševnělá a inteligentní, tak je to příjemný bonus.
Petro, vy jste v dřívějších rozhovorech říkala, že svatba pro Vás není důležitá, nezměnilo se něco?
Petra: Já to vnímám z jiného pohledu. Mám obrovskou rodinu a hodně z nás nemá mezi sebou manželské pouto. Přesto jim to funguje velmi dobře. To ale neznamená, že bych se nechtěla vdávat!
Roman: My jsme o svatbě mluvili a já z našeho rozhovoru vycítil, že by mi Petra asi řekla ano. A jelikož já byl opravdu vnitřně přesvědčený, že bych to udělat chtěl, tak jsem se vyjádřil. I nějaká slzička dojetí ukápla. Naštěstí řekla ano, dokonce několikrát.
Petra: Protože jsem byla dojatá, překvapená a nadšená! Tak jsme si pak chvilku spolu poplakali. Samozřejmě štěstím.
A už můžete prozradit bližší detaily? Kde se budete vdávat?
Roman: My si řekli, že chceme začátek roku ještě prožít v klidu, takže bližší informace z nás asi nedostanete. Slíbit snad jen můžeme, že to bude někdy v létě, až bude teplo.
Petra: Já bych si to hlavně chtěla užít. Aby to bylo bez nervů, po boku našich nejbližších.
Máte nějaké svoje místo, které máte rádi? Jak Vás vlastně Roman požádal o ruku?
Petra: Moc rádi chodíme na Žižkovskou věž. Na ní mě Roman požádal.
Roman: Tam je moc hezká restaurace a jedno apartmá, které se dá pronajmout. No, a když měla Petra narozeniny, tak jsem apartmá objednal a připravil překvapení.
Petra: On mi totiž Roman řekl, že pojedeme na výlet. Přišel s tím, že mi k narozeninám koupil tandemový seskok, což není úplně dárek, který bych ocenila, protože se bojím výšek. Každopádně mě od rána honil, ať se co nejrychleji sbalím, jaká je paráda, že svítí sluníčko a že to bude super zážitek.
Roman: Šlo o překvapení, tak jsem trošku hrál.
Petra: Před domem stála limuzína s potiskem věže, což nutně nemuselo nic znamenat, protože tam rádi chodíme na oběd. V první chvíli mě napadlo, že se tam asi jen zastavíme na jídlo. Naštěstí jsme ale měli objednané ono zmíněné apartmá.
A jak se Roman vyslovil?
Petra: Hned po jídle jsme měli domluvenou masáž. Po ní byla v apartmánu připravená večeře, o které jsem si myslela, že je narozeninová.
Roman: Ale nebyla. Petře jsem nejprve dal dárek k narozeninám. Byla už z něj celá dojatá. Říkala, jak jsem hodný, že jsem pro ni připravil takový krásný den. A že teď už můžeme dělat jen to, co chci já. No a já tedy udělal to, co jsem chtěl a vytáhl krabičku s prstýnkem.
Petra: Bylo to opravdu moc hezké. Asi půl hodiny jsme brečeli a vyznávali si lásku.
Máte i nějaké symboly vaší lásky? Něco, co si schováváte?
Petra: Já si všechno schovávám. Třeba z 29. narozenin, kdy mi Roman dal 29 dárků. Byly to různé maličkosti, například bonboniéra od Milky ve tvaru srdce. První přáníčko od Romana mám pořád u sebe, a když je chvilka, tak se na něj podívám a zlepší mi náladu.
Roman: Máme foťák, ze kterého rovnou vyjíždí fotky, takže ten bereme všude s sebou a pak si z nich děláme alba.
Máte i svůj lovesong?
Roman: Samozřejmě. Shodou náhod hrál i při žádosti o ruku poté, co jsem jej decentně pustil na svém telefonu. Je to Power of Love od Frankie Goes to Hollywood. Kýč, ale máme na něj spoustu krásných vzpomínek.
