Proč jste musel na operaci?
„Chřipkový virus mi rozežral a zničil srdeční chlopeň. Původně si můj doktor myslel, že mám zápal plic, ale pak se ukázalo, že jde o něco mnohem horšího, a v květnu jsem musel na operaci.“

Nebál jste se?
„Když mě převezli do IKEM a řekli mi, že mě budou operovat, tak jsem se regulérně pos*al strachy. Zavolal jsem své bývalé ženě Kláře, že bych rád ještě viděl naše děti, desetiletého Antonína a sedmiletého Jana, a přijeli za mnou až z  Benešova. Dorazili asi čtvrt hodiny předtím, než mě odváželi na sál.“

To je muselo vyděsit, když jste se s nimi loučil…
„Snažil jsem se to brát statečně. Mladší syn nevěděl, co si o tom má myslet, starší si uvědomoval, že mě nečeká jenom nějaká maličkost, ale největší strach v očích měla exmanželka Klára.“

Takže jí na vás pořád záleží?
„Ano. To, že se nám rozpadlo manželství, považuji za svou životní prohru, ale vycházíme si vstříc.“

Lepší než na sebe nadávat…
„Přesně tak. Jak se říká: Pomlouvám-li svoji partnerku, pomlouvám sám sebe, protože já jsem si ji vybral. Samozřejmě jsme si schopni vjet do vlasů a pohádat se kvůli ledasčemu, ale domnívám se, že na důležitých věcech se dokážeme dohodnout.“

Vy jste se vzali roku 2008 a rozvedli se v roce 2016. Myslíte si, že byste se k sobě ještě mohli vrátit?
„Máme přátele, kteří se k sobě vrátili po osmi letech odluky, takže nikdy neříkej nikdy.“

Každopádně o vás měla v nemocnici strach. Jak to probíhalo dál, když za vámi přijeli?
„V sobotu ve tři čtvrtě na dvě jsem se s nimi rozloučil. Ten den jsem měl stát na jevišti, ale místo toho jsem už ve dvě hodiny ležel na operačním sále. Kolem půl osmé v neděli za mnou znovu přijeli žena a synové a já jsem je přivítal s úsměvem na tváři sedící v křesle, ale byl jsem plný hadiček a hodně bledý.“

Cítil jste po operaci nějakou bolest?
„Asi by to normálně bolelo. Doktoři mi totiž nějakou flexou rozřízli hrudní koš a vypáčili mi ho do nepřirozené polohy. Měl jsem však v sobě různé léky proti bolesti, takže si nevzpomínám, že bych nějak extra trpěl.“

Už jste zkoušel srdce nějak zatížit?
„V prosinci jsem byl se syny a exmanželkou lyžovat v Rakousku a tam jsem si ověřil, že jsem na tom stále zdravotně špatně.“

Jak to?
„Srdce pracuje skvěle, lépe než předtím, ale ochably mi svaly. Doktor mi říkal, že to byla operace, která se dá přirovnat k  výstupu na Mount Everest a zpátky. A druhá věc je, že mám stále narušenou imunitu. Paní doktorka mi doporučila, abych se vyhnul velkému shromáždění lidí, kde bych mohl něco chytit. Naposledy jsem byl v nemocnici před dvěma měsíci.“

Co vám bylo?
„Dva měsíce po operaci jsem chytil banální rotavirus, který se projevuje křečí v žaludku, průjmy, oslabením. Normálně by člověk dostal léky a šel by se vyležet, já jsem byl opět hospitalizovaný. Šoupli mě na infekční oddělení do nemocnice. Mám léky na zklidnění činnosti srdce, protože údajně, když se do tohoto svalu jednou řízne, má poté tendenci rozběhnout se jako dostihový kůň.“

Takže teď se o své zdraví staráte více?
„Moje zkušenost se srdcem je pekelně drahá, a nejenom pro zdravotnictví, které do mě muselo investovat, ale i pro mě, protože jsem na čtyři měsíce byl vyřazený z pracovní činnosti.“

Mluvil jste o synech. Jak často se s nimi vídáte?
„My to máme udělané tak, že jedu minimálně jeden den v týdnu za manželkou a dělám tam tatínka. Převážím je z kroužku na kroužek, chystám večeři, pak tam přespím a ráno je vezu do školy. Soud nám sice předepsal, kdy mám a můžu mít děti, ale nedodržujeme to. Spíše vše přizpůsobujeme tomu, jak se to hodí nám, protože Klára to také nemá jednoduché. Je sama v baráku se dvěma kluky a občas si musí taky odpočinout.“

Má partnera?
„To nevím, ale minimálně si ho zatím nenastěhovala domů.“

A co vy? Jste zadaný?
„Ne, nemám vážný ani nevážný vztah, protože po té svojí srdeční příhodě se srdečním záležitostem zatím vyhýbám.“

