*Už při natáčení Kouzelníka Žita vás pozorovatelé typově přirovnávali k Alainu Delonovi a Johnymu Deppovi, poté zase k Václavu Neckářovi, jak se to poslouchá?

„Dobře, ale já nemám moc rád, když mě někdo k někomu přirovná. Je to milé gesto, jenže raději jsem sám sebou.“

*Který herec je pro vás inspirací?

„Asi Jack Nicholson. Inspirujeme mě způsob, jakým tvoří postavy, jeho tvárnost a silné charisma.

*Vy jste studovaný herec, co vůbec říkáte na dnešní trend častého obsazování modelek, moderátorů a dalších neherců?

„Myslím, že někteří neherci jsou před kamerou velmi autentičtí. Bohužel se poslední dobou stává, že se vytrácejí silné herecké osobnosti. Všichni splývají do sebe a stávají se zaměnitelnými. Když se podíváte na staré české filmy, je to osobnost vedle osobnosti, každá z nich má charisma. Dnes to tolik nevídám.“

*Kdo je pro vás ta pravá česká herecká legenda?

Menšík, Sovák, Filipovský.“

*V Kouzelníku Žitovi jste si zahrál s Jiřinou Bohdalovou, která k této gardě patří. Jak jste si rozuměli?

„Nejdřív mi dost rázně řekla, že jsem hrozně hubenej! (smích) Až pak jsme se spřátelili. Samozřejmě jsem z ní byl poměrně nervózní. Ale to jsem byl z každého člověka, kterého jsem na natáčení poznal. Osobně jsem například do té doby neznal ani Pavla Kříže, Petra Kostku… Měl jsem z nich samozřejmě velký respekt.“

*Kde vás režisér Zdeněk Zelenka objevil?

„Podstoupil jsem dvoukolový casting, kde nás bylo na tuto roli opravdu mnoho. Na první kolo jsem si připravil takový pochmurný monolog, na což mi Zdeněk řekl, že to teda moc pohádkové není. Ale pozval mě i do druhého kola, kde už jsme zkoušeli s texty z pohádky. Casting se Zdeňkem byl velmi příjemný a naštěstí to klaplo.“

*Vždycky jste chtěl být hercem?

„Vlastně ano (smích). Asi ve čtyřech letech jsem dostal loutkové divadlo a řekl si, že budu loutkohercem. Pak jsem začal tančit a sedm let se věnoval klasickému tanci a baletu. Dva roky jsem ho studoval na konzervatoři v Praze. Ale kvůli zdravotním důvodům jsem musel skončit. A teď si svůj sen plním studiem na DAMU.

*Prý jste studoval i v zahraničí?

„Ano, rok jsem studoval ve Spojených státech, to mi bylo devatenáct let. Naše americká škola měla plně vybavené divadlo, které ročně uvádělo tři tituly, takže to bylo vlastně normální divadlo, jen se studenty. Vrátil jsem se zpět, dodělal si maturitu a zase odcestoval, tentokrát do Německa. To ale nebylo za studiem, primárně jsem si prostě chtěl zkusit žít na vlastní pěst někde jinde.“

*Jak dlouho jste vydržel? Čím jste se živil?

„Zůstal jsem tam dva roky. Uklízel pokoje v hotelovém rezortu. Podle mě to byla hodně zajímavá zkušenost, protože to byla hrozná práce, ale musel jsem si vydělat na nájem, na jídlo a tak. Ani jsem v tu dobu neuměl německy, uklízení byla jedna z mála činností, při které jsem řeč nepotřeboval. Jasně, mohl jsem jít i na stavbu, ale asi vidíte, že nejsem ten typ… (smích)

*To by mě zajímalo, kudy jste se odsud dostal zpět k divadlu…

„Táhlo mě to k němu. V Německu jsem se dozvěděl o souboru přímo v Berlíně, který hraje jen v angličtině. Šel jsem tam na představení, sešel se s režisérem a řekl mu, že byť nemám zkušenosti, toužím hrát. On mě do souboru nepřijal, ale poradil mi alternativu – International People´s Theatre. Tam nás na konkurzu vybrali 10 a měli jsme roční program s hereckými hodinami, zakončený společnou inscenací. Po skončení jsem se rozhodl podat si přihlášku na DAMU, vzali mě a dál už to víte.“

*Neuvažoval jste v zahraničí zůstat?

„Pokaždé. V USA jsem udělal zkoušky na školu v Los Angeles, a můj plán byl vrátit se tam, dělat herectví v téhle Mecce filmařů, ale všechno to zkrachovalo na penězích. Nemůžu si dovolit platit 40 000 dolarů za rok. Ten sen jsem musel pozastavit.“

*Co byly ty zdravotní důvody, kvůli kterým jste skončil s tancem?

„Kyčle. Začal jsem moc mladý a tělo nezvládlo nápor cvičit několik hodiny denně.“

*V kolika jste začínal?

„V šesti letech jsem nastoupil na ZUŠ v našem městě, byl jsem sice v kroužku jediný kluk, ale o to více pozornosti se mi dostávalo. (smích)“

*To vás rodiče nechali odejít v jedenácti z domova?

„Nechali. Sám to nechápu. (smích) Když si představím, že takto pouštím svého syna …(smích)“

*Vánoční pohádky bývají nejsledovanějšími pořady roku, jste připravený na to, že vás začnou lidé poznávat?

„Na to, myslím, člověk nemůže být připravený nikdy, dokonce si to teď ani neumím představit. Naštěstí mám podporu ve své partnerce, která je také herečka, takže úskalí tohoto povolání chápe.“

Video
délka: 01:30

Štědrovečerní pohádka ČT Kouzelník Žito: Tohle bude hit letošních Vánoc! Česká televize

Fotogalerie
14 fotografií