Vaší srdeční záležitostí je ale i herectví. Zastavují vás lidi, abyste říkal hlášky ze Sněženek a machrů, což byla vaše první a nejslavnější role?
„Záleží na míře alkoholu. Někdy po mně chtějí, abych na někoho zařval: Dřepkins! a dělal dřep. Tak říkám, že jsem tak starej, že bych se nemusel narovnat.“

Nevadí vám, že vás neustále spojují s rolí Vikiho Cabadaje?
„Jednou jsem se bavil s Radoslavem Brzobohatým, že někde v diskuzích pod nějakým článkem bylo, že jsem za celý život hrál v jednom filmu a žiju z toho dodneška. Radek Brzobohatý se na mě podíval a říká: Já jsem hrál ve 150 filmech a nejsem tak slavný jako ty.“

Nyní jste se objevil v seriálu Rapl II jako vůdce skinheadů. Přemýšlel jste o tom, jestli roli vezmete?
„Moc jsem o tom nepřemýšlel, jsem zvyklý na záporné role. A spolupráce s  tvůrci seriálu Rapl byla lákavá.“

Vy jste se musel kvůli roli i ostříhat…
„Oni chtěli, abych se nechal ostříhat dohola, což jsem kvůli divadlu nechtěl. Nakonec jsme se dohodli, že budu mít jenom krátké vlasy vyholené vzadu a kolem uší, a myslím, že to bylo možná lepší, než kdybych byl úplně dohola.“

Oni vám říkali, že svůj projev máte připodobnit Adolfu Hitlerovi?
„To vzniklo poměrně dost spontánně. Hned první den natáčení jsem nasadil hlasově laťku hodně vysoko a pak jsem se toho musel držet. Inspiroval jsem se projevy Adolfa Hitlera a Goebbelse. Ne, že bych vyloženě studoval jejich gesta a stylizoval se do nich, ale jak mi to zůstalo v hlavě, tak jsem to tam předvedl.“

Měl jste ve scénáři, že tam budete i hajlovat?
„To sice nebylo ve scénáři, ale když jsme scénu mého proslovu jeli asi potřetí nebo počtvrté, tak mi přišlo, že to nemá žádnou tečku, tak jsem se rozhodl, že tam zahajluju. A ti kluci, ke kterým jsem měl projev, okamžitě zareagovali. Myslím, že to k té roli sedělo.“

Kdo byli ti skinheadi, kterým jste velel?
„To byli neherci, kteří jenom tak vypadají, i když někteří k této ideologii inklinují, takže jim to přišlo velmi přirozené a taky velmi přirozeně reagovali na mé Sieg Heil.“

Nelekl jste se toho?
„V podstatě jo. Ta reakce byla opravdu bezprostřední.“

Vy jste někdy inklinoval ke skinheadům nebo vás k nim někdo lákal?
„Ne, já jsem se s tím nikdy nesetkal. Jsem v podstatě hodný člověk, který je lítostivý a dojímá se. Pláču u smutných scén ve filmu, takže mám k tomuto rádoby tvrďáctví daleko.“

Kaskadér a lyžařský rádce

„Hraji v jednom zájezdovém divadelním souboru, občas mám moderátorskou práci, což mě baví a relativně i živí,“ říká Jan Antonín Duchoslav a dodává: „Hlavně tento víkend začínám celou sérii Rossignol Dynastar, kdy budu jezdit po horách a ukazovat, jaké se pro lidi nejvíce hodí lyže.“ Tuto neděli byl k vidění na Špičáku na Šumavě, další víkend bude v Říčkách, potom v Harrachově, a také v Rokytnici nad Jizerou. Další informace najdete na hercově Instagramu.

V seriálu Rapl měl Jan Antonín Duchoslav ale také dvě kaskadérské scény. „Byl tam sice dublér, ale pak se dospělo k tomu, že tam má být v některých záběrech vidět můj obličej, tak jsem vlezl na kapotu auta a držel jsem se za stěrač,“ říká herec. Kaskadér ho opět vystřídal, když se natáčel pád z auta. Druhou scénu už zvládl zcela sám. Jeho protivník ho praštil do hlavy lahví. Ta prý naštěstí byla filmová, takže se rozprskla na tisíce drobných kousků a skoro to nebolelo.

Před třemi lety zažil karambol i ve vlastním životě, když měl bouračku. Vyletěl ze silnice a narazil do skály. Passat byl na odpis, ale jemu se jako zázrakem nic nestalo. „Udělal jsem školáckou chybu, kdy jsem přidal v zatáčce na vodě plyn, chytil jsem aquaplaning, a jelikož to byl automat, kde nebylo možné sešlápnout spojku, tak jsem boural,“ vzpomíná herec. Od té doby, jakmile prší, je opatrnější. Ale vidí v tom, jako ve všem, i pozitiva. Jak sám říká: „Aspoň jsem si mohl koupit vysněný land rover.“

VIDEO: Partnerka Jana Antonína Duchoslava má úsměv od ucha k uchu

Video
Video se připravuje ...

Nová partnerka Jana Antonína Duchoslava má úsměv od ucha k uchu Markéta Reinischová, Lukáš Červený

Fotogalerie
36 fotografií